kinej

1. série 5*. 2. série 5*

Manics jsou skvělí, ale tenhle dokument tak úplně ne. Jakmile se točí pozornost kolem členů kapely, vše funguje. Bohužel ve filmu dostaly spoustu prostoru i názory fanoušků, a to i takových těch, který prostě Manics žerou až moc. MSP jsou rozhodně vyjímečná kapela, moje srdcovka, ale že bych si na tom vystavil životní filosofii, to už je moc. Zklamáním je špatná kvalita záznamů živých vystoupení.

Nepamatuji si kdy mě naposledy takhle dostal design filmu. Od "gadgets" přes droidy až po lodě je všechno hračičkovsky vypiplané a hlavně zábavně prezentované.

Moffatovy epizody by většinou dějově vydaly na dvě. To je jejich plus i mínus. Baví mě laviny nových událostí, zvratů a nápor skvělých nápadů, na druhou stranu je to jízda moc rychlá na to, abych to při sledování docenil. Poslední Smithův díl tak důstojně symbolizuje celou jeho éru, kterou sice nepovažuji za tak silnou jako Tennantovo, ale právě i díky Smithovi považuji stále Doctora Who za nejlepší,nejnápaditější a nejemotivnjější seriál současnosti.

Zatímco v prvním díle mi bylo rozšíření světa Středozemě oproti předloze sympatické a vkusné, v tom druhém už to je hodně za čarou. Dojem umělého účelového nafouknutí je nesetřesitelný. Hodně se o to zasloužila ona všude zmiňovaná elfka, která je opravdu hodně navíc. Peter Jackson měl podobné "vylepšováky" už pro Dvě věže, kdy měla Arwen bojovat v Helmově žlebu po boku Aragorna, naštěstí tato informace leaknula a fanoušci zahájili frontální útok proti takovému prznění, až Jackson ustoupil a bylo to ku prospěchu. Škoda, že k něčemu takovému nedošlo i nyní.

Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň.

Zajímavá, ale ne vtipná nebo snad legrační komedie. Bergmann i do takovéhoto žánru cpal moc filozofie. Pak už ale nezbylo moc prostoru pro humor.

Tenhle film je natočen po všech stránkách tak nějak standartně, že mě sice celkem bavil, ale zanechal takový nijaký sterilní dojem. Příběh je sice na kriminálku takový lepší průměr, herci také, ale je to natočené jako pro televizi, tak nějak bez otisku režiséra. Moc mi také neseda hudba, která je místy až příliš dramatická na to co se ve filmu (ne)děje.

Chtělo by se mi napsat opus magnum D. Attenborougha, ale tím není jen Život savců, ale všechny série, na nichž má větší osobní vklad. Samozřejmě je to o skvělých vypiplaných záběrech, krásné hudbě atp. ale tím nejhodnotnějším stejně zůstává jeho komentář, uchopení všeho v rámci evoluce a formulace závěrů a soudržnost celého díla, které doslova nabízí intenzivní vrchol v posledním díle.

Na tomhle filmu je asi nejzajímavější to, že vzniknul v Severní Koreji. Při jeho sledování jsem se neubránil takovým myšlenkám, jako jestli tam mají vůbec nějaká kina, kde by to mohli lidi vidět, kolik jiných filmů v této zemi ještě vzniklo, jestli existuje nějaké remasterovaná verze, nebo kolik lidí ze štábu postupně mohlo skončit v lágrech. Film samotný totiž za tolik pozornosti nestojí. Herci jsou bídní, příběh o ničem a jediné co bych si netroufnul hanit je choreografie a možná chvílemi profi hudba.