DrifterSoul

Tak tohle byl skutečný zážitek. Nenápadný film, pomalý, s velice úspornými dialogy, které spolu s mimikou a gesty dokázaly dokonale vyjádřit vše. Hluboce humánní. Sice smutný (i díky depresivní islandské krajině) a přece kdesi v hloubi laskavý a potěšující. Na téma universální lidské sounáležitosti. Navíc, obě hlavní představitelky to své hrály naprosto úžasně. A Kristín Þóra Haraldsdóttir zde byla svými výrazy tváře, vyjadřujícími její vnitřní pocity, přímo fascinující .....

Sled dojmů/impresí.  Výmarská republika v době postupného nástupu nacionálních socialistů k moci. A především smutné osobní drama o vztazích ovlivněných sociálním prostředím a atmosférou Berlína ve zmíněných třicátých letech....  Dlouhé, náročné, ale silně vtahující vnímavého diváka do jednotlivých  peripetií děje. Za přesvědčivé ztvárnění psychologie (někdy tak mentálně velmi odlišných  postav) nakonec u mne 4*.

Tohle je první film na webu, dokonce 14 let starý, na který zde dosud nebyl napsán žádný komentář. Škoda. Dozvědět se něco o střetávání různých kultur (zde euro&americké a japonské) je vždy zajímavé a obohacující. Životní cesta americké spisovatelky Leonie Gilmour byla plná zvratů a často neradostná. Zda a jak moc se film liší či neliší od skutečnosti, lze posoudit na Wikipedii. V každém případě, díky atraktivnímu dobovému prostředí a výbornému výkonu Emily Mortimer/Leonie  stojí za vidění.