Stratenci
Lost Children
Režie:
Miloš MakovecKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Jan RychlíkHrají:
Gustáv Valach, Stanislav Fišer, Vladimír Hlavatý, Alena Vránová, Radovan Lukavský, Karel Ensman, Jan Maška, Vladimír Huber, Ladislav Gzela, Vladimír Klemens (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh, kterému za předlohu sloužila stejnojmenná črta Aloise Jiráska, ukazuje na třech vojácích rakouské armády celou nesmyslnost války. V polovině osmnáctého století, v době prusko-rakouské války, se náhodně setkávají kyrysník, husar a pěšák a společně se ukrývají na samotě. Na každém z nich zanechala válka jiné stopy, ale všichni touží po normálním lidském štěstí. I když z počátku mají odlišný poměr k vojenské službě, mění se pobytem na samotě a atmosférou života v selské chalupě a odmítnou vrátit se k rakouské armádě. Ale všichni tři tereziánští „ztracenci" berou do svých rukou opět zbraně, kterých se již nechtěli dotknout, když je samota přepadena Prusy. Podaří se jim krýt útěk rodiny i s dítětem, ale sami to zaplatí svými životy. (Filmový přehled)
(více)Recenze (53)
Stratenci sú neprávom dosť málo známym filmom. Malý počet hodnotení najskôr vypovedá o tom, že televízia akosi nerada prezentuje menej známe filmy. STV2 sa to pokúsila napraviť a ja som urobil dobre, že som filmu venoval svoj čas, pretože kvalitou a spracovaním môže film smelo konkurovať tomu najlepšiemu, čo v bývalom Československu vzniklo. Zaujímavý príbeh o trojici zbehov je vyrozprávaný v pomalšom tempe s veľkým dôrazom na dialógy. Najviac priestoru dostáva G. Valach, ktorý napriek rodnej slovenčine, zvládol češtinu naozaj nečakane dobre, zvlášť keď si uvedomíte, že sa mu ústa takmer nezavrú. Jeho výkon je naozaj miestami heroický. Záver Stratencov je na naše pomery až nečakane akčný a na počudovanie aj kvalitne zrežírovaný a napínavý. "Jánošikovský" záver mi dokonale sadol a od plného hodnotenia som upustil iba z dôvodu, že mi nesedeli trochu básnicky ladené dialógy. Inak skvelý film. 80%. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Na Jiřího Brdečku průměrný scénář, ale jinak bezproblémově koukatelný snímek. Kdo hledá historické epično, ať se obrátí jinam, tohle je komorní snímek o 8 hercích a asi 20 komparzistech. Film naštěstí není, i přes dobu vzniku, postižen budovatelským svrabem ani dobovou schematičností, ale vykouří se z hlavy dřív, než řeknete "ztracenci". ()
Patrně vůbec nejlepší filmové zpracování Jiráskovské látky jaké jsem kdy viděl. Nemalý podíl na tom však měl také znamenitý scénář Jiřího Brdečky. K působivosti filmu navíc přispěla i netradiční kamera Vladimíra Novotného. Její tzv. subjektivní záběry snímané především z pohledu jednající postavy což ještě více zvýraznilo existenciální polohu tohoto filmu nebylo do té doby až tak běžné. Film je opravdu vyjimečný a působí neuvěřitelně svěže dodnes,a fakt jak z cizé planety, někde z daleka odjinud. V porovnání co tady v té době celkově krom nějakých pohádek a třeba historických děl a jejich přepisů vznikalo. Film je vlastně příběh tří vojenských zběhů z prusko-rakouské války kteří hledají v kruté době marně svou identitu. Na osudu všech třech zběhnuvších vojáků poukazuje a ukazuje film také nesmyslnost a hrůzu válečného tažení. Asi nejlepší Makovcův film který byl určitě jeho uměleckým vyvrcholením padesátých let a možná i vůbec. Tímto snímkem reprezentoval také naší kinematografii na MFF v Cannes r. 1957. Hodně opomíjený malý velký film..Samozřejmě plný počet 5*, a to i třeba za krásné tehdejší Jizereské hory kde se film tenkrát natáčel. Byl jsem zas jednou a po dlouhé době příjemně uchvácen.. ()
"Tak bych spal, jako bych sto dní hejřil." Nepatřím mezi obdivovatele Jiráskových děl, která byla prokazatelně psána školním a tedy kradeným inkoustem, ale tento historický kousek o dezertýrech mě celkem bavil, neboť jejich mluva hýřila dávno neslyšenými a mému uchu lahodícími archaismy. ()
