Nové recenze - TOP uživatelé

Získat hlavní roli ve filmu s názvem Uglies? To nechceš! King je však královna ošklivek, takže to je skvělá volba. Předloha bude určitě chytřejší, ale McG měl od Netflixu úplně jiné zadání. Hlavně rychle a levně, což se podařilo. Je to fakt sračka.

Optikou dnešní doby neskutečně svižná záležitost, se skvělým Deppem a senzační atmosférou alá Tim Burton. Troufnu si tvrdit, že 90. léta Burton až na jeden přešlap (Mars útočí!) zcela ovládl. Na filu celkově spolupracovali nesmírně talentovaní lidé (Elfman, Lubezki, Burton). Tedy jakési skoro best of. Ospalá díra je zkrátka kultovní záležitost, bez které by devadesátky by bylo o něco méně sexy.  95%

Ten westernový vzorec nelze přehlédnout. Tajemný cizinec ve městě, kde si zákon jeho ochránci vykládají po svém, nevyhnutelná konfrontace, nápomocný přítel, vyvedení narušitele za hranice města, nakupení nespravedlnosti a závěrečné zúčtování. Akorát ten cizinec nedojede na koni, ale na bicyklu a nikde se nekutálejí tumbleweedy a hlava šerifa Dona Johnsona, co si v tom rotujícím pohybu ani nestihne všimnout uriny na svých botách. A to poslední, nepřekvapen Saulnierovými způsoby, oceňuji. Že všechen ten nashromážděný útlak, přetlak a tlak nekončí zadostiučiněním, ale jde si svou cestou mimo standardní očekávání. Je to podobný naschvál divákovi jako samotný název Rebel Ridge či vystřižená scéna, kdy „McMapa“ Terry skládá se zdvihnutou pravačkou terminátoří přísahu „I swear I won't kill anyone“..

cely cas ma rusil pohlad na vytahanu Nicole aj Isabelle. preco si to tie zeny robia? Nicole uz ani hrat nevie, taka je umela. Liv bol famozny. drzal to vsetko nad hranicou pozeratelnosti.

Zase jedno děvče, které musí nedobrovolně opustit domovinu, zase jedna šílenost, u které lituju, že jsem jí věnoval svůj čas. I když beru, že jsem tomu mohl dát zejména v druhé polovině ještě šanci, protože moje pozornost už měla docela raketový sešup. Už od samého příjezdu do německých Alp, kam se hrdinka stěhuje spolu s otcovou novou rodinou, včetně němé nevlastní sestry, to má solidní atmosféru s postupným přiléváním bizarních momentů. Po celou dobu vnímáme lehký artový kabátek, nějaké to pomrknutí na diváka i solidní nadsázku. A pak to přijde. První zvuky, první uvíznutí v časové smyčce, první zvracení. Záhy to začne být hodně své a já se nějak přestal snažit zjistit, čeho se tvůrci pokoušeli dosáhnout a jak moc se k tomu přiblížili. Dan Stevens byl vždycky magor k pohledání, Hunter Schafer mě baví dlouhodobě. Jinak prostě nesedlo…

Scénář a režie pouze řemeslně shrnují skutečný příběh pádu křehké holky do pavučiny manipulantského hovada, který ji dostal na psychické dno. Silným filmem ho dělá až výborný herecký výkon mladé Mireii Oriol. Za tak procítěnou cestu rozpoložení její postavy od radosti a důvěry, přes znepokojení a vyděšení až po panické ataky už jen z hlasu jejího trýznitele v telefonu si Mireia zaslouží herecké ceny. Pokud kvalitní a uvěřitelný film o MeToo problematice, tak tento. [San Sebastian IFF]

François Ozon a jeho kouzelné filmové vyprávění s výjimečně jemnou tragikomikou. Skvěle obsazené atypické postavy v kuriózním příběhu. Postupné odkrývání jejich minulosti, které vysvětluje jejich vztahy a současně mává s jejich osudy absurdními zvraty jako od Hitchcocka. Hra s divákem na téma předsudků, viny a zodpovědnosti v příběhu o babičce, která chce jen trávit čas s vnukem. Jako mnoho jiných originálních a zajímavých Ozonových filmů, ani tento ale ve výsledku nezanechá výraznější emoci. [San Sebastian IFF]

