Poslední recenze (94)
Strážci Galaxie: Volume 3 (2023)
Hmm.... tohle musím nechat uležet. Prozatím, abych si utřídil trochu svůj dojem v bodech: Mezi přednosti rozhodně zařadíl R-rating, neodbyté origin story a tentokrát i meta-aspekt byl velmi kvalitní, e.g. Stvoření Adama a hlavně převážil nad otravnou autoreferenčností tolik překořeňující jiné Marvelovské pokrmy. Co je message nápaditého CGI sequelu, klasické monomýtové struktury? To je můj problém, který mě přivádí na věci, které mě nenadchly: vizualizace posmrtného života je ohraná a idealizovaná specifickými vírami, na které reference sice tématicky zapadají, jako zmíněná freska, nicméně jejich původ, jakžto víry samotné (mrk mrk) nedávají smysl. Proč by celý vesmír měl mít stejným způsobem zkreslen pohled na realitu a posmrtný život, stejně jako mluvit převážně anglicky s apelacemi na monoteistickou entitu? Vím, vím, že to není hard sci-fi a rozebírám detaily a ano fyzika funguje jen když je potřeba (viz ohnivé výbuchy, rychlost chladnutí, vlání vlasů a efekt radiace, i.e. vše ve vakuu se většinou nechová správně, stejně tak zrychlení, ale to je ve filmech klasika, do které kategoricky pak spadá i ta lokalizovaná gravitace). Důvod proč mi toto nevadilo, stejně jako obrovské množství CGI je ale naprosto zřejmý a nepovažuji to za tak těžce uchopitelný koncept, aneb podpůrné prostředky musejí něco podpírat jinak se kácejí FFS. Tedy chci říci, že zde je co podpírat, ale co to přesně je si ještě musím v hlavě utřídit pro vhodnou verbalizaci, ale leží to někde na extrapolaci existencialismu, natalismu, tribalismu, ochraně zvířat a rodině (cejtim naftu jen to slovo píšu) i zároveň tolik přejedeného individualismu. Asi si připadám jako Evropan, co prvně okusí Thajskou specialitu, o které nemůže říct, že je to moc slané, kyselé nebo kdovíjaké, když je to vše naráz a vlastně ani nevím jestli mi to chutná, leč se zkřivenými ústy si klidně dám další.
Napoleon (2023)
Co se kaskadérů, dobových kostýmů a speciálních efektů týká, nelze nic vytknout. Problém je, že tyto přednosti, stejně jako CGI, na které často nadávám, jsou doplňkové prostředky. Když nahradíte expoziční dialogy jakousi atmosférou mezi postavami, jejichž motivace nechápete, tak se na to blbě kouká a opravdu jsem se nudil. Mnozí pokládají za viníka nadměrný střih a leč tomu tak možná je a film by dával větší smysl s extra stopáží, musím hodnotit, co mi bylo naservírováno. V restauraci když vám naservírují nedopečené kuře a rozdrcené nevařené brambory (jedovaté btw.), tak opravdu nebudu filozofovat nad tím, jak by pokrm býval chutnal, kdyby jen šéfkuchař měl více času. Další věc ohledně kamery a střihu je i přehlednost u chaotických bitev, kdy jednou byl záběr na stejnou válčící stranu zprava a jindy zleva, a ztrácel jsem se místy kdo je kdo. Závěr? Možná je to současný trend, kdy je těžce investováno do uvěřitelnosti (v lepším případě, ne jak některé produkty Marvelu), ale jelikož film není schopen zajistit investici diváka indukcí empatie či averze, chybí to nejdůležitější - katarze.
Vždycky budeš moje možná (2019)
Místy vtipné, celkově neúnosně předvídatelné s mělkými a někdy i dost otravnými vedlejšími postavami, že se mi chtělo hetero-normativně zvracet binární privilegovanou bílou. Bez stimulace mého dávícího reflexu by to bylo kolem průměru.
Poslední deníček (4)
Westworld Analysis
The best philosophical sci-fi tv series ever.