Hrad bude můj

Anglii mám rád, ale čeho je moc, toho je příliš. Jak kdyby si série dobrých anglických herců spletla divadelní prkna s filmem. Naprosto průměrná romantická komedie, na kterou jsem narazil právě kvůli hercům, ale po shlédnutí bych byl radši, když bych o ní ani nevěděl. Jediným plusem je vlastně hrad. (15.12.2016)

Zase jeden kousek z červené knihovny, který si u mně vydobil čestné místo. Zavede vás do originálního prostředí a ukáže svou dobu. Pak vás začne mistrovsky bavit a ponoří vás do sebe. A tak prožíváte příběh společně s Cassandrou, když je šťastná, jste taky, když se trápí, také se trápíte. No a nakonec se s Cassandrou dostanete do bludiště romantického příběhu o lásce, která předvede jak dokáže zabíjet.Ten taky ukazuje, jak se splněné sny a touhy dokážou proměnit ve zlo. A taky oceňuju Billa Nighyho, kterého si teď o mnoho víc vážím - ač hrál ve slanějších filmech, tady se mu dostalo mnohem propracovanější role. (15.06.2010)

je to vlastně jednoduchý příběh, který vypráví Cassandra o svém životě, dětství, první lásce, zklamání, problémy s otcem, a vše nějak do sebe dobře zapadá, takže určitě není nějaké velké zkalmání a hodnocení také sedí přesně, není v tom nic navíc, a herci také vše zvládli jak měli, takže jsem nakonec spokojená s tímto filmem. (24.10.2010)

anglie, 30.léta minulého století.. zchátralý hrad kdesi uprostřed polí a lesů, zkrachovalý spisovatel se svojí poněkud ulítlou rodinkou.. mladá přítelkyně, dvě dcery, syn a chlapec, který není sluhou.. a všudypřítomná chudoba.. do toho všeho vtrhnou dva mladí američané a chod této rodinky obrátí vzhůru nohama.. celý příběh vypráví čerstvě osmnáctiletá mladší z dcer cassandra.. příchodem obou američanů začne ono známé a lidské kolečko, kdy každý někoho miluje a ničí city nejsou opětované a my můžeme na plátně sledovat, jak cassandra vyzouvá dětské střevíčky a obouvá se do dámských bot na kramflecích..:) (31.10.2007)

Ze začátku neměl tenhle film problém si mě získat. Cassandřino vyprávění se vyvíjelo hodně slibně, herci taky skvělí (snad jen s vyjímkou Henryho Thomase, který měl, podle mého, s herectvím skončit u E.T.ho), jenže s tím, jak se v druhé polovině začíná děj zamotávat, zamotávají se v něm i tvůrci. Žádná gradace se nekoná, věčně někdo někam odjíždí nebo příjíždí, věčně někdo s někým vede vážné rozhovory… věřím, že v knížce je proměna, kterou hlavní hrdinka prochází, víc naznačená a pochopitelná, ale tady mi její závěrečný monolog přišel trochu přitažený za vlasy. Škoda, sympatický pokus. P.S: Když už se náhodou budete hodně nudit, můžete zkusit počítat podobnosti s Pokáním (je jich tam docela dost). (30.10.2008)