Nathalie

Stroj času do konce devadesátek, kdy se točily nevinné, odzbrojující romantické komedie, které bezostyšně vykrádaly Shakespeara i Jane Austen. Tahle středoškolská romance, navzdory internetu a sociálním sítím, je rozkošným a překvapivě svěžím anachronismem, v níž hlavní roli hrají ručně psané dopisy nedostupným idolům, školní lyžák a flaška. Pro generaci dnešních pozdních dvacátníků/třicátníků příjemně nostalgický výlet do puberty.

Abramsovy filmy jsou pro mne esence hravostí a humanity, ale také nostalgického ohlížení do doby analogové, aniž by mu to bránilo užívat moderní technologie. Tentokrát je z toho krása vesmírná a můj nejmilejší SW díl, v němž je temná a světlá strana Síly trojrozměrnější než kdykoliv předtím, sága, kde se v černých koutech vesmíru hledá naděje, aniž by se ustupovalo zlu, pohádka, v níž se princezna zachraňuje sama. A Abrams tu stejně jako ve Star Treku hraje jak roli zručného průvodce, tak roli okouzleného dítěte, které stále odzbrojují kouzla filmová magie.

Ná-la-la-la-dovka, ktera vystihuje atmosferu hrisneho mesta Andelu.