mihora

Nekompromisně jsem vypnula při naprosto zbytečné scéně plačícího malého dítěte, které evidentně opravdu trpělo, nechápu, jak tahle scéna mohla projít. Zbylá část, kterou jsem stihla vidět, plná nesympatických postav a už tradičně otravné šedi filmového socialismu.

Plochá ubohost. Hvězda za Jackmanův běh.

Rok 1969, scénář Zdeňka Mahlera, režijní spolupráce Evalda Schorma s Janem Kačerem. Film Den sedmý, osmá noc nemohl skončit jinak než v trezoru. Každý podezřívá každého a nikdo si nemůže být ničím jistý. Největší strach pramení z toho, co nelze spatřit, chytit za ruku, pojmenovat. Ale jde to po nás, po nás nebo po nich. Důvod určitě je. Pro každou z variant. "Existuju, tedy jsem vinen." Tísnivá paranoia, groteskní absurdita. Nakonec vše ztrácí smysl, protože se může stát cokoliv. Nebo také vůbec nic. V takovém ovzduší je vše ospravedlnitelné.