Elyssea

Hokejista, který na vrcholu své kariéry spadne na fyzické dno a napovrch vyplavou jeho dluhy a špatná finanční situace. To by byl námět pro zajímavé drama a velmi aktuální vzhledem k počtu sportovců, kteří mají s financemi problémy. Muž, který se nastěhuje ke vdovci s dítětem a začně s nimi dělat marmeládu podle receptur zesnulé manželky, to zní jako romantická komedie. Šovinista, který po transplantaci srdce začne projevovat svoje emoce, protože se domnívá, že jeho nové srdce pochází od ženy? I z tohoto by mohlo být něco zajímavého. Jenže jsme dostali mišmaš všeho, jen gay romanci nahradil prapodivný vztah s ošetřující lékařkou. Není to vtipné, není to milé, je to bizár. Normální člověk se mezi postavami nevyskytuje, jsou to více či méně povedené figurky a karikatury. A se vší úctou k Petře Hřebíčkové, to nemáme jinou herečku ve veku 35-45, která by hrála v romantických komediích? Triumvirát Hřebíčková - Kostková - Polívková už je přinejmenším únavný.

Někdo tomu říká fanservice, za mě Reynolds s Levym zaútočili na raně nultou nostalgii s plnou vervou. Pro mě byli X-Men 2 dlouho TÍM komiksovým zážitkem, kterému se vyrovnal jen Spider-Man 2 a pak dlouho nic. Takže vidět na plátně camea z této komiksové éry pro mě znamenalo větší zásah než kdyby na plátno nakráčel Thor. Je ale Deadpool & Wolverine něco víc než meta pomrkáváním po divákovi? Obávám se, že nikoli. Značná část scénáře se totiž zabývá zapojením Poola do MCU a zmiňováním jmen, která byla dlouho zapovězena. A je to škoda, protože se tím rozpadá dramatický oblouk filmu. Příběh je totiž sám o sobě velmi prostinký a nahoru ho tahá Jackmanovo gravitas a bublající vztek. Reynolds ze sebe chrlí repliky kulometným tempem a většinou jsou i více vtipné než trapné. Většina opravdu útrpných momentů přijde s Nicepoolem. Celkově jsem se ale nad očekávání bavila.

Sympatickým postavám podráží nohy místy velmi slabý scénář, který ve vyžívá v repeticích. Ať jsou to sexuální scény mezi Agathou a jejím starým manželem, tlak královny na královské vnouče, či Jiřího léčba, všude, kde se scénář snaží o důraz působí únavně. Je totiž nadmíru jasné, že tvůrci neměli dostatek materiálu na tak přepálenou stopáž. Nejlépe to ukazuje čtvrtá epizoda, která se snaží vyplnit mezery tím, že používá mnoho scén z předchozích dílů pro časový rámec. Pátá epizoda se nesmyslně protahuje neexistující konflikt mezi Šarlotou a princeznou Augustou a přináší Agathin vztah s lordem Ledgerem. Přiznejme si, to stejné mohla prožít s Adolphusem. Jediný důvod, proč tam lord Ledger vůbec zastává významnější úlohu je, že tvůrci potřebovali oslí můstek k Violet Bridgertonové (née Ledgerové). Violet tam totiž vůbec být nemusela, ale tvůrci asi potřebovali někoho s příjmením Bridgerton. Výsledkem je zbytečná podzápletka, dějová hlušina a natažení stopáže. Nejzábavnější momenty tak mají na svědomí Augusta s Agathou a jejich rozpravy nad hruškovicí,a věrní sluhové Brimsley a Reynols. Obávám se ale, že zkrátit minisérii na polovinu, nic by se nestalo.