Prostřihy

Ani nevím proč ale dal jsem Altmanovi ještě jednu šanci a udělal jsem docela dobře. Možná přehnaně dlouhá a některými postavami zbytečně obydlená mozaika, která však ve výsledku má co nabídnout a některé minipříběhy a jejich postavy dokáží zaujmout natolik, aby byl divák zvědavý, jak to jejich trápení nakonec dopadne. Herecké obsazení je vskutku bezkonkurenční a Altmanova režie, mě asi poprvé zaujala...ale "Magnolie" je "Magnolie". (12.02.2012)

Niekde som v súvislosti s týmto filmom čítal (parafrázujem), že jeden z dlhších filmov 20.storočia, ktorý pôsobí ako ten úplne najkratší... Ja len toľko, že AMEN! Ani presne neviem čím to... Roztrieštené príbehy mnohých zdanlivo nesúvisiacich ľudí vo filme odjakživa považujem za čisto matematický kalkul, ktorý je síce presne vymyslený, ale postráda samo o sebe to podstatné filmové orechové - prirodzenú emóciu. Tu to ale kupodivu fakt šlapalo. Asi aj vďaka megahviezdnemu hereckému obsadeniu (toľko zvučných mien v jednom filme neviem či som niekedy videl) a Altmanovej (použijem síce oxymorón, ale na nič trefnejšieho už neprídem) "dynamicky statickej" réžií som ostal prikovaný 3 hodiny iba na vzťahoch a dramatických situáciách. PS: Dieťa náhliace sa do školy rezkým mladíckym šprintom, následne "jemne" zrazené autom, pomaly dezorientované meniace smer svoje cesty (domov), odmietajúce pomoc osoby sediacej za volantom ("Mama mi zakázala nasadať do auta cudzím ľuďom...") vo mne zarezonovalo... ani to neviem popísať... Hádam len doslovne - bolo mi smutno až sa mi chcelo zvracať. (01.07.2013)

Na tento film jsem se hodně těšila a nechala se ukolébat, tak vysokým hodnocením uživatelů a přišlo velké zklamání. Pokaždé, když se musím nutit, abych film nevypnula a musím se přemáhat, abych ho vůbec dokoukala celý, tak se někde musela stát chyba. Za začátku měl film dobře našlápnuto a sliboval opravdu slušný divácký zážitek, v průběhu to nějak upadalo, až jsem se nakonec dočkala vytouženého konce. Povídek, tam prostě bylo nahuštěno na můj vkus moc, takže jsem se nějak začala ztrácet v ději a v nějaké hlavní myšlence, tedy pokud tam vůbec nějaká byla. Tak jsem ji neobjevila. Navíc, hercům jsem pořád nějak jejich role nemohla uvěřit, zvlášť mužské postavy, byli prakticky stejné jak povahou, tak podobnou vizáží a občas jsem si je mezi sebou pletla. Bohužel hru na skutečný život nezachránila ani jadrná slova postav a překvapivý závěr s obětí zemětřesení. Uznávám, že možná je chyba ve mně a já tento film bohužel nedokážu náležitě docenit. Tak 2 a půl *. (31.03.2012)

Film se mi líbí svou formou a tím, že i když má tři hodiny, tak skutečně nenudí, protože se prostě pořád něco děje. Děje se to tolika lidem, kteří jsou ale navíc propojeni, takže pořád zůstáváte ve střehu, aby vám neunikly nějaké souvislosti. V tomhle je snímek dobrý. Celkově mě ale nedokázaly některé příběhy tak zasáhnout. (04.03.2016)

filmy takéhoto razenia (mozaiky) je veľmi ťažké dramaturgicky ustrážiť - a isté nedostatky vykazuje aj skúsený altman: priveľa príbehov, z ktorých nie všetky sú kvantitatívne i kvalitatívne na rovnakej úrovni, niektoré dokonca veľmi slabé a MNOHÉ neukončené - to sú chyby, ktoré zrážajú inak dobre obsadenú a výborne koncipovanú adaptáciu textov skvelého carvera; tento film bol určite veľkým vzorom a príkladom andersonovi pri magnólii; je to na to, koľko sa tam toho udeje a na počet naozaj zaujímavých scén možno až trochu príliš dlhé; najlepší je aj tak ten rámec (octomilky - zemetrasenie), uvedomenie si toho, že sociologickú sondu obyvateľov Los Angeles v období medzi dvoma prírodnými pohromami - a že bez ohľadu na ne sa ľudia stále točia v začarovaných kruhoch svojich osobných nešťastí a pohrôm: no nepoučia sa a život aj tak ide ďalej; páčila sa mi tiež všadeprítomnosť nahoty (ryšavý moorovej bobor), všadeprítomnosť televízie (captain planet) ako sa narábalo s lejtmotívom jedla (citróny, narodeninové torty, ryby...) (26.08.2012)