TheDarKnig

Tohle je jedna z těch epizod výborného a nezapomenutelného seriálu (jako jsou např. Mr. Robot, Breaking Bad, Attack on Titan apod.), kdy náhle člověk zjistí, že hodnotící škála vlastně nestačí. Protože jestli byly předchozí dvě epizody nové sezony Arcane prakticky dokonalé (a tedy pětihvězdičkové), tohle mistrovské zakončení prvního aktu (znovu!) by si bez problémů zasloužilo hvězdiček šest. Když to ale nemohu vyjádřit přímo v hodnocení, tak je fajn, že to mohu vyjádřit aspoň takhle, v komentáři. 6/5.

Nádherně inspirativní, hřejivá a nadějná, ale stejně tak bolestivá, tklivá a zdrcující pocta všem těm, kteří kreslí a tvoří tak umění, jež přesahuje všechny hranice a spojuje lidi z jakýchkoliv vrstev, zemí, podmínek, pomáhá jim s překonáváním těžkostí života, dává jim možnost sblížit se nebo jim dopřává odpočinek, dodává odvahu, sílu někam vykročit, jít dál. A vlastně, všechno tohle se řeší i v rámci tohoto malého velkého vyprávění o životě dvou dívek, které milují kreslení, vyprávění o tom, co život tvaruje, o zásadních okamžicích, o nalézání nečekaných přátelství, a ano, i o ztrátách. Nebudu lhát, prakticky celou druhou polovinu jsem neměl daleko k slzám, ale příběh rozhodně nepůsobil ani na chvíli jako nějaký obyčejný emoční kalkul, naopak celou dobu bylo vidět, jak talentovaný vypravěč dokáže i z takto relativně jednoduchého (a možná dokonce svým způsobem tak trochu ohraného) námětu vytěžit absolutní maximum skvělou prací s dramaturgií a výstavbou vyprávění. Příjemnou ukázkou promyšlenosti díla byl i autorův meta komentář k vlastní tvorbě (vyjádřený několika různými způsoby, přirozeně zasazenými do příběhu) a každého diváka, který se zajímá o anime delší dobu, tvrdě zasáhne i zřetelná dějová paralela k jedné skutečné, tragické události. Veškeré dění film umí velmi syrově a uvěřitelně prodat díky skvělé režii, animaci a estetice, a posílit svou kresbou, jednoduchou, nicméně živou animací a prací kamery, kompozicí scén, zmíněnou dramaturgií scén i krásnou klavírní hudbou všechny lidské emoce, které jsou nakonec jádrem tohoto příběhu. Fudžimotova řemeslně, tematicky, vypravěčsky i charakterově silná předloha už sama o sobě byla opravdu krásná záležitost, takže jsem velmi rád, že adaptace dostala příkladnou péči. Teď budu doufat v podobný dobrý konec v podobě výborné adaptace i u dalšího one-shotu autora Goodbye, Eri. 9/10

