Bloody13

Psát komentáře k mistrovským kouskům, jako je Carpenterova Věc, je naprosto zbytečné. Žádná sebelepší slova totiž nedokážou vystihnout tu tísnivou atmosféru, která na vás začne dýchat už od úvodních titulků. Ledová pustina na Antarktidě, všudepřítomný strach z neznáma, nezapomenutelný Morriconneho hudební motiv, skvělý Kurt Russell a stejně výborně hrající smečka psů, a samozřejmě jeden mimozemský parazit, co neustále mění svou podobu. Aha, tak vidíte, že se mi ani z části nepodařilo popsat tu neopakovatelnou atmosféru jednoho z nejlepších sci-fi horrorů. Natočit takový husarský kousek se dneska už jen tak někomu nepodaří. P.S. Pokud jste fandové filmu, rozhodně doporučuju zakoupit Blu-Ray od Magic Boxu, který u nás vyšel. Precizně remasterovaný obraz totiž dělá z téhle lahůdky dokonalou pastvu pro oči.

Tenhle snímek patří ještě s Jacksonovým Braindead k tomu nejzábavnějšímu (Romero odpustí), co se v oblasti zombie žánru urodilo. Sice skoro bez gore, za to však s parádní hudbou, nahou Linneou Quigley, s jednou absolutně slizkou, rozpadávající se mrtvolou, a poprvé i se slavnou hláškou "fresh brain". Černý humor vůbec neuškodil, však se psala půlka 80. let a tenhle typ nadsázky se začal vkrádat do každého druhého filmu. Takže absolutní kult mého mládí. Škoda, že ostatní díly nesahají originálu ani po kotníky. P.S. Doporučuju ještě skvělý dokument "More Brains!", v němž se o tomhle kultovním díle dozvíte první poslední.

Jason je zpátky a ještě v lepší formě, než minule. Navíc trochu zmohutněl a poučil se z minulých chyb, takže nehrozí, že by ho oběť nakopala do rozkroku. Ne ne, tahle noc bude jenom jeho... Pro mě jsou třetí a čtvrtý díl Pátku třináctého tím nejlepším, co kdy v této sérii vzniklo. Trojka má navíc hned dvě zvláštnosti: Jason si tu konečně nasadí brankářskou masku a do toho je film obzvláštněn prostorovým 3D efektem, takže do záběru se pořád něco plete a strká (třeba i obyčejné jo-jo), nebo na vás něco vyletí nebo vystřelí (vymáčknuté oko z hlavy, harpuna, nebo mačeta). Jinak slasher není od toho, aby se divákovi zapojovaly mozkové závity, ale je to čistě o vraždách a zábavě z toho vyplívající. Jo a bodycount se zastavil na čísle 13, takže paráda. Verdikt? Krystalický slasher.

Do dneška nezapomenu, jak jsem vůbec poprvé viděl v televizi Noční můru. Máma měla za to, že už dávno spim, mezitím co já za dveřma vesele šmíroval. Ve školce jsem si pak dlouho poté kreslil toho pána v klobouku, vyprávěl o něm kamarádům, což učitelky vůbec nechápaly. Jen jedna z nich měla pro mě pochopení, a nosila mi různé obrázky a plakáty s filmovou tematikou. Pěkný časy, jen co je pravda... Craven tu zkrátka vytvořil kultovní postavu, se svým charakterem a černým humorem natolik odlišnou od ostatních zabijáků té doby. Freddy Krueger byl zkrátka zábavnější, i právě proto se tenhle břitoruký hrdina stal postupem času výdělečnou značkou a popkulturní ikonou.

Dokonalá psychologická studie teleportací posedlého vědce, který už není obyčejným člověkem. Cronenberg stvořil kultovní dílo, ve kterém hraje prim nejen depresivní atmosféra blížícího se konce hlavního hrdiny, ale především kupa skvělých efektů. Známe to všichni: rostoucí chloupky, odpadávající zuby a nehty, přijímaní potravy pomocí kyselin... přesně za tohle si Chris Walas vysloužil Oscara. A Jeff Goldblum si zde střihnul svou životní roli. Co víc dodat? Jo a krom toho, že Moucha je mou srdcovkou, tak pokud si dobře vzpomínám, spolu s Carpenterovou Věcí je vlastně i nejpovedenějším remakem v hororovém žánru. Tečka.

