Letící šíp

V "Letícím šípu" (lépe snad něco jako "Šípový běh") Fuller málo přesvědčivý a soudržný příběh vytvaroval do osobitého, plnokrevného a šlachovitého proindiánského westernu. Nad obsazením Steigera někteří kritici vrtěli hlavou, já mu jeho postavu věřil; Bronson a Montielová se pinoží na opačném konci herecké řady. (19.12.2021)

Film, na kterém se silně podepsal zub času, ale zase má pár kladů, pro něž jej nejde odepsat. Je to jak na houpačce, po opravdu drsném začátku následuje až hloupě obrozenecky patetická pasáž ideové hádky hrdinovy se starou matičkou, a na konci po skvělé bitvě podobně patetická pasáž, kde starou matičku nahradí indiánská squaw (!), která hrdinovy osvětlí základy všeamerického vlastenectví. Ale v kontextu své doby to byl asi film dost podvratný. Nejsou to civilizovaní Američané proti krvelačným divochům. Indiáni jsou zde jistě barbaři, ale vedle barbarských nectností mají i barbarské ctnosti, které často civilizovaným Američanům chybí. Ta v své době asi nezvyklá snaha o vyváženost a realističnost se nedá občas tomu filmu upřít. (28.03.2016)

Filmy Samuela Fullera mají společný jakýsi nepříjemný podtón - na základě standardních holywoodských schemat se postupně buduje něco tak trochu jiného, někdy lehce podvratného. Vždy se však jedná o naprosto autorský počin, který se vymyká běžné produkci doby (byť s ní má mnoho styčných bodů). V tomto případě je onou podivností, nezvyklostí, sám hlavní hrdina. Zapřísáhlý Jižan má odpor k vítezství Grantovy armády. Film začíná dechberoucí scénou, v níž Rod Steiger z úkrytu střelí nic netušícího jezdce na koni jen proto, že má modrou uniformu. Přitom válka už v podstatě skončila - jedná se tedy jen o akt nechuti a pohrdání vůči vítězné armádě. Na pozadí úvodních titulků pak Steigerova postava oloupí sestřeleného vojáka, a na bezvládném těle sní ukradené jídlo. Z nekompromisního začátku pak film trochu ustupuje a nabízí příběh vzdáleně podobný Tanci s vlky. Pár úsměvných scén poplatných filmům 50.let (hlavně ty milostné), ale nenaruší jednoznačné Fullerovo volání po Americe bez rasových a jiných předsudků. Prostředky, které k tomu volí jsou často originální a narušují mnoho zažitých představ, ať už o westernu jako žánru nebo o americké demokracii. (07.07.2011)

Zatím nejslabší Fullerův film, co jsem viděla. Přišlo mi, že klouzá po povrchu, aniž by šel do hloubky a že mu asi napsání scénáře moc času nezabralo. Možná se na nepříliš pozitivním zážitku podílelo i ozvučení v sále, kdy byl zvuk příliš hlasitý, takže si člověk mnohdy zacpával uši, aby nepřišel o zvuk, nicméně, i když odhlédnu od tohoto deficitu, na mém hodnocení se nic nezmění. Pozitivum - hudba. (02.07.2011)

Rozporuplná podívaná, protože na každou dobrou scénu připadají dvě nepovedné. Steiger ukazuje svůj potenciál, ale Fuller mu dal do pusy mnoho neuvěřitelných a hloupých monologů, za které jsem se sám při sledování styděl. Nebyl z autorů, který by v mé paměti kdy zanechal jakoukoliv stopu. A udělat z Bronsona indiána s takhle stupidní parukou by mělo být považováno za zločin proti lidskosti! :> (18.09.2016)