Režie:
Luca GuadagninoScénář:
Justin KuritzkesKamera:
Sayombhu MukdeepromHrají:
Zendaya, Josh O'Connor, Mike Faist, A.J. Lister, Naheem Garcia, Hailey Gates, Nada Despotovich, Bryan Doo, Mary Joe FernandezVOD (3)
Obsahy(2)
Ve filmu Rivalové od vizionářského režiséra Luca Guadagnina hraje Zendaya roli Tashi Duncanové, bývalé tenisové šampionky, která se stala trenérkou, jež se neštítí své hry na kurtu ani mimo něj. Manželství se šampionem, který je těsně na konci své kariéry (Mike Faist), Tashiina strategie na manželovo vykoupení nabere překvapivý směr, když se musí postavit vymydlenému Patrickovi (Josh O'Connor) - svému bývalému nejlepšímu příteli a Tashiině bývalému příteli. Jak se jejich minulost a přítomnost střetávají a napětí stoupá, Tashi se musí sama sebe ptát, co bude stát vítězství. (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (268)
Dva veskrze ohyzdní semibinární zbuznělci se dvě hodiny snaží ňoumovitě nasoukat rukojeť tenisové rakety (tolik ke „sportovnímu“) do slizké a totálně prkenné cigošky Zendáji, která je i při tom hendykepu zcela mimo jejich ligu, anebo prostě jen perverzní úchyl, a z umpire jim ty tolik „progresivní“, obskurní pydlošousty píská žužučerný tranzistor. Na takové studii vyšinuté panseksuality šeredných parafilních minorit by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby to ke všemu tomu deviantnímu homoneštěstí nebyla navíc totálně přitroublá, plytká a nudná pozérská sračka s buzerantským střihem a nehtorvoucí hudbou, určená výhradně pro latentní i ven vyšlé homoseksualisty a jiné seksuální dezorientáty z degenerace Z, v níž se všichni aktéři chovají jako naprostí labilní kokoti. ()
Film mě nadchnul především svým vícevrstvým scénářem, protože to pořesahuje ať už klasickou sportovní zápletku, ale i vztahové věci zde jsou napsány hodně kvalitně a všechno je to natočený svěžím sexy stylem a ani chvíli nenudí. Flashbacky fakt nemusím i když chápu, že někdy jako třeba zde to má svůj smys, ale tady mám dojem, že paradoxně komplikovaně netuctovému vztahu dvou pánl a jedné ženy to spíš ubralo, než prospělo, resp. cítil jsem, že jsem mohl dostat více silnějších scén. Ale jak říkám, kvalitné, chytrý, kamera taky nabídne zajímavý záběry, třeba "když diváka mění v tenisový míček na chvíli" .A pak tu máme herecké výkony, kluci dobrý, ale královna je tady Zendaya, ta je tady za luxusní mrchu a zjevně jí to hodně bavilo. A mě zase hodně bavilo koukat na tenhle biják. ()
║Rozpočet $55miliónov║ Tržby USA $50,119,408║ Tržby Celosvetovo $94,219,408▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Panečku, na oko cukrík ako Zendaya to vie riadne roztočiť. Vsadila na režiséra, ktorý sa vie v takýchto odvážnych témach riadne obracať a ponúka háklíve scény ako na podnose. Riadne rozohraný tenisový zápas. /70%/ ()
Vypravěčskými a stylistickými nápady novinka dalece přesahuje standard sportovních dramat a tradičně vykreslených milostných trojúhelníků. Na Rivaly se krásně dívá a u toho můžete také skončit – chytře seskládaný snímek plný výpustek a dvojznačností však nabízí i velmi poutavou výpověď o problémových rovinách vrcholového sportu a výkonového přístupu ke vztahům. Více zde. ()
Trent Reznor je pojem. Já nikdy z jeho soundtracků pět metrů do vzduchu neskákal, ale tady se mi trefil do vkusu. Hudba dělá půlku filmu. Když Zendaya nastoupí, hraje tam to Yeah, yeah, yeah a oni na ní slintaj z tribuny jak nadržený čokly, tak je to audiovizuální radost. Bavil mě i ten trojúhelník, kde dva takový vocasové pálej za bohyní. Za mě zatím nejlepší Guadagnino. ()
