Řekni, proč jsi mne opustila

Tak Slavko tam byl asi 30 vteřin. No. Jinak znám rozhodně lepší a výraznější balkánské filmy s válečnou tematikou. Ale pár scén není k zahození, třeba začátek byl slibný. Taky mi utkvěl ten frajerský kulečník s granátem místo jedné koule. Hudba Zorana Simjanoviće vždycky stojí zato (ale mohl se do toho opřít víc). Z herců nemám extra dobrý dojem, až na Ljubišu Samardžiće, na kterého jsem zvyklá spíš z komedií 80. let (Šurda apod., někteří si jistě vzpomenou), ale tentokrát mu výjimečně sedla "vážná" role, kterou neshodil ani kostým Santy Clause. (21.09.2007)

Válka je u konce a vojáci se vracejí z fronty domů. Život je ale náhle jaksi jiný, než před válkou. Podobné téma není zachyceno ve filmu prvně. Zde je ale zajímavé to, že se nevracejí z Vietnamu zpět do Států, ale z Vukovaru do Bělehradu. A také to, že je film natočen již v roce 1993, takže všechny zúčastněné čeká ve skutečnosti ještě mnoho zlého.... (21.08.2011)

O tomto filmu by se jistě dalo říct spoustu důležitých a nepodružných věcí, ale mně se chce říct jediné: DEVADESÁTKY! <3 Lidi, už můžem koukat na filmy z devadesátek, aniž by nám připadaly divně zastaralé! Konečně je usadil čas a vyzrály v řádné retro! A jde na nich krásně pozorovat ten plynulý přechod z osmdesátek. Proč se o tom nikde nepíše? (12.05.2013)

Velice citlivý snímek o tom, že když se člověk vrací odněkud (nemusí jít vždy přímo o válku) , kde prožil jisté zkušenosti, stává se jaksi pozměněným a naroste právě o těžkosti prožité zkušenosti, kdežto jeho okolí zůstává mnohdy stejným, jakým bylo, když jej opouštěl. V ten moment dochází ke kolizi. Věci už nejsou takovými, jak jsme na ně byli zvyklí. Přijmout nové se jeví jako nadlidský úkol. Tento film, viděný na Balkánských filmových návratech ve Vsetíně (8.-9.2.13), mi učaroval svým konceptem - když čvachtá v botách krev, zdá se i láska býti bezmocná , ale to ona nikdy není. (11.02.2013)