Upozornění: Z logiky věci a časového zasazení této speciální epizody je nutné vědět o dění One Piece až po kapitolu mangy 602 nebo anime epizodu 522, jinak dostanete vydatnou dávku spoilerů. Konec upozornění. Kouzelný milostný, nebo přesněji opravdu ten titulní "fanouškovský", dopis této ikonické, nádherné, rozmáchlé sérii s obrovským srdcem o hledání pokladu, o jednom obrovském dobrodružství, o objevování nekonečného a nekonečně tajemného světa a v neposlední řadě o boji za svobodu. A takovouto speciální věc nemohla prostě dostat lepší tvůrkyně/režisérka než Megumi Išitani, která svoji lásku k sérii už jednou vyjádřila v epizodě Wano arcu (č. 1015) a zde ji mohla vyjádřit ještě lépe, už jen skrze hlavní hrdinku, která jakoby ztělesňovala nejen všechny fanoušky One Piece, ale i ji samotnou. Příběh této dívčiny nicméně slouží jen jako hlavní rámec něčeho většího, vzhledem k stopáži až překvapivě ambiciózního; rámec, do něhož Išitani během krátkých 24 minut dokázala dokonale funkčně po stránce dramaturgie, scénáře i řemesla/animace poskládat mozaiku několika dalších příběhů těch, kteří se různorodě zamotali do přelomových událostí, jež proběhly v kontextu Marineford a Sabaody části příběhu a během nichž je různými způsoby zasáhli/ovlivnili hrdinové One Piece Straw Hats (Luffy a jeho nejbližší nakamas). Krásné na tom všem je, že si vše nejenže ponechává tu nakažlivou pozitivní energii a nadějné emoce One Piece, ale taktéž kvůli pohledu těch obyčejných, "malých" lidí přidává velmi unikátní "normální" lidskou perspektivu, která je neobvyklá nejen pro OP, ale obecně pro mnohé další hrdinské příběhy. Díky ní se člověk může mnohem lépe sžít s postavami, a když píšu sžít, myslím tím teď "cítit se doopravdy jako oni" - co by asi člověk zažíval, kdyby žil v tom světě (isekai na tebe může vyskočit odevšad, nikdy si nemůžete být jistí, zehahaha!) a zpovzdálí sledoval dobrodružství (osobně bych teda spíše měl napsat z pořádně velké vzdálenosti, zažívat ty historické milníky/battle šónen hype momenty jako normální člověk - to tady taky ukázali až překvapivě sugestivně, jak hrůzostrašné to může být pro normies/pěšáky), četl si absolutně věrohodné noviny jistého pana Morgana, kulil oči na střety titánů jako jsou Whitebeard, poslouchal koncerty Soul Kinga, uháněl moji jedinou lásku PeREDACTED, ehm... ok, sny raději zůstanou jen sny. Díky tomu, jak se tady povedlo zkombinovat všechny zmíněné úhly, způsoby sdělení informací, montáže, camea, interakce všech postav a nakonec to zastřešit hezkým poselstvím, dokázal tento výroční oslavný speciál něco úžasné. Vytvořit v člověku pocit, že sleduje něco nového, že se po letech stejně jako ty postavy v něm, střetává se svými hrdiny a chce se s nimi znovu vydat na cestu. Tak tedy vzhůru do hlubin! Aneb jak Toei nemohlo snést oznámení remaku pod taktovkou Wit studia a škodolibě začalo s předělávkou vlastní. :))

Režijní, dramaturgický, animační, scénáristický, adaptační skvost. Tolik k závěrečnému zhodnocení celé 2.5D divadelní hry Tokyo Blade, která slouží zároveň jako další komplexní komentář k několika částem zábavního průmyslu a zároveň jako nádherné znázornění rozvoje a posunu jednotlivých postav příběhu Oshi no Ko. Vyprávění ve vyprávění využito na maximum. A tvůrčí tým za touto desítkovou adaptací si pro závěr epizody navíc zvolil znovu ten nejlepší bod, jaký si zvolit mohl. Před dvoutýdenní pauzou. :)

SPOILER Kurokawa Akane vs Arima Kana, největší génius minulosti vs největší génius současnosti, extrémně talentovaná a oddaná fanynka, snažící se vší svou sílou pochopit a pomoct vs hvězda s obrovským nánosem traumatu, který ji nedovoluje zářit. Jednoduše PURE CINEMA. A příště budu psát zase úplně to stejné, neuvěřitelně perfektní adaptace.

Takhle se dělá adaptace, dámy a pánové. Kláním se před všemi talentovanými lidmi, kteří se na tomto mistrovském díle podíleli. Zcela bez přehánění filmová kvalita, obrovský vizuální a režijní majstrštyk (to podání divadelní hry, které se divákovi snaží zprostředkovat co nejvíc pohlcující zážitek bylo vskutku naprosto úchvatné), který už tak výborně napsanou předlohu pozvedává ještě o minimálně úroveň výš. Stejně jako v této epizodě ukáply slzy štěstí jedné tvůrkyni mangy, stejně jako jsem byl dojatý já (a zdaleka nejen já, podle toho, co jsem už po sociálních sítích viděl) brilantním vykoupením jedné na první pohled zcela okrajové postavy, která překvapila v rámci znovu a znovu perfektně rozvíjeného vrstevnatého metanarativu nejen všechny ve svém vesmíru, ale i nás diváky odjinud, musí být konstantně dojatí úsilím a talentem, vrženým do adaptace Oshi no Ko i její tvůrci, Aka a Mengo. PS: A vskutku to tak bylo, Mengo Yokoyari na svém twitteru po epizodě napsala, že si málem vyplakala oči. :)