Ty recenze, to je nejaky pseudoumelecky flash mob. Delate si prd*l? Byl jsem napalen a wastnul 2h casu. Naprosto debilni nudna, tupa hovadina. Tragicky herecky vykony, idiotska nudna kamera, infantilni scenar, nehodici se prehlusujici hudba, ktera se snazi prehlusit trapne prazdno jak ve scenari,tak v zdlouhavycha nudnych, statickych zaberech. Do ksichtu ti lezou zadky a pera v kazdym tretim zaberu, ano chapeme vasi sexualitu, stop it. Scenar nedava moc smysl. Strihac si mysli, ze striha clip pro "little big" a na posledni nataceci den si pujcili gopro od sousedky a slowmo kameru a tak 5minutovy hloupe finale je roztahane skrz nesmyslne nudny slowmo zabery na celych 20m. Nefunguje to, je to nepovedeny experimentalni, amatersky, studentsky film, ktery nalakal skolacky skrz trailer a jejich idola do kin. Pokud povazuje nekdo ten zavraťo-zavratny zaber na konci filmu jako v komentech vychvalovanou super cinematografii, tak jste spadli z visne. ()
„A TOBĚ DOCHÁZÍ, ŽE NECHCEŠ BÝT POHŘBENÁ S NÍM, PROTOŽE KÝM PRO TEBE BUDE, AŽ PŘESTANE HRÁT TENIS?“ Sportovní drama, jaký tady ještě nebylo. Nebo bylo, ale já ho neviděl. A udělal jsem dobře… Tohle je totiž vztahovka (NAVÍC TROJÚHELNÍKOVÁ!) – jako prase. A ty mě (ani kdyby tam kurva píchali tři fotbalistky!) neberou… Zendaya je fajn herečka, její soft erotika neurazí (možná i potěší), kamera zajímavá, hudební vložka šílená…ale celý je to pro někoho jinýho! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Inspirací pro vznik scénáře se stala scéna, když byla Serena Williams potrestána za mluvení s trenérem během zápasu. Dále také vzpomínka Andreho Agassiho, jak ho trenér přihlásil na Challenger. 2.) Thx za titule „Petr Putna“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Mám rád sportovní dramata a na Challengers jsem se od prvního traileru velmi těšil. Luca Guadagnino je zárukou kvalitní filmařiny a doručil solidní sportovní romanci, které sice trochu občas drhne tempo v druhé půlce, ale Zendaya si strhává veškerou pozornost na sebe. Finále hezky napínavé, hezká kamerová práce, slušné herecké výkony a celkově dobrý film, ale který si znova nepustím ( Sestry Williamsovy se Smithem mě bavilo zkrátka o chlup víc, tam byly také silnější emoce). 70% ()
Intenzivní. Žádný obraz nepoleví ve snaze být dokonale naleštěný a ať se zrovna děje cokoli, mám pocit, že nesmím odtrhnout oči ani na vteřinu. I přes pozlátko je každá další vysvětlující vzpomínka lepší a poslední scéna i přes snad záměrnou přehnanost velice chytrá. Láska je vším, dokud najednou není. Přátelství je vším, dokud najednou není. Úspěch je vším, dokud najednou není. Ale vášeň je v tomhle světě vším vždy. ()
// Nejednoznačné poselství, fakt, že se prakticky vůbec o nic nehraje, nefunkční vyprávěcí struktura, impotentní postavy a nakonec ještě frustrace, když ve finále Guadagnino servíruje nejlepší tenisový match, co byl kdy natočen, jenom aby podtrhnul, že kdyby takhle dravý byl celý jeho film, bavíme se tu teď úplně jinak. Stylové cvičení v ničem, ne dík, radši si dám posté Wimledon. ()
