*Elfík*

Jestli toužíte přečíst si totožný komentář, ovšem s nádechem jiného člověčiny a jináč napísané, zavítejte k tomuto ----> TheDarKnig. V rámci sounáležitosti a správného ztotožnění s vesmírným charakterem celé ságy jsem se jala zhlédnout starou trilogii a kousek nové. Ten kousek byl jen proto, že se cítím býti jaksi student vysoké školy a chtěla bych se jím cítit i nadále minimálně do června, tudíž zbytek bez toho kousku dokoukám později. Podotýkám, že jsem již všechny díly viděla již jako malé štěňátko v kolébce (rozuměj, můj ctěný mozek byl natolik vyvinut, abych si všechny filmy mohla pamatovat a některé podrobnosti a nadále reprodukovat ústní formou - vtipy, tipy, triky). Nicméně jsem starou trilogií byla natolik uchvácená, že jsem se málem rozběhla do kina na nový díl a rovnou do promítací kabiny s touhou ukrást filmový pás a pustit si ho.... no tam, doma promítačku nemám. Nebojte, nestalo se tak. V žádném kině pásky nechybí. Někteří mí vrstevníci jsou jistě nespokojeni s absencí bojových a akčních scén, ale pro mě jsou tyto tři snímky vzpomínkou na dávná předávná léta. Proto jsem tedy doufala v to, že Abrams se oprostí od množství těchto bum prásk scén a zanese na plátno trochu té naivnosti a kýče. Jenže pak mi došlo, že kdyby byly Star Wars dle mého gusta (a též i TheDarKniga), bylo by nás pod promítacím plátnem pomálu a popcornáři by si nevydělali ten večer ani na chleba s máslem a se šunkou. Tudíž jsem vlastně i ráda, že je nový díl oblíben i teenagery, kteří si se samozřejmostí pustí znovu předchozí díly a zvýší se tak počet nás, fanoušků. A ještě tedy něco k tou filmu: kdyby mi někdo řekl, ať ho rozdělím na tři části, bude má práce rychle odbytá. Mám pocit, že na scénáři pracovali tři.... aha, ono opravdu.... tři lidé, kteří se zprvu nemohli domluvit, co všechno by rádi nacpali do sedmého dílu. A tak si ho rozdělili na tři části (totiž, tři lidé, jeden film, takže tři části) a pak se pomocí Síly, a též izolepa byla přítomna, snažili vše slepit dohromady. Jak se jim to povedlo, nechť posoudí ctěný divák a jeho dvě ctěné oči, které doporučuji na poslední minutu zavřít, neb je poslední scéna tak pitomoučká, až mě skoro nenavnadila na další díl. Což by ale pánové nechtěli, že....

Aby bylo jasno, tři hvězdy patří zaslouženě Kellymu a Leslie. To kolem nich byla jen podprůměrná klišoidní americká produkce. Jednoho oblačného dne (místy s deštěm, vítr jihozápadní, bio zátěž na dvojce) si náš velevážený režisér sedl k černé kávě rozmýšlejíc se pouze nad množstvím kostek cukru, a napsal příběh milostného čtverce ve 2D (mám na mysli původní náčrt i výsledné dílo), kde je jediné překvapení (a zde jsem se opravdu pozastavila nad tím, že opravdu si na žádné nemohu vzpomenout) originálně zpracovaný popis charakteru děvčete (viráž přežila!). "A nyní přidám dvě stě vojáků tančících v obtažených kalhotách, protože to jistě zabere na slintající paničky v publiku, choreograficky ojedinělé číslo Kankánu, kde může mužské oko spočinout na růžových punčocháčů (které jsou asi tak sexy asi jako jablko v županu), a aby se umělci nenudili, namaluji jim díla současníků i nesoučasníků, které bude vytvářet jeden malíř, protože tím neztratím nic ze svého abnormálního rozpočtu, které mi pokryje to majstryškové dílko ke konci." Kdo se chystá zhlédnout, přeji Vám mnoho štěstí, připravte si piškoty (baletní boty pozn. autora) či špice (též baletní boty, vy nevzdělaná paka!), rozcvičte si bedra a ujměte se vedení té prapodivné plejády skotačících herců. Odstraňte z placu všechny ostré předměty a zavolejte mamince, ať připraví lékárničku. Dík.

Když je v názvu filmu ,,labyrint,'' tak čekám, že se hrdinové budou proplétat bludištěm skrývající nejrůznější nástrahy a překvapení, majíc v sobě jakýsi logaritmus, toužící po rozluštění těmi, kdož prokáží jistou zainteresovanost. Rozhodně nečekám pár betonových stěn porostlých břečťanem (ano, sahal do výšky, ano, mohli jste přelézt zdi) a také čekám jistou prozíravost ve stavění výškových staveb (to abyste se, hlupáčci, podívali, co vás v tom bludišti čeká, že). A pokud je název obohacen o slovo ''útěk,'' tak tedy očekávám víc běhu za dobrodružstvím. Něco jako Forrest, když běžel. Něco jako Lola, když běžela. Něco jako skupinka turistů v lese, když uvidí šavlozubého tygra a jejich přirozený pud sebezáchovy - běh. Něco jako já, když si v hlavě vysním svůj budoucí běh nejlépe tak na sedm kilometrů. Nikoho pak pranic nezajímá, jestli jsem těch vysněných sedm uběhla, nikdo se nezeptá, jestli to byla alespoň třetina či snad čtvrtina nebo dokonce pětina, nejdůležitější je těch sedm původních. Protože snít můžeme o čemkoliv a kdyby mi někdo dal tak velký rozpočet, neuběhla bych ve svém filmu sedm, ale rovnou sedm set kilometrů. V příběhu bylo několik slibných momentů, kdy se zdálo, že tvůrci konečně přišli na převratný nápad, jenže v další minutě přišel jakýsi rozumbrada a celou předchozí snahu zhatil. Ať mi nikdo netvrdí, že za tři roky hloubání a bádání i ten největší hlupák nevymyslí, jak se dostat z vězení ven. Mechanické oslizlé hračky nerostou na stromech. Někdo je musel osliznout. A také bych čekala více oslizlých mrtvol. ,,Zemřel na osliznutí.'' Jaká to pěkná smrt i pro Amíka.