Kráska dne

Byť, či nebyť? Alebo skôr som, či nie som? Jednu z tých, alebo rovno obe otázky si položilo určite veľa žien a dnešné hnutie #MeToo s tým nezmôže nič a z môjho pohľadu je aj riadne pokrytecké ( z jednej strany ). Je to proste v DNA, tak ako mužská časť tejto planéty má takisto svoje neduhy v podobe akéhosi kódu vo svojom pôvode. Luis Buñuel natočil snímok, ktorý rezonuje, ktorý sa opiera o dobré herecké výkony a ktorý sa nehanbí ( samozrejme vzhľadom na dobu vzniku ). Jeho predchádzajúce diela to ale veľmi nepripomína. (31.08.2018)

Umelecky film o tom, ze zeny jsou devky. Vzhledem k 60's datu vyroby obdivuhodne nekompromisni a silne evropske, je na tom dokonale videt, ze to nevzniklo v Hollywoodu. Vyborny mix podvedomi a reality dokonale Catherine Deneuve. Me prvni setkani s Buñuelem dopadlo pozitivne, i kdyz to asi nebude moc velky fanousek hudby, kdyz tady vubec zadna neni. 7/10 (13.06.2011)

Krásku dne bych neviděl nebýt naší zlaté čt2 (děkuju). Zaujalo mě téma a také hlavní protagonistka (shodou okolností jsem C. Deneuve viděl nedávno ještě v jednom filmu a docela mě dostal fakt, že tato herečka byla za mlada fakt kočka). S panem režisérem to bylo naše první setkání, takže zatím nemám s čím srovnávat. Hlavní hrdinka byla strašně komplikovaná postava (stejně tak se ale dá krásně říct, že prostě nevěděla, co pořádně vlastně chce); žila si v blahobytu, měla úspěšného manžela a taky elegantního sebevědomého nápadníka, ale ani s jedním si to nechtěla rozdat, protože ji plně uspokojovala pouze práce společnice (dámy prominou; prostě to byla kurva a potřebovala to tvrdě, nač z toho dělat tabu, že :-) ). Možná sexuální úchylka, deviace, v každém případě dění v ve veřejném domě bylo velmi zajímavé, často i úsměvné a stejně tak Severininy zvrhlé představy. To, že se "práce" promítla i do soukromého života a poznamenala ho, jí možná paradoxně pomohlo, každopádně dle konce nelze moc usuzovat, jak její život pokračoval dál. Zvláštní dílko, které v dnešní době samozřejmě ani za mák nevyzní odvážně či nějak eroticky, ale zabaví a pobaví, takže na ty slabší 4* to ještě bude. (06.02.2012)

Buñuel a Carrière se se svým druhým společným počinem neohroženě vydali na tehdy ještě málo probádané území temného kontinentu. Jejich případová studie tématu ženského masochismu vyniká seriózností přístupu a mírou projeveného pochopení pro hrdinku. Vykreslení Séverine, navenek spořádané a milující manželky, ve skutečnosti ženy toužící osvobodit svou sexualitu nikoli jen ve fantaziích, zapadá mezi ostatní Buñuelovy portréty buržoazní přetvářky, není ovšem jízlivé. Nedostatek představivosti jako hlavní znak buržoazní zkostnatělosti pro protagonistku neplatí – dokáže snít a tím se i odpoutat od role, pro kterou byla předurčena. Ironie tkví teprve ve faktu, že v manželství i v sexuálním životě touží po tomtéž, po submisivitě. Ve všech jejích denních snech je ona tou spoutanou, nikoli spoutávající (tedy dominou). Klíč k osvobození pro ni představuje bytostně surrealistické překonání hranice mezi světem imaginárního a reálného. Obojí musí v polosnovém závěru nutně splynout. Přes nebývalou serióznost přístupu, jako explikativní materiál prý Krásku dne na přednáškách pouštěl samotný Lacan, netrpí film akademickou strnulostí. Buñuel zůstává věrný svému úspornému stylu, s fetišistickými záběry nohou, promyšleně volenými barvami a rozmístěnými objekty. A samozřejmě s drobnými zlomyslnostmi na diváka (není nám prozrazeno, co se nachází v černé krabičce, zato jsme skrze postavu Séverine upozorněni na vlastní voyerismus). Odvážný snímek o tom, po čem ženy skutečně touží, je dodnes působivý nejen jako ukázka mladé krásy Catherine Deneuve a vrcholné práce Yvese Saint Laurenta. 85% Zajímavé komentáře: Subjektiv, FlyBoy, Alister (12.11.2012)

Catherine Deneuve přijde po "pracovní šichtě" domů, dá si studenou sprchu, zabalí se do županu a nasadí si pohodlný bačkůrky. Přidřepne si ke krbu a začne pálit svoje spodní prádlo, protože co kdyby její nic netušící manžílek poznal, že její práce se neshoduje s jeho představou- francouzský Stepfordský paničky? Hodně palčivej film, který vás donutí si po skončení filmu doma pořádně vyvětrat a popřemýšlet o vašich vlastních prioritách. Prostě typický Buñuel, jak ho mám rád.... (28.06.2009)