Past

Ok, coming out: jsem zakuklený auteurista, protože PAST je další Shyamalanův výborný film, který na rozdíl od toho předchozího - NĚKDO KLEPE NA DVEŘE - není ani třeba mírně nadhodnocovat kvůli tomu, že žijeme v normativně homofobní společnosti. Pokud upoutávka vytvářela zdání, že až na nahrazení protagonisty antagonistou půjde o přímočarý thriller situovaný jako ty pozdně osmdesátkové/devadesátkové do jedné lokace, tak výsledek je další Shyamalanova silně koncepční záležitost. Koncept je tentokrát založen na strukturních hrátkách odvislých od toho, kdo zrovna s kým hraje hru na kočku a myš, přičemž lovená myš je antagonista a kočka se několikrát proměňuje - a s přibývající stopáží se role prohazují.__________ Realismu, uvěřitelnosti, jasného ohraničení (nálad, žánrů...) a podobných věcí milné konzervativní publikum bude akorát muset přistoupit na to, že tentokrát je to tzv. full-De Palma. Jestli herci hrající mentálně handicapované nemají najet do full-retard modu, aby byli oceněni, jak zazněla rada v TROPICKÉ BOUŘI, tak Shyamalan zde nejenom frčí ve full-De Palma modu. Jak se u seriálů užívá pojmu Jump the Shark, když po svém zdánlivém vyčerpání začnou vršit bizarnosti pro získání divácké pozornosti, tak u PASTI platí Jump the De Palma. Trapné popularizační přirovnání prostřednictvím drog jsem užil už (před?)minule, ale představte si FANTOMA RÁJE, DVOJNÍKA, KAINOVU VÝCHOVOU a HADÍ OČI na kokainu, ketaminu, cracku a speedu, a to někdy zároveň. Už pro tu stylitickou ekvilibristiku je to ohňostroj... nikoliv marnosti, nýbrž nápadů: kombinace širokoúhlých objektivů a teleobjektivů s vycentrovanými detailními záběry; subjektivizace prostřednictvím split-dioptr shotů a proměn nasvícení i vypadávání postav ze záběru anebo jejich neobvyklé oříznutí odpovídající směřování pozornosti antagonisty; užití koncertní písňové hudby ke komentování dění anebo rozpoložení postavy; zmnožování ploch (včetně mobilů a nasvícení scény jimi) a vnitrozáběrová montáž obecně... a jak je zvykem, promyšlené nakládání s barvou (zde je klíčem mocenské a rodinné uspořádání). Podobně se zmnožují a míchají žánry, protože thriller se značně černým a obecně nadsazeným humorem se zhruba hodinu odehrává na pozadí koncertu, přičemž celé je to kritika i oslava moci fandomu, satira života zdánlivě ideální americké středostavovské rodiny a nutnosti hrát různé společenské role, takže něco mezi MUŽEM, KTERÝ VĚDĚL PŘÍLIŠ MNOHO (koncertní pasáž), PSYCHEM (v až výsměšně nadsazené podobně), MLČENÍ JEHŇÁTEK (profilace a postupně jako silné se ukazující ženské postavy)... a AMERICKÝM PSYCHEM (satirická rovina). De Palma je mrtev (ok, už netočí, producenti jsou kikoti), ať žije Shyamalan! (05.08.2024)

Byť jsem si vážně neužíval plytký generický popík a nekonečné zástupy extaticky ječících malých slečen, velmi jsem si na druhou stranu užíval výtečný herecký výkon Joshe Hartnetta. Právě díky němu totiž dokážete snést zmatený scénář a přihlouple šroubované dialogy, což je zkrátka něco, čím je režisér M. Night Shyamalan už nechvalně proslulý. Jako celek je to tedy občas vážně úmorné – zejména po opuštění koncertní síně, avšak i přesto jsme vlastně dostali skutečně originální platformu, která i navzdory svým do očí bijícím neduhům dává velký prostor zazářit právě Hartnettovi. Pokud tedy na snímek Trap budete nahlížet jako na vtahující exhibici talentovaného herce, tak v tom případě budete po skončení závěrečných titulků převážně spokojeni. A teď nezbývá nic jiného než jen doufat, že Josh Hartnett bude dostávat více hlavních rolí, v nichž znovu dostane možnost zazářit. „I think you're looking for me.“ (06.09.2024)

