Mr.Husts

Z každé akční scény, z každého monologu, dialogu a z každého byť jen sekundového záběru Jackson vytřískal to nejlepší, co šlo. Nezacházel do přílišných detailů, čímž oproti knize udělal poměrně velkou změnu, ale nikdo se asi nebude dohadovat o tom, že učinil více než dobře. Film je už se vší neustávající akcí a vzrušujícím narůstajícím napětím tak dost dlouhý, natož kdyby se Jackson soustředil na každou myšlenku Froda, či každé poselství, které si z jeho jednotlivých dobrodružství odnesl. Scénář byl napsán skutečně dokonale a obdivuju Jacksona, který dokázal tak bezchybně posoudit, které scény z knihy ve filmu poslouží dobře a které ne, protože to musela být naprosto úmorná a velice složitá práce, díky které se u mnoha lidí setká s nevděkem. Jen pro zajímavost jakožto čtenář knihy mohu říct, že ve filmu je z knihy cca 40% příběhu a absolutně to alespoň dle mého názoru na kvalitě neubírá. Kniha je také téměř na každé páté stránce obohacena básničkami a písněmi, které si jednotliví hrdinové recitují a prozpěvují a tak na nás příběh spíše působí pohádkovým dojmem, což se o hrané verzi díky Jacksonovi pompézní režii a místy velice temnými a až strašidelnými scénami (od útoku skřetů a trolla v Morii až po strachem přenášejícím se až na diváky poháněný útěk před Balrogem, démonem ohně a stínu) opravdu říct nedá. Dobrodružné putování s tajemným a nebezpečným prstenem moci přivádí Froda i s jeho družinou přátel a ochránců do lokalit, nad jejichž ztvářněním lze jen s otevřenými ústy žasnout. Bez naprostých problémů dokážeme uvěřit, že sledujeme příběh z jiného světa. Prostory Nového Zélandu, na kterém se k natáčení použilo více než 150 lokací působí zkrátka přesně takovým fantasy kouzlem, který si všichni čtenáři představovali když louskali několik kapitol knihy denně. Dech beroucí vizuální zpracování ale zdaleka nekončí u čarokrásného prostředí hor, skalisek, jezer a lesů. Všechny ty vyobrazení Kraje, Roklinky, Mordoru, služebníků zla, elfů, hobitů, trpaslíků a mnoha dalších věcí, které doposud sotva vytvořili svůj obraz ve vaší mysli je zkrátka neuvěřitelně opravdové a chytnou vás za srdce, dokud si je nevychutnáte do posledního detailu. Opravdu jen stěží chápu, jak se Jacksonovi povedlo vytvořit vizuální stylizaci neexistujícího světa v roce 2000 takto opravdově a naprosto bezchybně. Jackson s láskou ke každé „prkotině“ vytvořil svět přesný podle Talkienovi předlohy. Nemůžu se k závěru nezmínit o epické hudbě, kterou je snímek doplněn a díky níž je každý dialog srdeční záležitostí, každá akce je epičtější a každá smutnější scéna vás doslova nutí tryskat slzy z očí v litrech. Hudba je sama o sobě velice dech beroucí a myslím si že by pro nikoho nebyl problém ulehnout do trávy a poslouchat jí při představách o tom, jak skotačí v kraji a když si k ní připojíme dokonale načasované zakomponování, můžeme si „chrochtat“ blahem. Ať už vás film Společenstvo prstenu, či celková mánie Pána Prstenů chytla nebo ne, není pochyb o tom, že v roce 2000 vznikla naprosto revoluční záležitost a málokterý film i dnes po více než 10 letech má tak úžasné efekty, vizuální stylizaci a celou výpravu jako tento skvost, který by měl vidět naprosto každý.

Těšil jsem se na Pain and Gain opravdu dlouho a čekal jsem odlehčenou akční komedii pro všechny správné milovníky železa. Dostalo se mi však něčeho zcela jiného a jsem za to rád. Film je psychologické, temné drama o partě bodybuilderů, kterým skutečně totálně jeblo v hlavě způsobem jaký jsem ani náhodou nečekal a to co ve filmu předvádějí asi způsobí nevolnost mnohým slabším povahám. Velmi zajímavý snímek ukazující nám originálně v hlavních rolích záporné postavy a jejich myšlenkové pochody s jak se dalo čekat charismatickým a na jedničku hrajícím Dwaynem a pro mě velmi překvapujícím Wahlbergem, který konečně předvedl, že umí zahrát i něco jiného než hodňoučké a nudné kladné postavy a to totálního psycho magora jehož jebání v hlavě je slast sledovat, navíc s těmi několika kily navíc mi je hned mnohem sympatičtější, naprosto bezpochyby jeho nejlepší role.