Šimocuma monogatari

Při sledování Shimotsuma monogotari se skutečně nelze ubránit byť jen sebemenšímu srovnání s francouzskou Amálkou. Barvitý kýčovitý svět zabydlený svéráznými postavičkami viděný očima neodolatelně dětinské a naivní hlavní hrdinky, která disponuje slušnou vyřídilkou, obléká se do netradičních šatiček inspirovaných historickou érou rokoka a má až čarovné schopnosti, moderní vizuální styl vyprávění plný neotřelých nápadů, spousta humorných situací, vtipná představovačka rodičů, hrdinčino glosování děje.. Jenže! Shimotsuanský příběh je mnohem, ale mnohem šílenější, ještě více, než si snad dokážete představit. A je svým způsobem obscénní. Pokud by se šarmantní a rázná Pařížanka Amélie ocitla v Shimotsumě a stanula tváří v tvář oprsklé Ichiko, tak trochu vynucené kamarádky hlavní hrdinky jménem Momoko, a měla tu čest s jejím slovníkem, okamžitě by s děsem v očích utíkala z Shimotsumy, až by se jí za botkama prášilo.. A co teprve, kdyby potkala toho zjeva, který se pohybuje v místní herně.. :-) Prostě ujetí Japonci se zase jednou předvedli a natočili fantasticky zábavnou komedii, u které když se nebudete smíchy válet na podlaze, tak budete mít poťouchlý úsměv na tváři. (01.09.2005)

Prirovnávanie k Amélii má zmysel len potiaľ, ak ste schopní predstaviť si, že Améliu prekreslia do mangy, následne pretavia do anime a potom natočia japonsky uleteným štýlom celovečerný film. Ak je vaša predstavivosť na takejto úrovni, potom máte hmlistú predstavu ako asi Shimotsuma Monogatari vyzerá. Momoko je zástancom štýlu Lolita a zásadne sa oblieka do kostýmčekov šmrcnutých rokokom. Celým filmom nás sprevádza jej komentár, pričom začíname "koncom". Postupne sa cez opis života Momoko dočkáme humornej kritiky konzumného štýlu života (Obchodný dom "Jusco") , histórie skvelej značky "Versach" a jej "únie" , gangsterskej dedinky teplákovo a nebezpečnej mopedárky Ichi(g)ko. Príbeh je preplnený bizarnými postavami ako Jednorožec (ktorého "nástup" na scénu nezabudne žiadna panna :-) ), "Rokoko no Kami sama", vražedná babička, či smoliarsky otec. Napriek tomu, že dilema hlavnej hrdinky či radšej šaty nosí alebo ich pre druhých šije môže pôsobiť povrchne, pokiaľ nazriete hlbšie, je to problém podobný tomu Améliinmu - uplatnenie v živote, hľadanie vlastnej cesty životom a pomoc iným. Akurát je to natočené tak úchylne a zábavne, že na konci nebudete mať na ústach onen hrejivý úsmev, ale úškľabok od ucha k uchu . A najlepšia hláška ? Lolita gets berserk. 10/10 (27.01.2006)

Hlavní postavou je půvabná Momoko, co má své vlastní názory na svět a především slušnou zásobu rozkošných šatů a její největší zálibou je mimo nakupování ve stylovém obchodě tvoření vlastního oděvu. Ta se seznamuje se svým opakem, drsnou Ičiko, zdráhající se projevit své city, pro niž je motorka celým životem. Nemají na sebe nejlepší názor, ale když se jejich síly spojí, mohou to dotáhnout daleko. Film vlastně není o ničem, odehrává se v roztomilém šíleném a vtipném stylu. Vizuální stránka je úchvatná, všude plno barviček, něžných krajek a také dobré hudby v kontrastu se surovostí a divokostí života motorkářského gangu, který se řídí zásadou, že ženy nikdy nesmí brečet na veřejnosti. Děj hraje až druhou roli. A to je právě to, co mi tam chybělo. (18.10.2009)

Příjemný a zajímavě pojatý film o podivném přátelství mezi roztomilou lolitou a yankeeovskou drsňačkou. Už delší dobu jsem tento Nakashimův film chtěla vidět a teď, když jsem ho konečně zhlédla, musím říct, že mi dokázal vykouzlit úsměv na rtech. Anna Tsuchiya byla v roli yankee Ichigo skutečně povedená a s Kyouko Fukadou tvořily dobrou dvojku. Škoda je jen to, že i když jsem se u filmu bavila, nezasáhl mě nijak hlouběji, jako se mi to stalo u Kiraware Matsuko no Isshô, což je jiný film Tetsuyi Nakashimy. Přes tento nedostatek jsem však více než spokojená a dobrou náladu z tohoto filmu mi asi jen tak něco nepokazí. ~(4,2★)~ (02.02.2010)

Na sladký moc nejsem a volánky a kraječky mne baví asi stejně jako to vyšívání a tak ani docela přesně nevím proč jsem si tenhle snímek tak užil. Značnou měrou se na tom určitě podílela roztomiloučká Kyoko Fukada a její rafinovaně diblíkovitá stylizace, ale celý příběh a způsob jeho vyprávění je originální kombinací absurdit, ztřeštěného humoru a popkulturních narážek (pro nejaponce možná nepříliš srozumitelných, ale o to zajímavějších) a věřím že většinu diváků dozajista pobaví. (10.02.2012)