Strandmon

Coralie Fargeat natočila satiru, podle které by se dali psát učebnice a automaticky se se svojí Substancí zapisuje na seznam instantních hororových klasik. Dokonale vystavěné melancholicky-komediální psycho dílo s uměleckým přesahem, které i přes svojí solidní délku ani na vteřinu nenudí a s každou další minutou dokáže více a více překvapovat. Demi Moore je stále skvělá a Margaret Qualley, která ztvárnila legendární Pussycat v Tenkrát v Hollywoodu snímek prostě a jednoduše zdobí. Originalita a nápaditost zde hraje prim a perfektní hudební podtext dělá film jedinečným. Příběh není složitý, ale určitě postačí, a navíc zde scénář prostě není to kvůli čemu cvakla poslední klapka. Ke konci se Coralie utrhne ze řetězu a posouvá jak svoje tak divákovi možnosti, avšak každý jeden detail je točen s citem a tvůrčím záměrem, což jsem vlastně před Substancí netušil, že je možné (až uvidíte, pochopíte). Určitě to není film pro každého, ale kdo pochopí, proč a s jakým účelem je snímek natočen a nevadí mu trochu popustit meze svoji svobodomyslnosti, čeká ho téměř dokonalá zábava.

Jako režijní debut pro mladou Zoë Kravitz určitě fajn práce, ale celkově mi snímek upřímně tolik nesedl. Není to vůbec špatně vymyšlené a scénář jako takový vlastně celkem šlape, ale ve spousta dalších aspektech Tiché znamení zklamává. Budování atmosféry prakticky neexistuje a vy tak nemáte prostě ten feel nějakého "tíživého zážitku", což bylo vlastně to hlavní, pro co jsem si přišel. Také jsem měl pocit, že film často sklouzává do spíše komediálních až parodických vod, u čehož už se nejspíš nedozvíme jestli to byl záměr, ale mně se to sem prostě nehodilo. Tohle všechno zapříčinilo, že se během stopáže vytrácí takové to "tajemno" a tím pádem mysteriózní linka a celkově to odhalování pravdy dělá z člověka trochu skeptika a působí vlastně dost lacině. Postavy, a v první řadě ta hlavní mi také nebyly zrovna sympatické a Channing Tatum to svým hereckým výkonem alá "pusťte mě už na dovolenou" jen celé potrhl. Každopádně jak už jsem psal, příběh má rozhodně hlavu a patu, řemeslně a vizuálně není Zoë prakticky co vytknout a závěrečná sekvence, která je pojatá dost po tarantinovsku rozhodně táhne film nahoru, ale furt se nemůžu zbavit pocitu, že druhé shlédnutí už mě spíše mine.

Určitě jeden z těch snímků o kterém je lepší si před sledováním nic nezjišťovat, protože pak už vás nedokáže překvapit, tak jak by si vás překvapit zasloužil. Za mě po delší době nadprůměrný Shyamalanův počin, který studuje reakce sériového vraha v takřka bezvýchodné situaci a to mi přišlo prostě hrozně zábavné sledovat. Originální námět zabalený ve vizuálně cool novodobém kabátku, co klade detailní důraz na vrahovu psychiku, vnímání davového šílenství a celé té "public trap" do které se dostal. Celou dobu snímek navozuje diváku pocit, že vám bez plné koncentrace něco uteče a tak to poměrně jednoduše drží člověka v pozoru a zároveň nepřestane bavit. Profil hlavního protagonisty je napsaný mistrovsky a díky výkonu Joshe Hartnetta je na plátno přetavený v té nejlepší možné formě. Je pravda, že závěr je možná trochu víc kýčovitý než je zdrávo, ale i přesto poměrně nepředvídatelný a dokáže udržet napětí až do závěrečných titulků. Není to zrovna typ filmu z kterého bude srdcovka a co si bude člověk pouštět znovu a znovu, ale je to něco neokoukaného a pro zajímavost se dá rozhodně doporučit.