AloeB

Coco považuji z mnoha důvodů za jeden z nejlepších filmů, které jsem v životě viděl, příležitost vidět jej v parku Punta del Este v Mty jsem proto považoval za jedinečnou. Šlo o velmi lokální akci, kde měli místní připravený stolek s občerstvením, úplnou náhodou jsem se tam setkal s francouzským kamarádem a děvče, s nímž jsem na film šel, se zaseklo v koloně a dojelo až v závěru, de facto přesně v té senzační části, kdy se ve filmu zpívá La Llorona. Pak ztratila batoh, v němž měla klíče od auta, a my obvolávali několik organizátorů, než jsme batůžek konečně objevili u la presidente de la colonía. Navzdory místním stereotypům se z něj nic neztratilo. Tolik k náhodnému dobrodružství. To nejdůležitější chci ale říct až teď. Tedy, že Coco je skutečně úžasný a magický snímek, který i přes dětskou animaci vyvolá emoce i / především v dospělém divákovi. Poprvé jsem na něm byl v češtině na rande v kině, od té doby jej ale sleduji jen ve španělštině, která k filmu vskutku sedí, a písničky v ní nazpívané mají mnohem větší kouzlo než ty anglické. Pokud tu náhodou někdo tento snímek ještě neviděl, berte toto jako připomínku, že vám v životě něco chybí.

Mám rád Chile a nestydím se za to ani před rasistickými Mexičany. Právě jsem shlédnul Ivensův dokument ...A Valparaíso a chci se na to místo podívat. No a protože je film volně dostupný na youtube, ve francouzštině, což je hádám originál, se španělskými titulky, tak si jej sem přikládám. K necelým třiceti minutám krátkometrážního snímku navíc existuje i grafická příručka Compilación Gráfica y Cultural: A la obra "...A Valparaíso" de Joris Ivens, ke které sem sice odkaz nepřidám, ale je mj. v pdf volně dostupné na internetu a pravděpodobně obsahuje odpovědi na některé mé otázky jak v recenzi dokumentu, tak v tomto komentáři. Její součástí je totiž kromě kompletního scénáře filmu i vědecký výzkum o snímku, komentáře a především snímky k filmu, nákresy a především proces výroby graficky složitějších částí filmu. Tak jen tak pro zajímavost.

Zároveň se mi teď podařilo v Quintana Roo nakazit nějakou sračkou, strávil jsem tři dny v zavřeném hotelu mého kamaráda Rodolfa a pak další tři dny střídavě v levném hostelu v Tulumu a v posadě v Pisté. Po návratu do MTY jsem to chtěl vyležet a nostalgicky jsem si pustil nejprve The Suicide Squad, a pak v návaznosti seriál Peacemaker, který velmi často z mnoha důvodů zmiňuji jako ideál moderního komediálního seriálu (zvlášť ve srovnání s odpadem, který vypouští konkurenční komiksová stáj). No a při tomto maratonu jsem se asi nejvíce zaměřil na hitovky, kterými Gunn své snímečky prokládá. A dovolím si sem odložit tuhle pecku, která mě po opětovaném shlédnutí zaujala asi nejvíce.

I'm not trying to fake it

And I ain't the one to blame.

There's no one home

In my house of pain

I didn't write these pages

And my script's been rearranged.

No, there's no one home

In my house of pain

Momentálně žiju tady tímto. Život mě naučil, že je spousta věcí na hovno, ale taky, že je občas fajn být idealista. A tento roztomilý italský popík ve španělském coveru je prostě příslibem ideálního a krásného života. A protože až chronicky často opakuji, che la vita è bella, tak teď k tomu dodávám, že je fajn žít felicità. Verze se seriálu Berlin má občas trochu úsměvný překlad, který se nerýmuje tak roztomile jako originál, viz Ė restare vicini come bambini, la felicità / Es vivir el cariño como los niños, la felicità. Ale za naprosto nádherné obraty v obou verzích, viz È un cuscino di piume, l'acqua del fiume / che passa e che va / È la pioggia che scende dietro alle tende /  La felicità x Es la playa en la noche, ola de espuma que viene y que va / Es su piel bronceada bajo la almohada, la felicità, byť stoprocentně nekorespondují, ale jsou prostě nádherné. Seriál, z nějž scénka je, jsem hodnotil poměrně průměrně, na druhou stranu však přiznám, že si smyslnost a entusiasmus, kterým Álex Pina popisuje své krajany, naprosto užívám. Zvlášť, když k nim dodá nějakou náhodnou italskou písničku z rádia. La palabra oportuna noche de luna y la radio en un bar / È una sera a sorpresa, la luna accesa, la radio che va... asi tak, no...

Seriál MOST! se přes jednu noc stal takovou mojí drogou. Mám za sebou pět epizod, zbývající tři snad kompletně vyjdou až se vrátím z Řecka. A jako většině Čechů "určité sociální bubliny," jak řekl Veselovský jsem si ho i přes lehkou nedůvěru zamiloval. Mimo z divadel oblíbeného Isteníka mě zde asi nejvíce zaujal příslušník tmavší mostecké menšiny Zdeněk Godla, který je sympatický nejen jako Franta z MOSTu! ale i jako reálná osobnost. Jeho rozhovor v DVTV je stejně dobrý (vlastně lepší) pohled na naše snědé sousedy jako MOST! který je omezován nadsázkou, zatímco zde vidíme pána herce naživo. Mimo to jsem jej viděl i v Show Jana Krause, která je sice slabší než Veselovského rozhovory, informační hodnotu však má podobnou a stejně přínosnou.

Dokoukal jsem první sérii Punishera a další bych si klidně podal taky. A vzhledem k tomu že už vyšel trailer, tak doufám, že jakmile druhá série vyjde, tak nijak neurazí. Na první se mi nejvíc líbil ten politický přesah deváté a desáté epizody, teroristické útoky, anarchie, jakási zoufalá touha dát tímto světu zprávu. Vím že je to asi nepravděpodobné, ale hodně by se mi to líbilo. Příležitost k tomu mají, Billy se vrací (ačkoliv ne příliš znetvořený), ujímá se role gangu, tak proč nedoufat že bude mít podobné myšlenky jako ten zelený mozek z jedničky akorát by byl úspěšný a New York by zachvátila vlna anarchie. Na toto by se krásně koukalo, zároveň by tvůrci mohli krásně ukázat, že mají koule a měli by spoustu příležitostí ke stejně skvělé akci jakou měla první série. Je škoda že seriál spíš zruší než aby se k něčemu takovému odhodlali.