Další 10/10 epizoda. Tentokrát plně zaměřená na prokreslení vztahů, dynamiky a hlubších motivací mezi hlavními aktéry... příběhu i příběhu v příběhu (divadelní hry). Plná velmi zábavných scén (nic jiného od Akasaky taky nelze očekávat), které tady zároveň ale zcela plynule a uvěřitelně rychle přecházejí v dramatickou a psychologicky věrohodnou exploraci podhoubí a charakterů postav. Rivalita mezi Kanou a Akane naprosto špičkově propracovaná a divákovi prodaná věc. I kvůli neuvěřitelně krásné a různorodé, dynamické animaci, úžasně zdůrazňující psychické rozpoložení nebo vcítění se do rolí, kdy se v mysli herců "přetvoří" celá realita do něčeho fantaskního, jinak nasvíceného, stínovaného, hrajícího barvami (nemluvě o tom množství parádních "obličejů", které tentokrát všechny postavy předváděly). Prostě tady si někdo s adaptací dal opravdu práci a zbývá jen doufat, že se podobného úspěchu dočká i adaptace Tokyo Blade. Vše leží na ramenech našich hrdinů. :-) PS: Kamoshida je oficiálně slizký, arogantní creep. Ukazujte na něj všichni prstem!

Neonoirová krasojízda soukromého očka povrchní krásou a hluboce zarytou špínou Města Andělů. Colin Farrell v roli titulního detektiva podává krásně procítěný výkon, jeho hrdina má nenápadnou hloubku, nenásilné charisma a je podmanivě hypnotický ve své silné empatii a postupně odkrývané tajemné minulosti (a navíc mu nechybí ani stylové auto a sexy oblek :). Díky hlavní postavě tak ani nevadí, že řešený případ vlastně není nikterak objevný a v základech si jenom odškrtává mnohokrát viděné položky jiných detektivek, aby nakonec vyvrcholil hodně banálně až neuspokojivě v tom, jak moc je celé řešení postavené na zvratech odnikud v příslovečné poslední minutě. Nicméně tato série nejenže má výborného protagonistu, ale navíc si dala za úkol pohltit diváka svou fantastickou formou, kde nejde pouze o precizně narativně a hudebně vytvářenou atmosféru moderního noiru, ale i o experimentální přístup ke kompozici scén a střihu. Ne vždy mi zdejší frenetický střih úplně seděl a párkrát jsem se zamýšlel, zda od tvůrců opravdu nejde až o příliš samoúčelný pokus o nějaké stylistické/umělecké cvičení, ale musím ocenit odvahu, kreativitu i to, že tento přístup na některých místech opravdu dobře prodával mentální rozpoložení postav a sílu/nepříjemnost dialogů./určitých momentů. Co mi naneštěstí přišlo opravdu hodně samoúčelné a zbytečné, byl ústřední zvrat. Cesta k němu byla vystavěna umně a sám o sobě byl parádní, ale co na tom, když nakonec ve finále vyzněl úplně naprázdno a tvůrci ho absolutně nijak nevyužili. Přitom osobně mám narativní podvratnost a experimentaci rád a proto jsem se těšil, jak bude celá tahle část zápletky rozpletena. Nic se ale nestalo a bojím se, zda si tvůrci nechali vzhledem k vyústění dění dost prostoru na manévry do budoucna. Další sérii nicméně rozhodně vyhlížet budu. Každopádně, v kontextu vyprávěného příběhu jsem si tak asi nejvíce užil ty malé osobní i větší sociálně/společensky kritické momenty, poukazující na univerzálnost lidské bolesti a všeprostupující nespravedlnost, více či méně skrytou pod oslnivou září jednoho města. Pár monologů, dialogů a scén bylo v tomto ohledu opravdu velmi tíživých a silných. Seriál bych si užil ale tak či onak pravděpodobně podstatně méně, kdyby jednotlivé epizody neměly přesně takovou stopáž, aby ani na chvíli člověk necítil umělé natahování. Délka 30+ minut téměř u všech epizod je tedy určitě další výrazné plus tohoto sympatického, velmi zdatně a přesně řemeslně provedeného a herecky obsazeného neonoir cvičení. 7,5/10 PS: Zmínil jsem již příjemný soundtrack, nezmínil jsem prvotřídní opening/úvodní znělku.

