Zrůdy

No, musím konstatovat, že nic podobného jsem neviděl. Někteří by mohli namítat něco proti moralizování, ale v tomhle filmu je celkem na místě. Ano, nutí diváka uvědomit si, že "zrůdou" se člověk nestane tím jak vypadá, ale jak se chová (s touto myšlenkou se plně ztotožňuji). Co se týče toho zohizdění, ani bych to nenazýval nápravou, spíš jistým vyřízením účtů, aneb oko za oko. Právě kvůli tomu sestříhání některých scén (které, řekl bych, měly nejspíš docela důležitou roli) bych film ani nenazýval hororem (ikdyž je pravda, že pohled do těch nenávistných očí všech těch postižených opravdu dost zamrazil). Co se týče soužití fyzicky zdravých (nechci používat slovo "normálních") a postižených, věřil bych mu, tedy až na ty 2 slečny, které byli srostlé k sobě a hned měli obě ženichy (to už bylo poněkud přehnané). Zaujal mě (a dle komentářů soudě, nejenom mě) ten člověk bez rukou a bez nohou, který si dokázal mistrně zapálit cigaretu (bylo jich samozřejmě víc, jmenoval jsem jen 1 příklad). Film má určité nedostatky, proto nemůžu dát plný počet, ale víc než doporučuji ho zhlédnout a udělat si o něm vlastní názor. (05.04.2008)

Tento ve své době kritizovaný horror vznikl dva roky před vznikem tzv. produkčního kodexu (1934), který ve filmech závazně reguluje sexuální narážky, zmínky o drogách či promiskuitě, zobrazení násilí apod. Scéna kdy zrůdy lezou v noci v dešti pod čtyřkolákem, nebo černoch vypadající jako mrož jsou vskutku děsivé. (21.12.2017)

Ve své době hodně odvážný film, u kterého si vlastně neumím představit, že by si ho někdo troufl a dokázal s takto autentickým obsazením, bez triků, natočit i dnes. Z dnešního pohledu již Tod Browning není zdaleka jediným režisérem, který si naplnil svůj film hromadou postižených postav, příp. hercemi s nějakou tou odchylkou (za všechny zmiňme Herzoga a jeho „Trpaslíky“ :o)), ale takto pestré panoptikum lidských tvorů s nejrůznějšími druhy fyzických anomálií a postižení se jen tak nevidí... výjimečně fyzicky normální muž v cirkuse zase vtipně koktá! ...a pohled spolu s prostředím, dějem filmu i jeho podáním je to často nesmírně zajímavý. Jednou až groteskně milý, když vidíme zručně skákajícího muže bez nohou po rukou po schodech s veselým nadhledem a projevem, jednou lehce dojemný u dívání se na řádění šťastné sešlosti „divných tvorů“ na louce, jindy naopak zamrazí, třeba u plazícího se člověka bez rukou i nohou (což bylo na pohled až nepříjemné) i nad samotnou myšlenkou o lidském pohrdání odlišností a netolerancí vedoucí až k nenávisti a špatným úmyslům. Možná, že horror v běžném současném vnímání už dnes Zrůdy moc nepřinesou, za mě ale skvěle reprezentují nejen dobu vzniku, ale hlavně ještě o něco starší epochu, která před rozvojem horrorového žánru ve filmu přinášela „děsivé senzace“ často jinými způsoby, třeba v podobě pouťových atrakcí, jež také rámují tento film. Hlavní herečka, za jejíž postavou se nakonec skrývá ta skutečná zrůda, je místy svým afektem až nesnesitelná, ale mimo to účinek z filmu je pro mě i v roce 2024 podnětný, poutavý, pořád originální, hodinová stopáž ve vztahu k jednoduché zápletce akorátní a poslední třetina hodně napínavá! [80%] (15.05.2024)

Klasika, ke které není moc co dodávat, ve své době šokující a nedá se říct, že by zub času výrazně nahlodal její působivost. Uvědomíme-li si navíc fakt, že Browning angažoval skutečné "zrůdy", tedy ve své podstatě neherce a srovnáme-li jejich výkon třeba s nefalšovanými mariňáky v Act of Valor či s hokejisty v Babovřeskách číslo 2, nemůžeme než smeknout klobouk nad přirozeností jejich vystoupení, byť samosebou měli výhodu cirkusové průpravy. Mezi Freaks a Act of Valor či Babovřeskami by se dalo najít i více styčných bodů, tím největším je ale zrůdnost všech jmenovaných, byť v různých odstínech významu. Freaks nám představuje zejména zrůdnost lidského počínání, Babovřesky jsou esenciální filmovou zrůdností a Act of Valor zrůdnou propagandou. A já vůbec nevím, jak jsem k tomuto komentáři došel. (17.09.2014)

Zrůdy nejsou klasickým hororem z éry počátku zvukového filmu - jsou totiž něčím mnohem víc. Filmařsky netradiční, sebevědomě převyprávěná kritika zkaženého lidství, kde geneticky zdraví jedinci odcházejí v pozici skutečných zrůd, nese nejen chvályhodnou a brilantně znázorněnou myšlenku, ale především se opírá, nutno dodat bez bázně a hany, o natolik bizarní motivy ohledně přirozeností a životních zásad fyzicky či duševně znetvořených lidských bytostí, až to z filmu dělá daleko důležitější a především psychologicky hodnotnější podívanou než jakýkoli jiný žánrový snímek té doby. Věrohodně načrtnutá a myšlenkově dráždivá lekce z psychologie pro pokročilé, která sice v dnešní době nemá filmovým fanouškům opakovaně co říci a zaujme už výhradně svým šokujícím castingem, ale napoprvé by jí měl každý pozorně naslouchat... 85% (19.08.2015)