Wallace Reid v roli pohledného Anatola, který je čerstvě ženatý s Vivien v podání Glorie Swanson. Majetný Anatol trpí nutkavou potřebou zachraňovat pohledné ženy v nesnázích, což pochopitelně jeho žena nekvituje, protože si o dotyčných dámách myslí své. Tony navíc působí dojmem muže, který neví, co se sluší a patří, a věnuje se uzoufaným krasavicím více než vlastní manželce. "The Affairs of Anatol" je jednou z mnoha melodramatických moralitek, kterých se tehdy točily desítky ročně, jelikož byly divácky velmi oblíbené. Tento film však vystupuje z řady díky hvězdnému obsazení a režii. Celkově se ale jedná o průměrný snímek. Wallace a Gloria se v soukromí příliš nemuseli, ale jako filmovému páru jim to slušelo. Gloria je miláček, pohříchu je její postava ale značně upozaděná, zatímco povrchní děj se soustředí především na vrtkavé tápání jejího pana manžela. Dvouhodinová stopáž je až až a filmu by jistě prospělo zkrácení. Pozornost si na několika místech zaslouží práce s barevným tónováním.

Sériový vrah, špinavá India v "plnej kráse", a to všetko v kabáte "podľa skutočného príbehu", čo viac si osôbka ako je všetkými milovaní Carnifex môže priať. Výborná žánrovka ..

"Mimonkovia" milovaní budú vždy baviť. Aj keď len na priemernej úrovni ..

Grcanica o detských sociopatoch, všemožne túžiacich po stredobod pozornosti, ktorí pre žiaru reflektorov na ich rozmaznané ksichty, urobia "takmer" čokoľvek. Skutočne nevidím žiadny dôvod nato, aby vznikol takýto bezduchý paškvil ..

Folklórny horor o nadprirodzených bytostiach, ktoré unášajú ľudí. Teda aspoň v to verí jedna stará dementná babka, o ktorú sa má starať sympatická opatrovateľka. Tá tieto báchorky síce spočiatku neberie vážne, no čoskoro aj ona sama začne trpieť halucináciami, ktoré sú navyše späté s jej otrasným detstvom. Režisérka má očividne rada témy, ktoré úzko súvisia s poverami či náboženstvom. Tento horor je o niečo vydarenejší ako jej posledný počin. Síce absentujú tradičné ľakacie šoky typické pre duchárske či démonické filmy, ale vynahradzuje to solídna atmosféra a dostatočne zaujímavý dej. Za mňa v pohode, ale báť sa asi nebude nikto.

Gladiator, Gladiator, Gladiator – ne tohle není ten správný song … OK, Let’s address the elephant in the room. Zdejší opening je rozhodně něco, na co v anime běžně nenarazíte, tedy pokud nejste opravdový znalec (nebo jako já trošku nezapátráte), a tak víte, že Akira Kušida je v rámci anime songů (a písní k hraným super sentai sériím) vlastně docela pojem. Jen ta anime, ke kterým nazpíval písně, nejsou na západě zrovna mainstream. Já jsem však z úcty k panu umělci opening nikdy nepřeskakoval, a nakonec se mi podařilo si na něj zvyknout. Možná ze mě mluví špatný hudební vkus, možná je to nějaká verze stockholmského syndromu, ale v současnosti jsem schopný poslouchat ten song klidně i několikrát po sobě a vlastně mi nepřijde až tak strašný, jak to mnozí líčí. Nebo spíš dokážu ocenit, že do toho Akira Kušida dal v těch svých 55 letech srdce, prostě že se snaží. A teď už k samotnému seriálu. Přijde mi, jako by zdejší štáb dostával s každým dalším dílem větší chuť do práce, jako by se díl od dílu víc snažili, začalo je to postupně víc a víc bavit. Úvod za moc nestál, působilo to hodně tuctově, animačně žádná hitparáda. Hlavní hrdina byl taky vlastně tak trochu OP klišé. Na druhou stranu už od devadesátých let se mi snažili v teleshopingu namluvit, že když budu cvičit s Chuckem Norrisem na Total Gymu, tak ze mě bude drsňák, ten největší… A teď si představte, že byste ty Chucky měli kolem sebe hned čtyři a trýznili vás na Total Gymu každý den. To byste prostě pak byly sakra drsňák! Takže já tomuhle set-upu vlastně dokážu uvěřit. Zase jednou to má hlavní hrdina vydřené, vytrénované, je to na něm vidět a jak jsem už psal u Nóra, co všechno odrazí, mám takové hrdiny vlastně velice rád. Sice jsem si k Rickovi musel ze začátku hledat cestu, ale stejně jako se seriálem i tady se to všechno zlepšovalo díl od dílu. To samé vedlejší postavy. Všichni čtyři Rickovi mentoři ze začátku působí jen jako takové křoví, jako frajeři na pozadí, ale nic moc o nich nevíme. Ale postupně nám je začnou tvůrci představovat, a nakonec možná skončíte jako já, že je vlastně budete mít rádi a budete o nich chtít vědět víc. Stejně tak ten jejich úkol o sbírání jistých drahokamů - ze začátku to zní docela nudně, ale když vám příběh odhalí, jak tahle mise vlastně vznikla a co znamená, tak najednou mám i o tohle zájem. Animace se postupně zlepšuje, až jsou zde nakonec hned dva díly (10. a 12.), které přináší velmi slušné souboje a jsou celkově i nadprůměrné oproti běžným anime standardům. O to víc pak bolí ten slabý start (a je to právě první půlka, proč tenhle „Ossan“ nedostane 4*) … Co mi v seriálu také imponuje je celá premisa o tom, že ani dosažená třicítka neznamená konec, nebo prostě a obecně, že nikdy nejste příliš staří na to začít si plnit své sny. Takže tu ve výsledku máme seriál se slabým začátkem a solidním finišem. Dílo, které se dokázalo rozvinout z poměrně tuctové premisy na něco zajímavého, u čeho bych si klidně dal další řadu (protože věřím, že by ten vzestupný trend v rámci příběhu a postav mohl pokračovat) a to všechno klidně i s Akirou Kušidou a další písní, co jen tak někdo nevydrží. 6,4/10