Téměř >barokní< drama na jiráskovská (národ dávno povznášející) témata... Na svou dobu však poctivá - ba vynikající filmařina se skvělými hereckými výkony, skvělou hudbou i kamerou, historicky byť poněkud fabulující - přesto poutavý film s (v náznacích - prostě dobou daným - samozřejmě protiněmeckým) humanistickým a protiválečným poselstvím... A právě u takovýchto starých >česko-slovenských< filmů si člověk až povzdechne, jaká mohla ta kinematografie naše tenkrát být, nebýt toho neustálého >socrealistického< ideologického ovlivňování... "Nezvednout šavli, bambitku nenacpat..." Mír s tímhle filmem. Čtyři a půl hvězdičky za krásné dílo - leč s těžkým srdcem nakonec zaokrouhlené dolů... ()
Vynikající přepis jedné z Jiráskových povídek na filmové plátno se skvělým scénářem, režií i kamerou. Jeden z prvních filmů, které ukazovaly odvrácenou tvář války, její dopad na psychiku vojáků i na civilní obyvatelstvo. Také vyniká na svou dobu perfektním technickým zpracováním vč. takových detailů, jako správné nabíjení dobových zbraní a manipulace s nimi. Brdečka dělal nejen vyníkající komedie, ale i vážné filmy. Poznámka: několikrát se tu o tom nejistě zmiňují komentáře. Pro film to není ani důležité, ale dle povídky se děj odehrává v létě 1745 po prohrané bitvě u Ostřehoma (Striegau, též jako bitva u Hohenfriedbergu). P. S: Kdo psal tu zajímavost, že "Vítězství Pruska nad Rakouským císařstvím v této válce vedlo ke vzniku Rakouska-Uherska a pruské hegemonii" by zasloužil propadnout z dějepisu. Nejsme v roce 1866, ale ve válkách o rakouské dědictví o 120 let dříve. ()
Je to až k pláči, když si člověk uvědomí, že ve stejné době vznikala protěžovaná Vávrova husitská trilogie na nejlepším možném materiálu, v barvě a s velkorysým rozpočtem, která v sobě zakonzervovala to problematické z Jiráskova odkazu a spojila to s komunistickým národovectvím. Naproti tomu tenhle mimořádně silný protiválečný snímek vypadá jak Popelka v ušmudlaných hadrech. Pro mě jde o nejlépe zfilmovanou předlohu Aloise Jiráska, která stojí na výborném herectví všech zúčastněných, pečlivé režii a emotivním scénáři. V několika momentech - a především v závěrečné scéně, kdy Gustáv Valach kráčí vstříc nepřátelským vojákům - sklouzává film lehce k patosu a tak mu pátá hvězdička přece jen unikne, ale na svou dobu je to i v mezinárodním měřítku skvělé dílko. Silné dialogy a atmosféra bezútěšnosti v čase válečného běsnění. Celkový dojem: 85 %. ()
"Vy nekouříte? Však to Hospodin nezakazuje" "Nač plíce udit, z huby komín dělat?" Inu sedláci byli moudří! :o) Překvapivě dobré dílko, které mi dlouho unikalo. ()
Slunečný den, příroda kypí životem. Veverka skáče z větve na větev, v trávě se honí divocí králíci a voják leží na zádech s očima dokořán a pozoruje letní oblaka. Ač život vůkol přímo bují, voják se neraduje, je totiž mrtvý. Úvodní scéna až nápadně připomene jednu z nejkrásnějších básní A. Rimbauda - Spáč v úvalu. A další mrtvý, další, další i s koněm. V horské krajině zmítané válkou se protnou osudy tří vojáků, kteří se pokusí najít útočiště na samotě, která ale možná není tak bezpečná, jak by se mohlo zdát. Kromě odsouzení války (já přísahal Bohu proti vaší armádě, ty proti naší. Je jich tedy více, nebo ten jeden touží po smrti nás všech?) dojde i na motiv nešťastné lásky. Všechny postavy jsou navíc v neustálém nebezpečí. Poetická i syrová černobílá kamera a výborná hudba dotvářejí atmosféru beznaděje a současně touhy přežít. Nevím, proč zdejší obsah vyzrazuje konec, i když z celkového ladění je jasné, kam příběh směřuje. Po všech stránkách solidní historické drama. ()
