Epizoda 4 (E04)

Chce to odvahu. Odvahu to natočit a odvahu se na to dívat. Tereza Kopáčová je dobrá režisérka, Matěj Podzimek dobrý scenárista. Čekala jsem, že to bude zajímavý seriál. Mohla bych na něm hledat chyby, ale proč bych to dělala? Pokud pomůže někomu v boji s touto obávanou nemocí (a to určitě pomůže), má určitě větší smysl než záplava stupidních detektivek. S rakovinou jsem se ve svém okolí setkala mnohokrát, s vraždou ani jednou. A to, že někteří lidé píší, že se na to nemůžou dívat, protože si rakovinou prošli nebo na ni zemřel někdo blízký, je pouze jejich věc. Nikdo nikoho nenutí se dívat. (29.01.2024)

Filip počítá čas mezi dvěma chemoterapiemi, dny mu splývají. Pak se (velmi zřetelně, kdyby náhodou někdo nechápal) podíváme na řidičské schopnosti Hanky, aby brzy započaly první námluvy. Přesto potud dobré. Jenže furt na nás ještě čeká matčino přičichávání k uměleckému prostředí, kterému evidentně nerozumí a nikdy nerozuměla, a otcovo prvoplánové seznamování s domácími spotřebiči. Prostě naprosto klišovité vzorce. Pardon, ještě na zeťáka Oldu, který furt někde padá nebo o něco zakopává, bych zapomněl. Pardon podruhé, ale postava Terezy Brodské je zatraceně hloupá. Pokud tu někdo u předešlých dílů chválil závěrečné výpovědi těch, kteří se z rakoviny vyléčili, tak až tahle sekvence (ztráta vlasů) mě opravdu chytla – aniž bych snižoval ty předešlé. Tenhle díl každopádně drží seznamovací linie. Velmi dobrý Filip Březina. Výborná Alžběta Malá. (07.03.2024)

Zatím dle mne nejlepší díl. A je to vidět i na hodnocení. Myslím, že Filip Březina měl štěstí, že hraje hl.roli a především měla štěstí režisérka, že Březinu obsadila. Filip hraje Filipa neskutečně pravdivě, dokonce se mi zdá, že to snad ani nehraje.... Tentokrát se mi líbila i Brodská a hlavně její kafe za 120. A Alžbětu Malou jsem viděl poprvé v Marii Terezii, už tam na mne zapůsobila velice kladně. (29.01.2024)

Čtvrtý díl naprostá pecka. Koukala jsem až teď večer na I-vysílání a říkala si, že si dám aspoň kousek před spaním, páč u trojky jsem byla maličko zklamaná. Ne od začátku do konce mne díl bavil a ano pobrekla jsem si. Filip a jeho životní láskyplné trable mezi chemoterapiemi, společně s pocity, které jsou nám zdravým lidem představeny tak realisticky, jako by to divák prožíval také - asi nejlepší scéna s holením vlasů se skvělým soundtrackem v rytmu postpunku, mňamozní kamerové záběry s velmi pěkným colorgradem, a vše zase odlehčující banální citové rozepře rodičů 😅 aneb tatínek statečně bojující v opuštěné domácnosti tomu dává opět takový punc. Škoda, jak se tam točí ta pračka, že nejede písnička od Mutantů Jdu prát, protože tatínek skutečně hledá východisko. Zatím bych řekla nejlepší díl. (30.01.2024)

„Oxytocin v těle řádí, vnučka vlasy holí, Filipovi děda radí, rak i láska bolí.“ To druhé ovšem krásně. Většinou. Polovina seriálu za námi, ideální doba na POLOVIČNÍ OKÉNKO: [][] Prozatímní zhodnocení. [] Jako seriál o rozpadajících se dlaždičkách, ech, chtěl jsem říct manželství, je to prvoplánové, šablonovité, telenovelácké. Kdyby oba manžele Kalinovy někdo chtěl škrtnout, moc rád mu půjčím své pero. [] Ovšem coby drama, o boji nezralého a lehkovážného mládí s náhle a bez varování udeřivší existenciální úzkostí, je to působivé. [] Spokojený byl i autor předlohy, vítěz nad skutečnou rakovinou Leander Verdievel, který v září na brněnském festivalu Serial Killer viděl prvních pár dílů. Líbily se mu. [] Tak už je to tady! Sbohem vlasy... V seriálu potřebné k balení holek a v reálu k focení s Vanem pro Dior. [][] V rozhovoru o své roli Filip trochu neuváženě říká: „Žít půl roku před kamerou s rakovinou bylo těžké.“ Hmm, hrát to bylo těžké... A co by měl říkat pan Bartoška? (29.01.2024)