Kamera:
Erling Thurmann-AndersenHudba:
Bengt PalmersHrají:
Björn Kjellman, Jacob Nordenson, Gert Fylking, Catherine Hansson, Fredrik Dolk, Johan Ulveson, Margareta Pettersson, Peter Panov, Peter Ahlm, Hans Saxinger (více)Obsahy(1)
Jeden vtipálek na rozlučce se svobodou zinscenuje únos. Akce se ale pořádně zvrtne a on musí proniknout mezi teroristy a uneseného ženicha zachránit. (Netflix)
Recenze (1)
Na Vtipálkovi je hodně znát, že scénář pochází z dílny tvůrců o tři roky starší Léčky – Björna Skifse (opět ztvárňujícího i hlavní roli) a Bengta Palmerse: Film se podobně rozjíždí v doprovodu dost prapodivně laděné krimi zápletky, kde zpočátku úplně netušíme skutečnou povahu či bližší okolnosti provedených incidentů, ale časem se film proměňuje v stále více napínavou podívanou, která zručně kombinuje nabitou akci s četnými gagy a absurdním humorem – a do absurdna to jde teprve, když se s hlavní postavou dostaneme až do komunity podvratní neonacistické skupiny. Zároveň je tu oproti Léčce znát i změna režiséra, protože vizuálem a celkovým stylem již nejde o tak originálně vymazlenou záležitost. Dojde tu žel v poslední třetině i na pár mnou neoblíbených klišé starších crazy komedií v podobě převleku aspoň jedné mužské postavy za ženskou nebo přehnaně bláznivého souboje (zde o peníze na střeše). Přesto jsem se z velké části hodně bavil a jako celek mě film potěšil, tvůrcům se totiž podařilo mě vytrvale držet v napětí, podpořit ho ve více scénách opětovně temnou atmosférou podzemního vězení (byť tentokrát jen na půdě jedné zapadlé cely), okořenit to řádkou zajímavých prostředí a také vtipnými scénami. Björn Skifs svým komediálním herectvím vynikl obzvlášť v pozici falešného vetřelce uprostřed party teroristů. Za mě důstojné navázání na zmíněnou Léčku (1988), byť možná se zážitkem o fous méně výjimečným. [80%] ()