Iggy

Zážitek z filmu mi pokazila jediná věc, a to těžká nerealističnost soudního procesu. Nevím samozřejmě jistě, jak by tomu bylo ve Francii, ale u nás by se podobný případ pravděpodobně vůbec před soud nedostal a pokud ano, tak převážná většina replik, které pronese státní zástupce (mimochodem oproti zbytku filmu nesmyslně schematická postava hraničící až s karikaturou), by vůbec nemohla zaznít, protože s případem buď nesouvisí, je návodná nebo jsou to ničím nepodložené spekulace, často až výsměch. Takže reálné soudní jednání by vypadalo zcela, ale opravdu zcela jinak. Škoda, že tvůrci nepojali analýzu a vyšetřování toho, proč manžel hlavní postavy zemřel, třeba jako sezení hlavní hrdinky s psychologem nebo někým blízkým, což by myslím taky fungovalo a dalo by se tím docílit obdobného výsledku, navíc bez použití fantastických prvků v soudní síni.

Uf, absolutně nechápu, jak tohle mohl kdokoli odpovědný, jakkoli byl liberální a atmosféra 60. let tomu nahrávala, tehdy povolit! Jinak doporučuju před shlédnutím filmu navštívit Kladno a dnes volně přístupný areál tamějších hutí, to je pak úplně jiný zážitek! A snad jen že ztvárnění ženského věznění včetně skotačení kopečkářek na palandách před večerkou mi (nejen) z dnešního pohledu přijde poněkud příliš idealizované...

„Si představ, jak třeba Pavlu Vrbovou volizujou plameny. – Plameny se maj!“ (…) „Dyť se na sebe podivejte kuci, dyť vypadáte jak ze dvou půlek. – Kdo jak vypadá? To to je normálka, sme zedníci! Každej zedník tak vypadá!“ (…) „Prosimtě Čendo, poď už. Póď. Póď. – Tak čekám, je to tady zajímavý, vole. – Zajímavý. Vole. Pro tebe je to zajímavý! – To neni zz-zajímavý, to to vubec, NAOPAK!“

"If looks can kill, I am a-dead now." (...) "You throw the ball against me? I throw ball against you." (...) "Very true story." (...) "Is a sad and beautiful world."

Příjemný malý film, v němž podstatnou roli hraje kanadský Vancouver, domovské město spisovatele a autora scénáře Douglase Couplanda (Vancouveru věnoval i svou knihu City of Glass, v níž se o filmu několikrát zmiňuje). Vancouver je jedním z hlavních center severoamerického filmového průmyslu, ovšem obvykle ve filmech hraje jiná americká města, sám sebe jen velmi zřídka, takže v Everything's Gone Green máte jedinečnou šanci vidět Vancouver opravdový.

Já nevím, co všichni mají, mně se to líbilo! Oceňovaná knižní předloha Stevea Ericksona je absolutně výborná a její filmová adaptace za ní podle mě nijak nezaostává. Pro mě to jako pocta určité éře Hollywoodu funguje líp než Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Filmu jistě uškodila premiéra odložená o čtyři roky kvůli krachu distributora a následné dosti omezené uvedení a minimální kritická recepce, stejně jako obvinění Jamese Franca v rámci kampaně #MeToo.

Filmu podle mě uškodí, že postava Jesuse (John Turturro) pochází z kultovní klasiky Big Lebowski, ale s původním pojetím téhle postavy nemá nový Jesus společného o moc víc než jméno a vzhled. Takže očekávám spoustu zklamaných fanoušků, kteří budou postrádat Dudea i styl bratří Coenů, s nimiž film ale jinak nemá co do činění, stejně jako s bowlingem. Naopak jedná se o adaptaci knížky Bertranda Bliera Buzíci, respektive o takřka doslovný remake jeho stejnojmenného filmu z roku 1974. Trochu jsem u hlavních hrdinů postrádal jakoukoli motivaci, ale vzhledem k stopáži filmu se to dalo snést. The Jesus Rolls mi ze všeho nejvíc připomněl asi Jarmuschovu klasiku Mimo zákon.

Film není vůbec o záchraně železnice na Oravě, ale naopak o jejím zániku, o poslední jízdě zdejší parní lokomotivy zvané Gondkulák. Tu pojal slovenský konceptuální umělec Alex Mlynárčik jako velkolepé umělecké dílo a svého druhu happening. Mlynárčik svými uměleckými akcemi na přelomu 60. a 70. let docela předběhl svou dobu, bohužel se ale až na výjimky nedočkal odpovídajícího přijetí. Hanákův film je pak především unikátním záznamem této akce zvané Deň radosti - Keby všetky vlaky sveta. Blíže k akci samotné viz Chalupeckého Příběh Alexe Mlynárčika nebo Mlynárčikovy vzpomínky Zápisky z cesty A. M.

Momi (Babička) je první film natočený v jazyce hemšin, starobylém dialektu západní arménštiny, kterým mluví příslušníci etnika Hemšin žijící v regionu Hemşin na severovýchodě Turecka. Hemšinové jsou původem Arméni, kteří byli někdy v 15. století islamizováni osmanskými Turky, dodnes si však udrželi svůj jazyk i některé křesťanské rituály. Z tohoto etnika pochází i režisér Özcan Alper a za film byl na základě kontroverzního tureckého zákona o protiturecké činnosti popotahován soudem jako terorista, který se filmem snaží narušit jednotu Turecka.

Trochu mi to připomnělo Rebela bez příčiny, ale native american style...