Život je zázrak

S Kusturicou mám obecně trošku problém... i když jeho filmy objektivně uznávám a každý mi něco dal, málokdy se stane, že bych nekouknul na hodinky, kdy už ta svérázná balkánská filmová dechovka skončí. Někdy je na mě moc osobní, někdy nahodí hned z kraje moc zběsilé tempo které časem unaví a jindy je naopak až moc umělecký... Tenhle film ale namixoval tak povedeně, až mám pocit, že jde o jeden z jeho nejpovedenějších kousků.. Jakoby vzal z každého svého předcházejícího filmu nejpůsobivější fragment, trik, obraz, atmosféru a poslepoval je do jednoho celku. Hezké a magické. (10.10.2015)

Život je zázrak od Kusturici mi přinesl spíše zklamání. Balkánská dechovka byla sice výborná, filmový styl velmi osobitý, ale kombinace spousty zvířátek a kolejí nedokončené železnice v každém druhém záběru spolu s absencí napětí mne začaly nudit i přes zběsilé tempo. Nejvíce mi to připomínalo Jakubiskovy filmy, které se mi ale líbí více. Trailer: http://www.kustu.com/w2/en:ba_lveum (07.05.2010)

Miluji a obdivuji filmy Emira Kusturici, tu šílenou balkánskou dechovku v Černé kočce, bílém kocouru či to podivuhodné podobenství nesoucí mnohovýznamový symbolický název Underground, tam všude se vyjadřuje pro nemístního k těžko uchopitelné situaci na Balkáně, pokaždé velmi osobitě staví svou alternativní verzi historicity i reality, používá svůj originální klon magického realismu a silné poetizace, zalidňuje své světy obrovským množstvím postav, navíc většinou bizarních a evropským měřítkům se vymykajících a vzpírajícím se, používá filmový jazyk rutinérského filmaře s geniálními nápady, točí nejen pro sebe, ale i pro diváka, je tvůrcem živelným, nepřesvědčuje, ale získává, nedává čas vydechnout, doslova svého diváka válcuje, strhává sebou... Jeho Život je zázrak je pro mne ale trochu zklamáním - je sice syntézou všeho výše zmíněného, ale tenhle filmový tvar mi přijde malinko umělý, možná je to tou koprodukcí, to ale byly i Kusturicovo předešlé filmy, tedy spíše záměrem točit o balkánské válce (po níž jako tématu je logicky v Evropě největší poptávka), možná je to jen můj dojem, ale už z tohoto snímku necítím tu Kusturicovu příslovečnou živelnost, spíše snahu natočit silný film, který po mně producenti chtějí a na který mi dají hodně peněz... Možná je to také tím, že hrdinové již nejsou hedonističtí Romové ani patriarchální vůdci rodových i jiných klanů, ale mnohem evropštěji se tvářící lidé, kterým jsem jako divák mentálně mnohem blíže, a tak úplně nevěřím všemu, co dělají a říkají (kupříkladu pro mne otřesná scéna fotbalového utkání, které se stylizaci magickému realismu vzpírá již svými logickými zákonitostmi, proto těžko akceptuji třeba močení na brankáře při zápase atd.) a tak se mi srbský inženýr a jeho rodina jeví trochu nesourodě a nekompatibilně se světem předešlých Kusturicových filmů... Kusturica je však i přesto silný v detailech i v koncepci snímku, umí zaujmout a vytvořit vizuálně působivé obrazy, silný je motiv zakázané lásky, ale alespoň pro mne už jeho Život je zázrak není výjimečný... je to jen hodně dobrý film (podobný dojem jsem měl i u Jakubiskovy Nejasné zprávy o konci světa) o jugoslávském konfliktu a specifikách balkánského naturelu... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Země nikoho, Hezké vesnice hezky hoří, Kdo to tam zpívá (19.10.2008)

Dosavadním vrcholem Kusturicovy tvorby je pro mě Černá kočka, bílý kocour a po shlédnutí snímku Život je zázrak se na tom nic nezmění. Kusturica je velice talentovaný filmař a Život je zázrak to jen potvrzuje. Najde se tam spousta perliček, výborných záběrů a vymakaných scén, jen je to celé poněkud přeplácané, chaotické a vzhledem ke stopáži přetažené. Chtělo to nůžky a zejména v první půli nemilosrdně vystříhat takové ty balkánské "folklórní motivy". Je to trošku felliniovské nebo jakubiskovské, ve stylu magického realismu, místy to sklouzává do grotesky, ono vůbec je na Kusturicovi znát, že se snažil podat balkánskou občanskou válku tak nějak hrabalovsky pábitelsky, s humorným nadhledem a bez zobrazení válečných hrůz. Trošku to připomíná hašteření myslivců ve Slavnostech sněženek s tím, že zbrojní arzenál je v tomhle filmu početnější... V první půli se Kusturicova výpověď o jedné zmatené době v jeho zemi díky množství postav a motivů úplně ztrácela a uvažoval jsem dokonce jen o třech hvězdičkách, ale romantická linie srbského železničáře a mladé muslimky ve druhé půli všechno napravila. S nadhledem se dá tenhle film označit jako příběh novodobého Romea a Julie s happyendem podaný groteskní formou. Celkový dojem: 80 %. (03.04.2009)

Zpočátku to nabralo tempo, které jsem jen stěží vydýchával a už už jsem chtěl se sledováním skončit, ale Kusturica náhle ubral na zběsilosti, povolil stisk pod krkem a já jsem rád, že jsem se přes ten začátek přenesl, protože se mi dostalo krásného příběhu, vyprávěného humorně i smutně, hořkosladce, magicky i krutě realisticky. (01.03.2009)