Radiotechnika

Za vznik radiotechniky lze považovat vynález vysokofrekvenčního LC oscilátoru netlumených elektromagnetických kmitů Heinricha Rudolfa Hertze ke konci 19. století. K průkopníkům v radiotechnice rovněž patří ruský fyzik Alexandr Stěpanovič Popov a italský fyzik Guglielmo Marconi.

Radiotechnika je využívána v obrovském množství lidské činnosti. Radiotechnická zařízení lze spatřit každodenně v běžném životě. Typickým příkladem využití radiotechniky v běžném životě je mobilní telefon, autorádio, televizní přijímač. Radiotechnika je využívána ke komunikaci v armádě, v telemetrii, k ovládání zařízení na dálku, v modelářství atd. K základním prvkům radiotechniky patří vysílač a přijímač.

Lidé, kteří se zabývají radiotechnikou, se nazývají radioamatéři. Mohou požádat o radioamatérskou licenci a získal od příslušného Českého telekomunikačního úřadu povolení k vysílání.^[1] Na světě existují různé zájmové radioamatérská sdružení provozující kolektivní radioamatérský sport.^[2]

Sdružují se také sběratelé historických přístrojů, v Česku např. ve spolku Historický radioklub československý. V Česku vychází od roku 1988 odborný časopis Radio Journal s periodicitou tří až čtyř čísel ročně.^[3] Šéfredaktorem je od roku 2019 (poprvé už v roce 2005) Pavel Boudný, specialista na rozhlasovou techniku a vysílače.^[4] Časopis vydává Historický radioklub československý.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu radiotechnika na Wikimedia Commons