Shy prišiel opäť s niečím originálnym, čo v tomto prípade znamená, že ide o poctu predovšetkým Hitchcockovi a zároveň paródiu na psychologické thrillery, v ktorých sa smrteľne vážne riešia psychologické traumy antagonistu, čo ale nie každý docení a preto zase ten hit or miss. To dokladuje najmä takmer až meta rozhovor v limuzíne, ktorý tento prístup najlepšie demonštruje. Je to film dvoch polovíc, prvá je o niečo lepšia, v tej druhej chce Shy provokovať opäť tým, že ide proti očakávaniam publika. Záverečnú pointu som nečakal, mohla byť pokojne nakrútená v retrospektívnej rapidmontáži ako tri prelomové režisérové diela z prelomu storočí, avšak rozhodol sa inak, čo ma trochu mrzí, pretože by sa sem perfektne hodila. Humor funguje skvele mimochodom. (02.08.2024)

Vůbec bych se nedivil, kdybych do vyhledávače zadal dvě klíčová slova – nápad a logika – a vyskočil by mi portrét mistra dějových zvrat(k)ů M. Night Shyamalana. Samozřejmě ta „logika“ je s pořádnou ironií, spíš se nabízí „logika si zašla na dlouhý výlet“. Ale nejprve to pozitivní. Po hodně dialogovém a překvapivě vizuálně mdlém klepání na dveře (Knock at the Cabin) přináší indický ostrov nápadů další neokoukaný námět, kdy první polovina je řemeslně skvělá, nápaditá a svěží. Pracuje s napětím, stejně jako jeho hrdina obratně kličkuje, zdobí jej rychlý úsudek a schopnost improvizace, a zrovna taky krapet dumá, jak se dostat z téhle šlamastyky. Jasně, trailery ukázaly mnohé, ale my víme, že toho je nakonec víc. Josh Hartnett vezme dvanáctiletou dceru do napěchované koncertní haly a mezi křepčícími dívkami přemýšlí, jak se dostat přes ozbrojené členy zásahovky, protože se někde stala chyba a policie pracuje s informací, že se na koncertě pohybuje nechvalně proslulý sériový vrah. Jenže pak to přijde. Čert vem třeba to, že Hartnett neustále prochází chodbami koncertní haly, které jsou furt plné fandů, kteří mají ale přece hltat svůj zpívající popový idol, chyby totiž seká Shyamalan daleko závažnější. Vyhodil bych úplný úlet (asi chtěl potěšit hrdinnou dcerku Saleku) v podobě limuzíny mířící z koncertu a všeho, co následuje (i s další cestou limuzínou) a nechal finále o méně zvratech, ale s uvěřitelnějším završením. Zůstalo by příjemné napětí, sympatická dynamika a velmi dobrý Hartnett. Příště bych Shyamalanovi zkrátka tu příliš velkou svobodu zase trochu osekal. (02.09.2024)

„VAŠE DCERA NA DNEŠEK NIKDY NEZAPOMENE…“  Co trumfne účast na pódiu s popovým idolem? Bejt hvězdou večerních zpráv… Shy to hezky rozehraje – a vlastně to baví víc, než jsem čekal. Silně si pohrává s logikou a bude záležet, jak moc mu to budete žrát a nepitvat. Čím víc to dokážete, tím větší zážitek dostanete. Bonusem pak je, že jsme svědky vzniku kulturního klanu „Shyamalan Familly“.     /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Námětem k příběhu posloužil mmj. film „Purpurový déšť“ s (tehdejším) králem popu Princem. 2.) Shyamalan měl představu, že natočí „Mlčení jehňátek“ na koncertě Taylor Swift. Scénář napsal za necelýho půl roku. 3.) Thx za titule „Petr Zenkl“.  ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (03.09.2024)