bachacek

Mé místy až zoufalé pátrání po objasnění statusu ženy, lépe řečeno ženského charakteru, a to alespoň o něco méně simplicitního, než co spatřuji po nocích na Anglických ulicích, snad konečně díky Bergmanovi došlo nějakého zdárného konce. Či snad začátku. Snad jen doporučím nesnažit se film při samotném sledování přespříliš racionalizovat. To si nechte až na přestávku, než si jej pustíte znovu. A nakonec ještě: Kam se Nietsche hrabe.

Ale tak, pokud nekoukáte jen na sobotní filmy na Nově, tak Antikrist zas tak vizuálně šokující není. Prvoplánový, to už jo. Často i teatrální, včetně lehce popuzující dedikace Tarkovskimu, a čas od času nepříjemně předpokládatelný, viz Prolog. Myšlenku, nebo spíš jakousi cestu do hlubin ženské duše to všechno sice ohrožuje, ale svůj otisk na vás film zanechá. Trier se totiž v lecčems trefil: A Gainsbourg to podala na výbornou. Neoznačila bych film přímo za antifeministický, naopak: Trier se v ženě snaží až úzkostlivě vyznat a odskáče to chudák chlap, v porovnání s hlavní hrdinkou působící jak bezcharakterní děcko.