Biografie
Francouzská herečka Hélène Vallier byla druhorozenou ze čtyř slavných dcer operního pěvce Vladimira Poliakoff-Baidaroffa a tanečnice Militzy Envald. Rodiče měli ruský původ a po bolševické revoluci v roce 1917 našli útočiště ve Francii. Jejich čtyři dcery dosáhly věhlasu na divadle a ve filmu především v 50. a 60. letech. Vedle Hélene to byla nejstarší Olga Varen (*1928), dnes známá spíše jako televizní režisérka, dále pak Odile Versois (1930-1980) a Marina Vlady (*1938).
Stejně jako ostatní sestry, tak i Hélène inklinovala k uměleckým žánrům, k čemuž měla genetické předpoklady. Původně studovala balet, herectví si osvojila na konzervatoři v Saint-Germain-en-Laye a od konce čtyřicátých let vystupovala na divadelním jevišti jako činoherečka. Zakrátko získala pozornost filmařů, svou první roli dostala v Itálii, kde již předtím točila její starší sestra Odile Versois. Hélène Vallier debutovala nevelkou postavou písařky ve filmu ŘÍM V 11 HODIN (Roma ore 11, 1952), který je jedním ze stěžejních děl italského neorealismu, získal ocenění Italského syndikátu filmových kritiků a ve své době byl uveden i na festivalu v Karlových Varech. V Itálii hrála pak znovu ve filmu ČERNÉ PEŘÍ (Penne nere, 1953), tady však již zůstala ve stínu své mladší sestry Mariny Vlady. Následně Hélène točila v americké produkci, ve Francii hrála poprvé až v historickém dramatu RASPUTIN (Raspoutine, 1954).
Po boku mladší sestry pak hrála ve filmu FURIANT (Le craneur, 1955), s oběma sestrami – Marinou Vlady a Odile Versois – se pak objevila ve filmu SOPHIE A ZLOČIN (Sophie et le crime, 1955), v němž ostatně hrála i jejich nejstarší sestra Olga. Nutno ale dodat, že na rozdíl od sester Odile a Mariny, které dosáhly mezinárodního věhlasu, Hélène takový úspěch neměla a musela se spokojovat s menšími rolemi. Její švagr Robert Hossein (manžel Mariny Vlady) jí dal příležitost ve svém filmu ODPUSŤTE NAŠE VINY (Pardonnez nos offenses, 1956), spolu s Hosseinem pak hrála v kriminálce DEJTE SI POZOR, DĚVČATA (Méfiez-vous, fillettes, 1957). Jako jeptiška se pak Hélène Vallier objevila v historickém titulu ROZHOVORY KARMELITEK (Le dialogue des carmelites, 1960), načež se pro svět filmu na několik let odmlčela.
V průběhu šedesátých let se Hélène Vallier věnovala především divadlu, vystupovala na několika jevištích a zaujala především svými kreacemi ve hrách A. P. Čechova. Příležitostně pracovala i pro televizi, k práci ve filmu se vrátila bezmála po deseti letech a větší příležitost dostala ve filmu LA MAISON DES BORIES (1970). Jako skriptka se pak objevila ve francouzsko-italském filmu BUĎ ZDRÁV, UMĚLČE (Salut l'artiste, 1973), v dalších nevelkých rolích pak hrála ve filmech známých i u nás, jako například CELÝ JEDEN ŽIVOT (Toute une vie, 1974) nebo LÁSKA S OTAZNÍKEM (L'amour en question, 1978). Zaznamenat ji můžeme i v americkém filmu Woodyho Allena LÁSKA A SMRT (Love And Death, 1975).
Koncem sedmdesátých let začala být Hélène Vallier vytížená především televizním natáčením, hrála v inscenacích, televizních filmech i seriálech. Svou poslední filmovou roli odehrála v nevelké úloze ve filmu ČERVENÝ KAVIÁR (Le caviar rouge, 1986), v němž po dlouhých letech spolupracovala s Robertem Hosseinem. V téže době naposledy hrála i v televizi.
Hélène Vallier zemřela v Marseille následkem krvácení do mozku 1. srpna 1988 ve věku 56 let. Stejně jako její starší sestra Odile Versois je pohřbena na ruském hřbitově Sainte-Geneviéve-des-Bois v Paříži. Byla dvakrát provdaná, jejím prvním manželem byl krátce herec Alain Quercy (*1928), s nímž se rozvedla a podruhé se vdala za herce Michela Lesnoffa, s nímž pak měla tři děti.
Herečka
Filmy | |
---|---|
1986 |
Le Caviar rouge |
Nazi Hunter: The Beate Klarsfeld Story (TV film) |
|
1984 |
Insomnies de monsieur Plude (TV film) |
L'Agenda (TV film) |
|
1982 |
Bulvár vrahů |
Le Secret des Andrônes (TV film) |
|
1981 |
Chanel Solitaire |
1980 |
Il n'y a plus de héros au numéro que vous demandez (TV film) |
Le Noeud de vipères (TV film) |
|
1978 |
Láska s otazníkem |
Peníze těch druhých |
|
1977 |
Dernière sortie avant Roissy |
Le Portrait de Dorian Gray |
|
Soudce zvaný šerif |
|
1974 |
Celý jeden život |
La Cité crucifiée (TV film) |
|
1973 |
Buď zdráv, umělče! |
1972 |
Beau masque |
Talleyrand ou Le sphinx incompris (TV film) |
|
1971 |
Le Sauveur |
1970 |
Dům Boriů |
1969 |
La Main |
1967 |
À Saint-Lazare (TV film) |
1962 |
La Dame aux camélias (TV film) |
1960 |
Le Dialogue des Carmélites |
1957 |
Méfiez-vous fillettes |
1956 |
Pardonnez nos offenses |
1955 |
Le Crâneur |
Sophie et le crime |
|
1954 |
Raspoutine |
1953 |
Saadia |
1952 |
Penne nere |
Řím v 11 hodin |
Seriály | |
---|---|
1984 |
Disparitions |
Mistral's Daughter |
|
1980 |
Les Amours des années folles |
1979 |
Les Amours de la belle époque |
1978 |
Il était un musicien |
Médecins de nuit |
|
1977 |
Bergeval père et fils |
Brigade des mineurs |
|
1974 |
Messieurs les jurés |
1972 |
Les Thibault |
1969 |
Les Cent Livres des hommes |
1958 |
Posledních pět minut |
Krátkometrážní | |
---|---|
1977 |
500 grammes de foie de veau |
Účinkující
Pořady | |
---|---|
1976 |
La Nuit des Césars |