Bordoshut

8/10 – Stejně jako mně 3. série totálně vyrazila dech a nadchla pro seriál, tak mě 4. řada nechává poněkud posmutnělým. Král jsem mrtev a jeho kralevic se topí v zodpovědnostech, přičemž ani nestihl pořádně dospět. Do jeho blízkého kruhu se navíc v důsledku akcí ještě jeho otce Alfréda dostal nebezpečný manipulátor. To vše zní velmi dobře, ale nemá to potřebný tah na branku. Postava geniálního osobitého Alfréda velmi chybí. Trochu mi to připomíná TWD, které od nějakého bodu překročilo pomyslnou hranici mrtvých hlavních postav a přetransformovalo se v seriál čistě o konfliktu mezi mrtvými a živými, přičemž je divákovi jedno, které mu to zprostředkovávají postavy. Tady jde zase o konflikt Dánů a Sasů, který se poněkud ohranou metaforou prezentuje konfliktem Bridy a Uhtreda. Velmi to tahá nový mladý vůdce vikingů, který je na rozdíl od všech svých předchůdců inteligentní, což tomu dodává šťávu. Na druhou stranu, king je pak za debila. Chtělo by to už trošku rozložit karty a přesunout pozornost na ústřední bod seriálu: Bebbanburg. Každopádně se zakončením jsem spokojen a jsem zvědavý, kam bude příběh pokračovat, přestože už v tom místy cítím nastavovanou kaši. Verdikt: „Pravděpodobně pořád zábavnější, než když ve Vikings přebrali otěže Ragnarovi synové.“

8,5/10 – Po druhé řadě můžu s klidným srdcem konstatovat, že si mě tenhle seriál naplno získal. Budget je sice pořád malinký a negativně se to odráží na tricích, ale je z toho zato cítit nakažlivá radost z filmařiny. Hlavním gró zůstávají charismatické postavy a bezpáteřní lasičky, což je sice poměrně laciné, leč emoce to budí velmi efektivně. Alexander Dreymon dostal svoji osudovou roli – jak sám mantristicky proklamuje: „Destiny is all.“ A jeho drobná herecká škobrtnutí hravě zahladí jeho vikingský vzhled a podobnost s Bradem Pittem. Výprava je opravdu mocná, a přestože je 2. série rozdělená na 2 zápletkové celky, příliš nekolísá a udržuje diváka v očekávání něčeho velkého. Akce se rovněž velmi vydařila, nízký rozpočet se všem 4 režisérům podařilo výborně zakrýt. Hudba (vikingský chorál) patří k hlavním lákadlům Posledního království a funguje bez chybičky. Užil jsem si záběry kamery z výšky do otevřené krajiny s jezdcem / jezdci v centru. Moc to nestojí a efektně to vyvolává dojem epičnosti. Kromě trošku zmatečné 1. epizody si seriál udržuje konstantní napětí a i scénář mi přišel napsaný chytře – ale samozřejmě, žádná Hra o Trůny to není. Respekt za to, že se tvůrci nebáli nechat sem tam někoho i umřít. Verdikt: „Řemeslně dobře a hlavně s citem připravená série. Mám z toho velmi dobrý dojem.“

5/10 – Těžká slabotka oproti celé značce, která zcela ignoruje styčné prvky Raimiho trilogie a jen neomaleně parazituje na Alvarezově remaku. Je přitom neschopná doručit jak budované napětí a strach, tak i krvák a nechutnost, hlavní pilíře Alvarezova díla. Lee Cronin však neselhal pouze ve snaze natočit smysluplný přírůstek do série Evil Dead, nepodařilo se mu ani vystavět svůj film po řemeslné stránce. Po pravdě mě ani nenapadá, co to má kromě Necronomiconu se sérií společného. Jedná se po všech stránkách o veskrze průměrný horor. Zasazení do paneláku působí příliš naivně a zbytečně diváka okrádá o pocit izolovanosti hrdinů. Aby se scénář zbavil vedlejších postav, které by šíleně tříštily napětí, nechá ostatní obyvatele bleskurychle povraždit. Tzv. démoní Blitzkrieg. Bohužel, ani s hlavními postavami se scénář nikterak nemazal, což v kombinaci s relativně neosobitými herci, minimem prostoru se představit a uspěchaností celého filmu tvoří strašně nezáživnou podívanou. Je vám v podstatě jedno, kdo, kdy a jak zemře. Je tu spousta otravného kopírování Alvarezova remaku a jiných známých hororů, což mi v kombinaci s neosobitým materiálem připadalo náramně ubíjející. Verdikt: „Strašně naivní a stupidní záležitost.“ O tom, že se Lee Cronin katapultoval mezi áčkové režiséry, nemůže být ani řeč.