V druhé sezoně, pokud teda vůbec po tomhle nedodělku vznikne, ať je prosím vidět ten mamutí rozpočet, ať si mohu užít pocit ze sledování zcela nového, doposud v rámci hraných SW neviděného období, které by mělo být plné lesku, slávy a grandióznosti. Místo toho mám pocit, že se ty miliony prostě použily na něco zcela jiného, rozkradly se nebo propily a projedly. A dostal jsem tak sice pár skutečných lokací, ale prakticky všechny vypadaly velmi obyčejně, komorně až divadelně a prostě extrémně levně. V druhé sezoně prosím přesnější, výraznější, lépe vedené herecké výkony, zvlášť u některých hlavních rolí, ať nemám pocit, že sleduji zase ochotnické divadlo z Horní Dolní, což absolutně likviduje jakékoliv divácké pohlcení. V druhé sezoně prosím promyšlenější, propracovanější vyprávění příběhu, ať se nemusím 3/4 seriálu chytat za hlavu nad režisérskými, střihovými botami, které zápletku s potenciálem spolehlivě poslaly do galaktické černé díry. V druhé sérii prosím chytřejší, logičtější a celkově lepší dialogy, ať se hlavně u mnoha vypjatých dramatických a emočních situací nemusím cítit pouze trapně za všechny zúčastněné. A nakonec, v druhé sezoně prosím, ať se příběh zbytečně nesnaží tvářit jako že skrývá nějaká přelomová tajemství a odhalení, aby se vše nakonec vyřešilo úplně banálně, případně se ukázalo, že důvod celé zápletky byl zcela absurdní. Raději ať je příběh přímočařejší, ale přesně promyšlený, soustředěný a bez pitomostí. A třeba, ať se tentokrát věnuje tomu, čemu se měl věnovat už tady - zákulisním intrikám temné strany ve stínech velkolepé civilizace, která je ale příliš zaslepená vlastním leskem a zkostnatělá dlouhým obdobím míru než aby si začala všímat nebezpečí. 5/10 dávám kvůli Smilo Renovi, epizodě 5, soubojům se světelnými meči (jedno obrovské pozitivum tohoto seriálu ve vyprahlé poušti Disney SW, nejlepší hrané souboje od prequelů!) a tomu potenciálu, který byl žel tristním zpracováním téměř dokonale promrhán. Ale přesto bylo zajímavé sledovat některé pro SW stále relativně osvěžující aspekty (jiné, vlastně v něčem i smysluplnější pojetí svádění temnou stranou, různorodost vnímání Síly atd.) které vytvořily hmatatelné základy jak pro případnou další řadu, tak i pro události pozdější. V rámci hodnocení SW mi každopádně The Acolyte vychází jako nejhorší (asi nejen) hraný seriál doposud, dokonce i trochu pod Obi-Wanem, který byl přitom pro mě tak velké zklamání. Opravdu teda mohu jen doufat, že Disney začne při produkci v rámci takto krásného a milovaného vesmíru provádět mnohem větší kontrolu kvality. Snad, jednou. Ať nás provází Síla. :)

Aka Akasaka je prostě génius. S jakou lehkostí a šarmem dokáže psát všechny postavy, s jakým důrazem a komplexitou se věnuje menším i větším problémům a aspektům kultury, v které sám působí. Myslím, že zrovna v této epizodě, která se zabývala martýriem tvorby mangy, to bylo zvlášť osobní a je krásný, že i přesto k tomu přistoupil částečně i humorně (ale tu bolest jsem tam cítil :). A celá sekvence střetu dvou autorek v závěru, kdy vybublaly na povrch všechny potlačované emoce, byla naprosto čarokrásná a hluboce lidská (kudos i spoluautorce Mengo a její skvělé kresbě a samozřejmě animátorům, kteří nadále v rámci adaptace odvádějí 200% výkon). Akasako a vy všichni další nesmírně pracovití a talentovaní autoři úžasných fiktivních světů japonského komiksu, jste opravdu.. v tom nejlepším slova smyslu, monstra. Nicméně na druhou stranu bych byl taky rád, kdyby se to psychické i fyzické zdraví tvůrců (nejen) manga komiksů kvůli nastavené kultuře tak moc nezanedbávalo. V poslední době bylo těch zdravotních problémů a v horším případě dokonce i úmrtí až příliš mnoho. Ale možnost nějaké změny je asi multigenerační záležitost, no.