Mastičkář

Romantická dráma, kde si musia svoje šťastie vybojovať dvaja mladí ľudia napriek ťažkej nepriazni osudu. No pokiaľ bude medzi nami vždy existovať niekto ako profesor Rafal Wilczur, tak sa nemusíme ničoho báť. Film pri ktorom neostane jedno oko suché a po jeho dopozeraní sa stanete nachvíľu zase o čosi lepším človekom. (03.10.2023)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)

Viem, že som to ako malá videla, dokonca som si pamätala niektoré scény, ale bez váhania som využila možnosť a film si pozrela a zahmlené spomienky oživila. Veľmi pekne a ľudsky podaný príbeh výnimočného muža, ktorý je verím aj solídnym spracovaním svojej knižnej predlohy. Samozrejme že film ma nalákal hneď sa pustiť aj do knižky. Je to asi jediný poľský film, ktorý som kedy videla, ale v zásade mu nemám čo vytknúť. Pôsobí možno trochu staršie ako v skutočnosti je, ale vôbec mi to neprekážalo, páčilo sa mi, že herci pôsobia veľmi reálne a zo života, žiadny výberový zmes krásavcov a krásavíc. Pár citlivých scén mi dokonca aj mierne zahmlilo oči tlačiacou sa slzou. (15.09.2014)

Felčarská rapsodie ztrát a nálezů s hepáčem, kterého by se lekla i mexická telenovela. Ohmataná červená knihovna z vesnické půjčovny, kterou netřeba číst - stránky, vonící člověčinou, rozprávějí o vině, trestu, lásce, lidských slabostech i dobrotě a obrací je sám Jerzy Hoffman... A výraz "ach táák" se už prakticky nepoužívá a přitom je tak krásně ironický... (11.11.2014)

K poľským filmom sa nedostávam často, ale pokiaľ sa už k nejakému dostanem, nie som sklamaný. V tomto prípade som dokonca nadšený. Pekné dielko s citlivo zahranými postavami. Veľmi sympatická poľská herečka pôsobiaca ešte tým skutočne nevinným dojmom, že človek na chvíľu aj zabudne v akej dobe to človek žije. Veď ako Oscar Wilde, pravdepodobne vtedy ženatý homosexuál, vtipne povedal: „Príliš mnoho líčidiel a príliš málo oblečenia je u ženy vždy príznak zúfalstva.“ A hlavná hrdinka je presný opak, aké to šťastie. Takisto vynikajúci hlavný herec a pomerne strhujúci dej v poetickom poňatí. Nemám čo vytknúť. (24.12.2015)