Jednu hvězdu za námět, který byl slibný....přestože jsem to s velkým přemáháním dokoukal do konce, abych se utvrdil, že to bylo úplně na h...no a celé to bylo protahované, úmorné,...když přišla světlá chvíle, kdy se to nějak posouvalo, po chvíli to zase padlo do prázdna a takového cíleného "umění"....

Není to tak dávno, co jsem znovu viděl první adaptaci Spice and Wolf a zároveň to není zase až tak dávno (rok 2008) co tahle adaptace vznikla, aby bylo nutně potřeba dělat remake. Zkrátka i dnes lze původní verzi brát jako vynikající, zub času k ní byl přívětivý a díky skvělé animaci a hudbě stále obstojí. Je tu pouze jediný nedostatek, který tahle verze měla, jeden jediný aspekt, který dává téhle nové adaptaci velkou šanci být lepší. Co by to tak mohlo být? Animace je opět velmi zdařilá, je vidět, že i zde do toho dali animátoři a kreslíři hodně. Viděl jsem různá srovnání scén z obou verzí, a i když se mi pár škarohlídů snažilo namluvit, že verze z roku 2008 byla v lecčem detailnější, já to pouze přikládal na vrub jinému stylu a vůbec tomu, že se některé animační postupy posunuly a změnily. A když si postavím nového „Vlka a koření“ vedle ostatních nových anime, tak bez problémů obstojí, ba co víc, je to prostě animačně hezké. Ani ta hudba to neměla jednoduché, nezáviděl jsem Kevinu Penkinovi jeho roli, protože původní verze měla velmi dobrý a skvěle padnoucí soundtrack. Na druhou stranu Kevin opět potvrdil, že patří mezi skvělé skladatele, že má smysl a cit pro atmosféru díla, zkrátka i když si nemyslím, že tohle bude vrchol jeho tvorby, rozhodně je to další vynikající práce. Postavy jsou v obou verzích stejné, tvůrčí tým si dal záležet na tom, aby se Ami Košimizu a Džun Fukujama vrátili do svých rolích a byl to správný tah. Holo byla opět Holo s tím svým medovým a hravým hlasem, do kterého se tolik diváků zamilovalo a její chemie s Lawrencem fungovala stejně parádně jako kdysi. Když k tomu přidám fakt, že i tempo příběhu bylo skoro stejné (devatenáctý díl nové verze odpovídá dvacátému dílu původní verze), tak jsem hodně dlouho přemýšlel nad tím, jaký má tahle nová verze tedy význam. Vždyť je to zhruba stejně kvalitní adaptace a vlastně ani většinu času nemá nic moc nového. Konečně už vám dochází, co by mělo být smyslem téhle adaptace, čím se od té původní liší? Díky jedné nové postavě, která se objeví už v prvním díle, díky posledním pěti posledním dílům téhle sezóny, které adaptují vynechanou pasáž z novely a také díky okamžitému oznámení druhé sezóny je velmi pravděpodobné, že tentokrát dostaneme adaptaci kompletní! Ba co víc, pravděpodobně i mnohem přesnější – což potvrzuje třeba i to, že Jarei je v téhle verzi opět mužem. Někdo vyslyšel prosby fanoušků, nebo je dost možná sám velkým fanouškem, a tak si prosadil tenhle remake a zároveň dohlédne na to, aby měl potřebnou kvalitu. A já jsem rád. Sice jsem nikdy nebyl kdo ví jaký fanoušek antropomorfních zvířecích dívčin, ale Holo má prostě především úžasný charakter a já si jí zamiloval už když jsem se s ní poprvé potkal. Takže já si tuhle novou verzi užívám, sice jí nedám v téhle sezóně plný počet, protože musím zohlednit, že tři čtvrtiny dílů jsou jen převyprávěním toho, co už jsem viděl, navíc v pro mě zhruba stejně vysoké kvalitě. Ale je velice pravděpodobné, že pokud bude tenhle tým pokračovat v kvalitní práci a dá mi opravdu adaptaci všeho z novel, tak si těch 5* nakonec zaslouží. 8,2/10