Teda to bol ale zapeklitý trojuholník! Herecká, spevácka, módna a „iná“ celosvetová ikona Zendaya urobila strategicky majstrovský (a prezieravý) krok, keď prijala rolu v novom filme od Lucu Guadagninoa (Daj mi tvoje meno, Suspiria) a ešte ho aj produkovala. Žeby na radu kamaráta Chalameta z Dún? Pochopila, že ak to aj nebude hit, na svete sú (nesmejte sa) aj dôležitejšie veci, než peniaze. A hrať vo filme prestížneho Lucu sa medzi také veci nepochybne radí, taký intenzívny režisér s chuťou rozprávať príbehy a pritom zostať naďalej „svojrázne umeleckým“, sa rodí raz za desaťročie. Je fantastická. To sú ale aj Faist a O´Connor, ktorí na prvý pohľad nepútajú veľkú pozornosť a keď ich uvidíte prvý raz, poviete si, či sa to nedalo obsadiť lepšie. No každou ďalšou minútou vás majú viac a viac vo svojej hrsti a v strede sa pristihnete pri dvoch veciach: že vám na nich záleží a že to pokojne mohlo mať o hodinu viac. Súperi sú vzácny prípad filmu, kedy sa stávame svedkami dlhých dialógov a komplikovaného pitvania vzťahov a charakterov, ale vďaka perfektne napísaným rolám (a samozrejme presvedčivým hercom a výnimočnému režisérskemu vedeniu) to vôbec nepôsobí nudne. Naopak, visíte im na ústach, počúvate čo hovoria, záleží vám na tom a ak si hovoria škaredé veci, mrzí vás to a je vám to nepríjemné, lebo nevidíte postavy, ale reálnych ľudí z mäsa a kostí. Film je vďaka tenisovým scénam a sexy soundtracku dynamický a mimoriadne atmosférický. Potešil ma scenár, ktorý ma príjemne zaskočil tým, ako nechronologicky je rozprávaný a ešte viac tým, že to vôbec nie je neprehľadné, skôr naopak. A záver? Presne taký, aký mal byť a komu sa nepáči, ten nepozná Lucu. ()
Film plný energie, kde jsem se nonstop smál tomu bezostyšnému sportovnímu melodramatu + to bral 100% vážně. Naposledy se mi stalo u Parazita, že pro mě filmař, kterého jsem zatím jen respektoval, tak moc zapadl do sebe. ()
O. Ničem. ()
Arbiter tu sílu, energii a podstatu filmu vyhmátl. *** Navíc mě fascinuje ta filmařská drzost servírování scén lascivně reklamní kamerou, samá podbízivost, zpomalená chůze a pohupující se vlasy a boky a křivky a uhrančivost významných pohledů a mokrý pot a načasování a sto marketingově vtahujících triků, jak snímat letící míček a energii zápasu, v doslovném i přeneseném smyslu... a jak je to přitom všechno místné, i ty až komediálně přepálené pointy (líbání ve třech, které přejde v líbání ve dvou, aniž by jim to drahnou dobu seplo? atp.) *** Ta sebejistota umělce, který má navrch nad formou, ta radost, ta energie, splynutí v porozumění, ten nadhled a rozpustilý úsměv, když to tam je, tomu Luca Guadagnino rozumí. *** A jen poznámka navíc k tomu lidskému propletenci - jak provázaní jsou: blonďatý Art s Tashi asi nemá černovlasou kudrnatou dcerku, která věkem odpovídá tomu, že se narodila po aférce v Atlantě osm let zpátky, ale kdo by o tom chtěl uvažovat... *** Člověk by pro tu hranou podbízivost málem ani nedal pět, ale to by byla chyba, nepochopení. Usmívám se úplně potěšeně. *** (V Lib.) *~ ()
Tenis je utrpení a Challengers jsou vším, jenom ne romantickým filmem. Spíš, než o romanci jde o lásku k výkonu a o potřebu vyhrávat. Má to svoje neduhy, ale je to zábava sledovat i poslouchat. ()
Člověk by čekal, že si pro sebe film s debilním českým distribučním názvem urvou známější Zendaya a Josh O'Connor, ovšem pro mě tam snad byl ještě lepší Mike Faist a emočně mě sebral možná ze všech nejvíce. Někde jsem před premiérou četl, že Challengers nejsou moc o tenise, ale zase, pro mě teda ano, v mládí jsem tento sport sledoval a docela si užíval kameru jak umně snímá jednotlivé přelety a rychlost míčku mezi raketami (opravdu moc pěkné záběry). Ale pochopitelně to není to hlavní, Luca Guadagnino si vzal opět na paškál takovou neortodoxní romanci, milostný trojúhelník předvádí v několika časových rovinách a člověku pak docela zatrne, když se dozví nové dějové skutečnosti. Ždibíček tomu chyběl k pětikvaltu kdy pro mě stopáž byla možná zbytečně přestřelená, ale pořád je to osmičková kvalita, na kterou se vyplatilo počkat déle, než bylo záhodno. ()