Historizující snímek o jednom nerovném boji tří udatných mužů císařství, kteří společně ukryti v odlehlé chalupě s jejími obyvateli diskutují o nesmyslnosti války a jejích dopadech, avšak nastolená krátká idyla brzy skončí tragikou všech tří..! ()
Prozatím druhé setkání s režisérem Makovcem dopadlo opět plným počtem. Ztracenci své doby se nalézají, aby opět bojovali za znovu nalezení své existence, neboť jejich doba nepřeje lidskému žití. Skvělé filozofování, skvostný jazyk, milostné zklamání i návrat do prázdna. To vše provázeno barokní hudbou a bezchybnými hereckými výkony (S. Fišer se vedle Valacha a Hlavatého rozhodně neztrácel a mile překvapil). Režie je bez diskuze nadčasová, film vypadá minimálně o deset let mladší. Jedna z povinností pro zasvěceného, československého diváka. ()
O Milošovi Makovcovi som vedel akurát to, že niekto taký existoval. Videl som iba jeden jeho film a ani ten si nepamätám. Dúfal som, že Stratenci, ktorí sú pokladaní za vrcholné Makovcove dielo, môj názor trochu vylepšia. Bohužiaľ, videl som opäť iba historizujúce a moralizujúce dielo podľa Aloisa Jiráska, ktoré som v podstate pretrpel. Predsa len ide o starý film neobsahujúci nič, čo by ma zaujalo. Filmoví historici mu určite nájdu nejaké vhodné miesto, ja som mu s veľkým sebazaprením dal tri hviezdičky. A v deň, keď som videl film, zomrel posledný žijúci predstaviteľ - Stanislav Fišer. ()
Ty vojny kdyby nebyly! V mnoha ohledech zvetšelá Jiráskova povídka byla prostřednictvím promyšlené filmové režie a působivých obrazů proměněna ve strhující obžalobu absurdnosti válečných konfliktů, které lidem berou domov, přátele, zdraví, čest a nakonec i život. Komorní drama pro pět vynikajících herců. A zároveň film, který se ostře vymezuje proti pragmatickému velkému mlčení a schematickému ignoranství. V době, kdy stále ještě doznívala zvěrstva páchaná na lidech svobodného myšlení. ()
"Vojenské povídky" jsou jedním z mála Jiráskových děl, které se i dnes dá bez problémů přečíst a právě z této sbírky pocházejí i "Ztracenci". Miloši Makovcovi se z nijak výjimečné, ale dobré povídky podařilo vytěžit nadprůměrné drama s takřka westernovým syžetem, v němž podávají vynikající herecké výkony především Gustáv Valach (pragmatický kyrysník), Radovan Lukavský zosobňující nezlomný venkovský lid, půvabná Alena Vránová a nečekaně drsný Vladimír Hlavatý v roli protřelého válečníka, pronásledovaného vlastním svědomím. ()
Má to své kouzlo. Točilo se v krásné letní přírodě. ()
Historické válečné drama jako řemen, krásně natočené, působivé, strhující a ta ústřední trojice - Gustáv Valach, Stanislav Fišer, Vladimír Hlavatý - výborná, později je doplnila dvojice Alena Vránová a Radovan Lukavský, víc jsem si nemohla přát, to je herecké nebe.. Silný příběh o nesmyslné mašinerii, která semele vše, co jí stojí v cestě a když projde chalupou, nezůstane kámen na kameni.. Slza ukápla, to přiznávám.. ()
Komorní, pomalý, konverzační film, který má ale velkou myšlenkovou sílu a v závěru i emotivní působivost. ()
Na 50. léta ojediněle zpracovaný snímek, jehož technická stránka fascinuje i dnes a herecké výkony jsou příjemně civilní )výborný S. Fišer). Je zde krásně vyjádřeno, jak bláhové je před válkou utíkat, vždy člověka dostihne (zají- mavé srovnání z úvodní scénou a scénou z obléhané stodoly). Bezesporu nejlépe zfilmovaný Jirásek! ()
Ani se mi nechce věřit, že je to zfilmovaný Jirásek, když je to tak působivý film, který mne dojal. Ten protiklad skvěle nasnímané krásné krajiny, vznešené barokní hudby a naproti tomu obrazů smrti, násilí na pozadí pocitu bezvýchodnosti. A k tomu ty skvělé dialogy - jazyk, který už v této podobě nelze slýchat. Asi nejlepší role V. Hlavatého a S. Fišera, jehož přerod naivního mladíka je možná trochu patetický, ale pojednán je logicky: "...od chalupy k chalupě pudu a křičet budu: Životy vám vraždí a vy jim ruce líbáte, hřbet ohnutý..." ()
Reklama