Beznadějní

Pokud vás přímo nebere téma Kossuthova maďarského povstání, těžko vás může Jancsóův film oslovit po stránce děje. Na to je vyprávění málo sevřené a místy značně rozvleklé. Beznadějní stojí ale za vidění ze dvou důvodů: kvůli perfektním širokoúhlým kompozicím a kvůli tomu, že film funguje jako dokonalé podobenství zrůdnosti fungování totalitních režimů a jako obraz jeho represivních nástrojů a praktik. (30.07.2012)

Poučný a a svým způsobem a ve své době i značně šokujicí film z doby útlaku z šedesátých let minulého století, který nastal v Maďarsku, po potlačení národního povstání s kvantem násilných scén. Jako například ta, s nahou ženou v Tereziánské uličce, jíž vojáci svými pruty nemilosrdně zmrskali. Ta snad pak tuším svůj trest záhy nepřežila.? Film jako takový se zaobíra a nám všem ukazuje uzavřený svět vězeňské pevnosti a naprosto otevřeně zachycuje krutost a mučení (pytle na hlavě, pouta, železa, pochody stále dokola ve zdech věznice), kdy jsou proti sobě štváni vězni kteří jsou nejdříve zdánlivě propuštěni a pak záhy ze zálohy nemilosrdně zastřeleni. (19.05.2006)

"Jeho metody jsou nevybíravé...." Revoluční duch uvězněn pod kuklami a spoutaný řetězy, se nakonec dočká i své oslavné skladby, ovšem...metody jsou skutečně nevybíravé a jistota v těchto místech v podstatě neexistuje. Zoufalá doba vede k beznadějným činům, které jsou po zásluze potrestány. Hrdost a čest na místě, kde je ponížení a nadvláda na denním pořádku. Psychologické metody vyšetřovatelů a počáteční skladba nás v podstatě vracejí do čtyřicátých let 20. století v Evropě. Věznění a formy trestů mají svůj evoluční vývoj jako vše. Ovšem, tento vývoj vede skutečně jen k beznaději. Zde není naděje, a když ano, tak jen na okamžik. Poté se na scéně opět objevuje kukla a řetězy. Hledat zde jistotu je stejně naivní a podivné, jako by byl v této době muž bez kníru. Mé druhé setkání s režisérem dopadlo opět skvěle. V podstatě klidný film o velmi neklidné době. Poklidné dialogy věznitelů a vězňů, poklidná hudba i celá režie. Zatím vším klidem se ovšem skrývá obrovské napětí, není tu jen ta beznaděj, je tu i forma svobodné vůle a rozhodnutí. Třeba o svém životě či o své cti. (14.09.2013)

Beznádejní sú klasickou ukážkou aktualizácie historickej témy. V šesťdesiatych rokov mali Maďari ešte čerstvé rany a prostredníctvom komunizmu dostávali rany ešte nejaké to desaťročie. Beznádejní mi atmosférou a uzavretosťou prostredia trochu pripomenuli Lumetov Pahorok. Ten je však o niečo dejovejší a v postavách sa dokážeme bez problémov orientovať. V prípade Jancsovho filmu tak tomu nie je. Ak by ste sa ma spýtali po každej štvrťhodine, kam sa posunul dej, asi by som mal problémy s artikuláciou. Ak by ste sa ma spýtali na zábery a ich komponovanie, spomenul by som ich na každú minútu jeden. Miestami veĺmi kruté, miestami poetické, ale podobne ako pri spomínanom Pahorku stále veľmi dusné. Rozdiel medzi maďarskou krajinou a Saharou pri takýchto podmienkach nemusí byť až tak razantný. (09.03.2015)

Upriamenie pozornosti na štruktúry moci fungujúcej pod taktovkou všadeprítomného dozoru. Človek nie je dôležitý, predstavuje len zástupný kus. Nezaujímavé je aj to v akej úlohe figuruje. Dráb, vojak, rebel alebo špiceľ: všetko jedno. Dôležité je fungovanie mašinérie a formácií. Samozrejme, tieto musia byť za pomoci účinných rekvizít, akými sú šibenice, samotky, reťaze a bojové piesne v sprievode dychovky fungovať tak by bol dosiahnutý cieľ: eliminácia nositeľov rebélie, ideových či charizmatických nositeľov revolučného názoru. V tomto zmysle nebol záver filmu žiadnym prekvapením, pretože všetko to neosobné a chladné preskupovanie figúrok a útvarov prerušované strohými dialógmi s chýbajúcimi emóciami k práve takémuto koncu smerovalo. (19.02.2014)