Všechno vlastně při starém, Aja dál mrhá talentem na zbastlené scénáře. Absurdní premisa se očekávaně vyvíjí směr jediné smysluplné neabsurdní rozuzlení. To pak přijde, relativně včasně, takže se chvilku zdá, že na něm snímek dokáže vybudovat poměrně mrazivou koncovku. Ale namísto úderného finále dojde k únavnému pokusu ten smysl ještě jednou, dvakrát zpochybnit. Celkově je to určitě sledovatelné, s fajn hereckými výkony a několika hororově funkčními výjevy, ale skutečnou žánrovou událost nečekejte.

Před Tichým místem a s tím navazujícím V pasti by to bylo Never let go velmi originální kousek. Alexandre Aja již prokázal, že umí budovat napětí a podobně jako v Kořisti třebas i znechutit diváka. Problémem však je, že je tenhle jeho poslední kousek děsivá nuda. Přes půl filmu se buduje napětí, člověk se snaží rozklíčovat, jestli ho rejža tahá za nos nebo je to skutečnost, ovšem leckdy mu v tom brání logické lapsy a zkrátka to budování napětí bylo až nadmíru. Herecky tu není moc co předvést a já mnohdy přemýšlel o úplně jiných věcech. Naštěstí posledních dvacet minut se šlápne na plyn, i když však možná chaoticky, alespoň to člověka vytáhne z letargie a u mě to vrátilo alespoň tu vratkou třetí hvězdičku.

Když si člověk myslí, že v žánru sci-fi už nic moc nového neobjeví, přiletí kukačka. Skvělé drama dospívající Gretchen (Děsí mě lidi, co upírají svobodu druhým v tom, aby se sebou nakládali, jak chtějí. Na druhou stranu jsou to většinou zakomplexovaní jedinci, co nedokážou vyřešit své problémy, páč normální člověk svobodu druhých neřeší.), která přijíždí ze Spojených států za otcovou rodinou do Bavorska. A místem jejich delšího pobytu je hotel uprostřed Alp. Snad jediná škoda, že tamější příroda nebyla využita, ale film je zkrátka o něčem jiném. Protože film odkrývá karty velmi pomalu, je dobré o něm nevědět vůbec nic. Každopádně postupně se divák dobere dvou spoilerových věcí - evoluční experiment a tajemství matky Gretchen. Námět s kukačkami je skvělý, byť jejich plný význam zůstal na divákově fantazii. Nu, Frankenstein a spol také neřešili, co by jejich nové creatury daly světu. Samotná Gretchen je velmi rozporuplná postava, takže chvilku s ní člověk sympatizuje, ale častěji ji vidí coby blbku. Nakonec ale svého přeci jen dosáhla... Nic pro běžného diváka.

Scénka se Cinnamon's Buns je ten nejlepší gag, který se kdy objevil v sitcomu. Courtney Thorne-Smith navždy ❤

Malá podivnosť pre okrajové publikum, ktorú väčšina docení pre svoj “neokukaný” postoj k námetu. No a ten zbytok? Tak ten bude pozerať na túto prakticky totálnu “pičovinu” bez hlbšieho záberu či zámeru ako na projekt, ktorý prakticky ani nevedno o čom vlastne je. Medzi dva-3, no pochopím aj “odpad”, ktorý sa miestami taktiež pýta, ako ideálna varianta vyjadrenia názoru.