Evil Does Not Exist

Zaběhlé pořádky v komunitě v jedné japonské vesnici, kam příliš nedoléhá ruch velkoměsta ani turismus chtějí změnit zástupci firmy, jež zde chce postavit jakýsi komplex pro turisty. Ale opravdu je to dobrý nápad? Velice zvláštní film, který mě svými dlouhými záběry a poklidným až skoro filozofickým tempem uspával, a byť jsem to nevzdal a neusnul úplně, skutečně mnoho nechybělo. A když už jsem se prokousal k závěru, nepochopil jsem ho. Možná je chyba ve mně, ale já z toho prostě nejsem příliš moudrý. Pěkné záběry přírody, hezky nastíněné téma ničení přírody pro zisk, ale pojetí toho všeho je pro mě problematické. [30. Art Film Fest Košice] (27.06.2024)

Zlo možná neexistuje, ale Hamaguči je ďábel. Záhada bez zdánlivého řešení, která vás několikrát pochválí, když jste na správné stopě po smyslu zápletky i názvu, aby ve správnou chvíli nechala kyvadlo spadnout až na zem. Magickorealistické pojednání o čím dál tím omezenějším prostoru pro životní izolaci, která ale sama může být předmětem sobeckosti, pokud člověk propadne deziluzi o splynutí s přírodou. Oproti poměrně jednoznačnému Drive My Car roztříštěné a hůř uchopitelné, ale tematicky snad ještě bohatší, minimálně na diskuzi po skončení, která jistě bude generovat bohatou škálu názorů. Nedovedu si představit, že by pro mě něco jiného bylo letos výš. 100 % (12.10.2023)

Na režisérov film Drive My Car som úprimne zvedavá, Zlo neexistuje vo mne však zanechalo veľmi rozpačité pocity. Začiatok ma nezaujal, moju pozornosť si film získal až na zasadnutí firmy s obcou. Od toho momentu som chcela vedieť ako celý príbeh dopadne, v závere však nastal akýsi zlom v žánre alebo čosi a nabralo to náhly a nečakaný smer, ktorý mi ale nevyhovoval a neuspokojil ma. Nevadia mi nezodpovedané otázky vo filmoch, tu však nerozumiem dôvodom rozhodnutí tvorcov a nebaví ma hľadanie odpovedí na nich. Za mňa po všetkých stránkach mdlý zážitok, na ktorý asi rýchlo zabudnem. Ak vám však podobné typy vizuálne, verbálne i príbehovo skromných filmov sedia, možno si prídete na svoje. (IFF Art Film Košice) (29.06.2024)

U zážitků z podobně osobitých artových filmů vždycky záleží, nakolik dokážu být se zvoleným stylem kompatibilní... a tady to jsem to měl tak napůl. Dlouhé záběry krajiny či korun stromů mají v sobě hezky poetickou atmosféru, stejně jako scény s minimem slov třeba u štípání dřeva ze strany hlavní postavy, přičemž v pozdější scéně se zaučováním eléva nebo taky během dialogu v autě se záběru přes přední okno na cestu jsem postřehl i skrytý nenucený humor. Když došlo na řešení ekologického projektu a problému se znečisťováním vody, uznal jsem, že i dialogy patří k povedeným složkám filmu, jenže to podání v rámci atmosféry i projevu herců mi v nich připadalo až odosobněně chladné, dokonce až natolik, že jsem těm postavám nějaký větší zájem o problém či angažovanost až nevěřil a nestrhlo mě to (...o to hůř, když jsem si okamžitě vzpomněl na strhující podání místního boje o vodu ve filmu Manon od pramene). Název Zlo neexistuje v kontrastu k často poklidné náladě vyvolává napínavou otázku nad zdůrazněním onoho zla. Tragedie ze života místní lesní fauny i samotný prosazovaný ekologický projekt cosi naznačují a se závěrem v sérii stále hůře interpretovatelných scén jsem jakžtakž dokázal dojít k poznání, že možné skryté zlo v přírodě zůstává přirozeným děním a zásahy člověka můžou tento přirozený průběh narušit i směrem k horšímu (?). Nejsem si tím ale plně jistý, zda jsem si odnesl správný výklad skryté myšlenky, a cesta k ní za doprovodu pomalého tempa v kombinaci s častou nedořčeností a „chladnější“ atmosférou byla obtížnější. Laťku Wernera Herzoga (viz. Kde sní zelení mravenci) pro mě Rjúsuke Hamaguči zdaleka nedosáhl, byť se snaží v jádru věnovat podobné tematice. [65%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)

Japonská firma chce na venkově postavit glampingové centrum a starousedlíci by měli jedině přitakávat, protože co víc si přát než přísun kapitálu a tokijských turistů. Chyba lávky. Místní zastávají svoje vlastní hodnoty, které jsou jen těžko uchopitelné pro měšťany, co se v životě nedotkli ani sekery na dříví. Firemní vyjednavači přitom nejsou žádní kapitalističtí zloduši (ve srovnání s např. Europa), akorát žijí, a i vyrůstali ve světě na hony vzdáleném tomu vesnickému. Karty jsou tudíž rozdány velice nadějně, ale nebyl by to Hamaguči, kdyby neměl ještě žolíky v rukávu. Normálně nejsem fanouškem dlouhých rádoby uměleckých statických záběrů, jenomže zde má promyšlené dávkování tempa i střihu pro vykreslení kontrastu město/venkov své opodstatnění. Mnohé rozvleklé pasáže z úvodu filmu nabývají významu až s jeho postupným plynutím. Jako herce tu totiž musíte vnímat nejen lidi, nýbrž i přírodní elementy. Celé to vytváří téměř magický genius loci, kde si nejste jisti, jestli ta úcta místních k přírodě není trochu iracionální, anebo je oprávněná a za její nerespektování přijde trest. V závěru filmu si budete muset svou odpověď nalézt sami. Ale být přitom je rozhodně fascinující. [Viennale 2023] (01.11.2023)