Missija v Kabule

Dramatická rekonstrukce událostí, které se odehrály roku 1919 v hlavním městě Afghánistánu. Poté, co byli Angličané vojensky poraženi armádou Nadir-chána, hrozí Britskému impériu další porážka, tentokrát na poli diplomatickém. Na území, jež považují v Londýně za svoji sféru vlivu, proniká jejich největší nepřítel, Sovětský svaz, a výsledky tohoto vlivu na sebe nenechávají dlouho čekat. Poté, co král Amanulláh informoval telegraficky o své korunovaci přímo V. I. Lenina, následovala další intenzivní komunikace, která vyvrcholila navázáním diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi. Afghánistán se stává první zemí, která uznává existenci nového státu sovětů.
Na velvyslaneckou misi je vyslán konvoj 32 mužů vedený Petrem Sorokinem (Oleg Žakov), jehož agenturní zpráva britské rozvědky popisuje jako pětapadesátiletého polointeligenta, kterého údajně kvalifikovalo jen to, že byl spolu s Leninem v emigraci v Ženevě. Funkci prvního tajemníka má vykonávat Lotyš Kauniň, stranický pracovník, který je jako osoba neruského původu podle zprávy vhodný ke zverbování. Třetí z vedení mise je bývalý voják Sulikov a posledním vojenský poradce Repin, bývalý carský úředník z ambasády v Persii, jenž má být údajně pro Secret service dalším vhodným cílem k rozpracování.
Poté, co se všech dvaatřicet členů mise ubytovalo v přidělené vile, která bude nadále fungovat jako ambasáda SSSR, pustili se do práce. Jejich cílem je vybudovat vřelé vztahy s novým králem Amanulláhem a jeho zemí a zároveň odhalovat všechny zde ukuté protisovětské plány. Nebudou mít snadnou práci, Britové se v Kábulu spojili s bývalými nepřáteli z Německa a spolu s bílými emigranty podporují jak basmačské hnutí a bělogvardějce v Rusku, tak vnitřní afghánskou opozici. Do Sorokinových (jehož hodnocení rezident v depeši Londýnu už dávno přehodnotil) rukou se nakonec dostaly i informace o společné britsko-německé operaci nazvané kódovým jménem „Lov“, plán na atentát na panovníka! (chamonix)