My z konce světa

Nedávno jsme na túře v Krkonoších navštívili místo, kde stojí seriálová bouda" Na konci světa". Chalupa v krásném koutu Krkonoš je udržovaná, tráva posečená, je vidět že je obydlená. Jsem rád, že jsme sem zavítali👍

Tak jsem to dokoukal. Odnesl jsem si z toho několik poznatků: Šéf horský boudy neumí natočit pivo, ale bude velet velkýmu hotelu. Rodina reaguje na smrt nejstaršího syna s podobnou intenzitou zármutku, jako by si Vuk zlomil palec. Malá Gábina je v posledních dílech tak protivně uřvaná, že bych ji přetáhl lyží s nabroušenou hranou po rypáku. Všichni maj na artiskách bezpečnostního Markera, ale že by si tam někdo namontoval brzdičky, nebo měl aspoň řemínky, to ne, to se nechaj upadlý lyže plachtit až do doliny. Nejlepší potrava pro bernardýny na tůru jsou koláče. Jurka je pitomec a voblizuje Kornovou, která vůbec není hezká (navíc blbě dopadne, ale to ještě Jurka netuší), místo aby si všímal daleko hezčí a hlubšíma citama vobdařený Bydžovský. Z toho plyne, že Jurka se nakonec blbě voženil a dnes je nejmíň 1x rozvedenej, což už nám ale nikdo nenatočí...  No, za ten návrat do dětství to asi stálo, ale jdu to rychle smazat; toho místa na úložišti zase nemám tolik :-)

To je tak krásně socialisticky pitomý... Vzpomněl jsem si, že jako malej jsem se na to těšil. Tak jsem si to stahnul, že se vrátím do dětství. Stačil mi ohňostroj ve slunečným odpoledni a pak fotrova přednáška o tom, že dospělej kluk nebude nosit fousy, a bylo vymalováno. Dělám, co mě živí. Jako že normalizační Krkonoše byl drsnej kapitalismus, nebo co. Tak dobře, je tu ta nostalgie a autobus Škoda 706 RTO, tak tomu nedám odpad. Ale jinak je to ztráta času.