Marian

Tak jako Marian postrádal absenci citů od svého okolí, ani své city neuměl projevit. Tak já jsem se též citově nedokázala postavit, ani na jednu stranu barikády, Nějak jsem v tomhle filmu nevěděla, kde je ta pomyslná pravda a vlastně nikdo kromě těch dvou vychovatelů, kteří zas byli až přehnaně naivní, prostě nikdo mě empaticky neoslovil. Film sice působil depresivním dojmem, ale něco mu chybělo, nebo možná přebývalo, nevím... (15.01.2014)

Smutný příběh chlapce, který nikdy nepoznal opravdový domov a v náznacích lásky a pozornosti, která se mu dostávala, přichází zlom, který ho opět srazí na samé dno. Film má ukázat, jak je třeba na vzájemné důvěře a lásce neustále pracovat, jak to názorně a vynikajícím způsobem v druhé polovině filmu ukazuje pan Radek Holub. (26.02.2016)

Mariana mi doporučila kolegyně z oboru (sociální sféra) s tím, že se po skouknutí krásně ukáže, kolik empatie a inteligence člověk má a já si dovedu představit řadu lidí, který by prohlásili: "Nojo, typický, všechno jedna pakáž a my abysme si to vyžrali" a vůbec nepochopili poselství tohoto filmu. Marián je až děsivou ukázkou zahnilé ústavní výchovy plný násilí, řevu, příkazů, bezcitnosti, ,pomsty... a neuklidňuje mě, že je to nějakých pár let zpátky, protože někde to takhle ještě chodí. Sice to jde postupně nahoru, standardy kvality nasazují podle zákona nějakou úroveň, ale bude přeci jenom ještě nějakou dobu trvat, než se změní obecný povědomí v lidech... už jenom pomyšlení, kam se řada dětí v podobný situaci jako Marian mohla dostat, kdyby měli to základní - a to je respekt, zázemí, láska... hodně silný film. (19.08.2010)

Obsah včetně závěru: Tragický osud romského chlapce, odebraného jako batole matce a jeho putování po dětských domovech a ústavech. Nesmělost, touha po matce, zklamání, nedůvěra a touha po nové důvěře. Bodne vychovatelku, která ho má ráda, ale nespravedlivě ho potrestá. Při útěku z vězení mu pomůže bývalý vychovatel, který je bral na výlety ven z ústavu (? Jan Šikl – spoluscénárista), nemá kam jít, ztluče Angličana, který ho fotil na Hlaváku, vybourá se v jeho autě, když jede za bývalou vychovatelkou, platonickou láskou, jedinou kdo zbývá, utíká lesem a doběhne k ledové rozvodněné řece. (03.12.2008)

Pro mne tuze traumatizující snímek. Nejen díky tomu, že moje matikářka se jmenovala Mariana a zdálo se mi o té příšeře snad každý den, nejvíce v době, kdy jsem tento film náhodou spatřil. Ale i díky té totální odcizenosti romského chlapce od lidské společnosti. Nikoho nechápe, nikdo nechápe jej, nikdo jej nechce. I díky tomuto filmu jsem si kdysi uvědomil skutečnou sílu úplné rodiny, která dává tak primárně samozřejmý pocit bezpečí, chtěnosti, lásky a jistoty. Tento chlapec ve filmu neměl ani jedno a já s tím v noci po skončení filmu jen těžce usínal. (21.12.2009)