Ona rekapitulace prvního dílu v úvodních 7 minutách diváky zpočátku jistě zmátla, ale pro tenhle krok se Raimi rozhodl z čistě prozaických důvodů: v případě klasického pokračování by chudáka Ashe znovu nedostal do takhle ďábelských lesů, takže zvolil cestu jakési parafráze s modernějším hábitem. Nová vizáž, lepší efekty. Zůstal jen Bruce Campbell a Samův dravý styl vytočený do ještě extrémnějších (motorových) otáček. Morbidnost se geniálně mísí s černým humorem a poletující kamera volí přesně ty úhly, v nichž vyniknou jak Ashovy vytřeštěné oči, tak jeho monumentální brada. A ať už jsou tyhle dva filmy od sebe v lecčem odlišné, pořád jsou stejně dokonalé. Nesmrtelná klasika.

Dvojka snad nemůže být odlišnější od jedničky a přesto mají oba filmy společného víc, než se na první pohled zdá - i když v menších obměnách. Partička kolem Ripleyové se znovu mění v hrstku ustrašených zoufalců, samotná Ripleyová v závěru zachraňuje malou Newt, která zdařile nahradila kocoura. Nechybí ani android (za "zlého" Ashe jen nastoupil hodný Bishop), závěrečné odpočítávání do blížící se destrukce, poslední vetřelec (tentokrát královna), jenž je znovu vypuštěn do kosmického prostoru a sladký happyend opět končí hibernačním spánkem. Jen těch vetřelců je tentokrát mnohem víc. Jak je vidět, Cameronova schopnost obměňovat Scottovo základní schéma i jeho jednotlivé motivy se vyplatila do puntíku.

Predátor - mimozemský dredař s neobvyklým šatníkem a vášnivý lovec se smyslem pro fair play. Takže docela sympaťák, bohužel měl tu smůlu, že si pro svoje honácké rejdy zvolil zrovna tu džungli, v níž ve stejný čas operoval Terminátor se svojí ultra drsnou jednotkou. Tu se mu sice ještě podařilo zlikvidovat, a to hlavně za přispění chameleonské kamufláže, ale byl to právě Arnold Černýnegr, který mu nedal svou lebku zadarmo. Ten nakonec upustil od armádního výcviku a osvojil si techniku pravěkých lovců, s níž se mimozemskému nimrodovi stal vyrovnaným soupeřem. Závěrečný souboj tak připomněl souboj titánů. Stromy, šutry, bahno a samozřejmě pěstní férovka, po níž se plazil i slavný Conan, z dvojice se však ukázal jako ten vychcanější. Sranda tím ale úplně neskončila. Predátorův brácha se totiž pár let poté vrátil, aby se za něj pomstil dalšímu černému negrovi, tentokrát seržantovi Murtaughovi.

Akční film pro ty, co neradi klasické akční filmy. Svaly byly nahrazeny mozkem, málomluvnost zase ukecaností a přehnaná vážnost vystřídal důvtip. John McClane zkrátka dokázal osvěžit skomírající žánr a nastartoval novou vlnu polidštěných hrdinů, co měli dar dostávat se - ne vlastní vinou - do šílených průserů. John si takhle zpříjemnil vánoční svátky ve skleněném pekle jednoho mrakodrapu, kde si to s bandou germánských teroristů rozdával všude, kde se dalo: třeba na schodištích, v rourách vzduchotechniky nebo ve výtahových šachtách. Byla to těžká robota a John prolil hodně krve, ale protože Gruber někam uletěl, náš borec mohl slavit vítězství a pomalu se začít těšit na další Vánoce - tentokrát na letišti.