Szabadgyalog
Režie:
Béla TarrScénář:
Béla TarrHudba:
András SzabóHrají:
András Szabó, Jolán Fodor, Imre Donkó, István Balla, Ferenc Jánossy, László Náton, Imre Vass, Kati Rabnecz, László Damus, Katalin Bacsik, Józsefné Erdős (více)Obsahy(1)
V Outsiderovi se Béla Tarr zaměřuje na osud jednotlivce z okraje společnosti. Děj se točí kolem houslisty Andráse, jenž si po vyhození z debrecínské hudební akademie nedokáže udržet zaměstnání a příliš úspěšný není ani v osobním životě. Režisér je stále věrný veristickému stylu předchozího filmu Rodinné ohniště (1979), přestože tentokrát natáčí podle připraveného scénáře. Inscenování prostoru před kamerou pak přísně podřizuje realističnosti. Autor poprvé využívá barvu, v tomto snímku však nemá zásadní význam, jako tomu bude později u Podzimního almanachu (1985). Výrazně však pracuje se světlem a stínem i se zvukem. Postavy, opět ztvárněné neherci, se noří do tmy a důležité dialogy přehlušuje hlasitá hudba. To vše jako by naznačovalo hrdinovo postavení ve společnosti, respektive mimo ni. Ačkoli by měl schopnosti k tomu, aby vynikl, nedokáže toho dosáhnout a vždy stojí stranou, není s to zapojit se do lidského společenství a zůstává sám. Vlastním životem brání tomu, aby k němu kdokoli pronikl, ať už jde o lidi z jeho okolí, nebo dokonce diváky, kteří jsou tak odkázáni k věčnému sledování protagonistových osudů bez špetky angažovanosti na jeho příběhu. Nezbývá než přijmout fakt, že sledujeme příběh člověka/lidí z okraje, pro něž není snadné, nebo dokonce možné se začlenit. Tarr nás bez příkras seznamuje s životní realitou hrdinů, již sice vykresluje v barvách, nicméně ne tolik výrazných, aby znamenaly světlejší zítřky. Při snímání lidských postav se tvůrce opět zaměřuje především na detaily či polodetaily. Do záběru vstupují předměty, které cloní lidským figurám i objektům. Tento prvek pak Tarr uplatňuje i v následující tvorbě. Svou poetikou Outsider připomíná dokumentární snímky Krzysztofa Kieślowského (zejména dokument Pierwsza miłość/První láska, 1974). Peter Hames v něm také spatřuje podobnost s ranými filmy Miloše Formana (zaměření na mladé lidi, hudební prostředí a taneční zábavy). (Letní filmová škola)
(více)Recenze (6)
V Szabadgyalog Béla Tarr pokračuje stylem, jež rozehrál již ve svém celovečerním debutu (Rodinné ohniště), a tedy dokumentárně laděným stylem (s rozdílem, že zde měl připravený scénář), autentičností, kterou podchycují časté velké detaily. polodetaily a využívání neherců. Stejně jako v jeho dalších snímcích, i zde hraje důležitou roli hudba, Nejen, že hlavní hrdina je houslista, ale ve snímku se objevuje nadměrné množství hudebních sekvencí, které často přehlušují dialogy postav a zesilují tak dojem zbytečnosti hlavního protagonisty. Dialogy ovšem oproti Rodinnému ohništi nefungují jak mají, nemají takový silný základ v rozvíjeném tématu. Zatím nejslabší setkání s Tarrem, který se teprve hledal a myslel si, že (stručně řečeno) zachycování realističnosti prostřednictvím práce s neherci je pro něj jediná správná cesta filmařiny. Štěstí, že si to rozmyslel. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] ()
Estetika "talking heads" :) ()
Tarr už so scénarom (ten by som rád videl), vo farbe, bez sociálnej kritiky a znova s nehercami. Zákonite o pár levelov nižšie ako štýlovo príbuzné Rodinné Ohnište, servirujúce jdeného loosera, ktorý looserom navždy ostane. Bolo mi to jasné po 10-tich aj po 146-tich minútach. Medtzi tým konverzačná vata a jeden fajnový koncertík. 40% ()
Outsiderem byl můj (jediný) kamarád. Nikdo mu tak neříkal, a i já jsem si to jedenom myslel. Outsiderové mají jedno společné, i když třeba dožijí svůj život v relativní spokojenosti: Cpou se do věcí, které obtížně (pokud vůbec) zvládají, přičemž věcí, které by hravě zvládly, si nevšímají. Jako třeba ten můj kmarád, jehož osud je v maximální zkratce následující: rodiče dávali přednost bratrovi, vyhodily ho v 1. ročníku VUT, na dole chodil s holkou, která pokud neměla krámy se mu vyhýbala, na vojně a pak jako zeměměřič dobré, sňatek s právničkou nevydařený, děti neposlušné, rakovina penisu. Nicméně jsem spolu mnohé prožily, a čtvrt století už se domnívám, že bychom ještě mnohé mohli prožít i teď. Pozn. 1: Myslím, že Andrási Szabóvi se i dost podobal. ()
Tarr se v tomto filmu přímo nezabývá tématem, které rozkryl ve svém celovečerním debutu Rodinné ohniště, nicméně v určité rovině jsou si oba snímky podobny, zejména tedy po formální stránce. Opět silná autenticita, dokumentární postupy, práce s neherci, časté použití velkých detailů. Určitý odklon můžeme v Outsiderovi ale také vyčíst. Tarr zde poprvé točí na barevný materiál, film se zaobírá především jednou hlavní postavou a primárně neřeší bytové problémy. [==] Vypráví příběh mladého hudebníka-alkoholika Andráse, který zjistí, že se právě stal otcem. Nicméně po seznámení a krátkém milostném vzplanutí vstupuje do svazku manželského s odlišnou ženou. Přivydělává si prací v továrně a občasnou službou v místní psychiatrické léčebně, avšak jeho alkoholové dýchánky a časté výstřelky sráží novomanželství pod bod mrazu, které vrcholí závěrečnou hádkou a "rozchodem". Kvalitní Tarr, kterému vévodí mistrně napsané dialogy. ()
Galerie (5)
Photo © Carlotta Films
Reklama