Chytré, prozíravé, vrstevnaté a ač se to zpočátku nezdá, po rozjetí flashbacků i velmi zábavné. Obratně zkonstruovaný příběh milostného trojúhelníku, který nabízí různé pohledy na různá témata a s lehkostí a rafinovaností protřelého filmaře hravě přesahuje rámec klasického sportovního dramatu. Některé věci jsou možná trochu příliš, jako otravná ocucávací scéna, nebo závěrečné ukrutně dlouhé zpomalováky, ale jinak je to sakra chytlavé a originální drama. Zendaya exceluje. ()
Že byli tihle dva v dobách dospívání nejlepší kamarádi, se při startu finále challengeru (okruh nižší kategorie turnajů) hned nedozvíme. Že oba zatraceně zajímá elektrizující divačka na tribuně, pochopíme hned. Čeká nás časový skok (a rozhodně nebude jediný), abychom si potvrdili, že se oba do někdejšího tenisového zázraku dokonale zabouchli. A zase po chvíli se utvrdíme, že blonďáček Art si šel díky svému zápalu a profesionálnímu přístupu krůček po krůčku za svým, zatímco živočišný Patrick měl hlavně velký talent, ale s pílí a disciplínou si nikdy moc nerozuměl. Zatímco první se druhořadým turnajem hodlá po několika špatných výsledcích nakopnout, druhý je bez peněz, zázemí a v posledních letech zřejmě bere cokoliv. Rivalita na kurtu a hlavně o náklonnost oné ženy v publiku. Tou je pochopitelně Zendaya a nutno zdůraznit, že je totálním magnetem nejen pro miliony sledujících duší na sociálních sítích. Ona a kamera, to je absolutní symbióza. Zejména díky ní na kurtu i mimo něj panuje neustálé napětí, celé je to dynamické, nápadité, osvěžující… výkladů může být nakonec víc, protože její motivy zůstávají krapet otevřené, kroky nejednoznačné (holt holky vždycky přitahovali hajzlíci). Luca Guadagnino je pak za kamerou suverénní, moc dobře věděl, kam umístit kameru, jak naložit s tou či onou scénou. Líbilo se mi, jak si pohrával s křehkým sebevědomím obou pánů. Každopádně každému z ústřední trojice se mohl (respektive měl) dostat hlouběji pod kůži, ostré koučce/manželce/milence nejvíc. Nicméně oceňuju divácky přívětivou (přehlednou) podobu, nápaditou kameru a tepavý elektronický soundtrack. A pochopitelně herce. ()
Luca nezklamal, přestože se jeho předchozím dvěma filmům zatím raději vyhýbám. Tento italský týpek by klidně mohl pokropit zatuchlý Hollywood živou vodou. Rivalové mě velmi bavili. Ta neustálá řevnivost dvou chlapských eg, stejně jako politizování Zenday, kterou srdce táhne na jednu stranu a rozum na druhou. Mimochodem ta ženská je prostě kost. Film má neskutečnou vnitřní dynamiku. Nečekal jsem kdovíco, ale výsledek mě prostě potěšil. Asi tolik jsem vám chtěl sdělit :) 75% ()
Cílevědomí lidé dokáží být děsiví. ___ Žít v pravdě a tedy v souladu se sebou - kdo z nás to s jistotou dokáže? ___ Dětinská radost a povýšenost - z výkonů vlastního těla, ze síly a rychlosti, z vítězství, z moci. Ego dokáže sežrat úplně všechno. A vadí to? ___ Ti tři milovali a nenáviděli především sami sebe, až pak sebe navzájem. To díky svým propleteným závislostem si do detailu rozuměli a intenzivně se prožívali a dokázali energicky sdílet svoje bytí. Těch pár vteřin splynutí jim za to stálo, stojí, bude stát. Než jim za rok dojdou síly. A co potom, s touhle hrou? Melodramatický až na půdu. C'mon! ()
Reklama