Poslední recenze (50)
Soused (2021)
To je mi překvápko - výborný herec výborně zrežíroval výborný "herecký film". Při úctě ke všem přicmrndávajícím, tohle je hlavně duet, který se v rytmu chytrého scénáře postupně roztáčí do festovních obrátek. Většinou humorných, tu a tam zamrazí... poměr je moc dobře vyladěný. Možná se Daniel Brühl nemusel bát dvou věcí: 1) Zasazení děje do jednoho prostředí - tu a tam ho celkem zbytečně opustí - kdyby zůstal v baru, byly by ony tekuté písky dusna ještě o něco hustší. 2) Je zbytečně manýrystické, že je Brühl Danielem: klidně se od toho mohl oprostit a prostě být nějaký obyčejný západoněmecký Helmut Fuchs nebo tak něco, fungovalo by to o špetičku čárečku lépe. Ale to jsou spíš drobnůstky, jako celek je to moc hezké, doufám, že DB bude dál rozvíjet i tuhle svoji kariéru, evidentně na to má.
Janžurka (2024)
V první půli karlovarského festivalu mě trošišišičku překvapilo množství nedoporučení typu "na to nechoď, je to nuda". Nakonec jsem je neposlechl a dobře jsem udělal. Ne, není to biografický skvost, ale citlivý - a viceméně tradiční - portrét jedné osobnosti ano. A jelikož jde o osobnost mimořádnou, chvílemi to táhne prostě jen síla toho, nakolik ji máme rádi. Řekl bych, že zakopaný pes prvotní divácké nelásky spočívá v tom, že tohle není film ideální pro kina, ale pro sledování domácí, hezky v klídečku, s velikým hrnkem kvalitního thé. Rum volitelný.
Drby (2024)
Potenciál tu byl. Udělat ze smetánky G7 partičku absurdních postav (navíc tak skvěle obsazených) a vrhnout je do extrémní situace, rozvinuté do nějaké žánrové hry nebo metaforicko-satirického kolotoče... to by šlo. Ale ono se to nijak pořádně nerozvine, jen se to prapodivně potácí odnikud nikam. Tu a tam prskne naděje v podobě nějakého slušného vtípku nebo hereckého nápadu, člověk si říká, že teď už se to nějak rozjede, teď se konečně roztočí vypravěčská kolečka, teď se ukáže, o čem film vlastně je... ale ne - spíš je to jako poslouchat dlouhou historku, kterou vám vypráví někdo mentálně "trošku pomalejší", kdo navíc ještě koktá. Asi rozumím tomu, co nám chtěl řečník básnit, ale smutně se mu to nepovedlo. Ona masturbační metafora (jen pro zasvěcené) se bohužel nevztahuje jen na postavy filmu, ale i na jeho tvůrce.
Poslední deníček (11)
Ve zkratce...
Festival skončil, ale duch Franze Kafky žije v Thermalu dál!