Režie:
Marc RothemundScénář:
Fred BreinersdorferKamera:
Martin LangerHrají:
Julia Jentsch, Alexander Held, Fabian Hinrichs, Johanna Gastdorf, André Hennicke, Florian Stetter, Maximilian Brückner, Johannes Suhm, Lilli Jung (více)Obsahy(2)
Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (157)
Hrdinstvo v čistej podobe, silný príbeh o nezdolnosti ducha a morálke vybudovanej na pevných a čestných zásadách. Po technickej stránke nemám výhrady - zaujímavo spracované a s výbornou dobovou atmosférou. Hlavne tu bolo silné emotívne vyznenie, ktoré samozrejme ku koncu ešte narástlo. Sophie Schollová vlastne ani nemala inú možnosť, ako len prijať svoj osud. Zamotala sa do toho tak silne, že prípadne zatratenie svojich ideálov a morálky, by aj tak znamenal jej koniec. S takou hanou sa žiť nedá. To je také isté, ako keby Ján Hus v Kostnici svoje učenie odvolal. Nemysliteľné, keď sa už raz človek vyberie po tejto náročnej, no ľudsky obdivuhodnej ceste, tak už niet cesty späť. Poznámka: Nemci počas vojny popravovali politických väzňov takmer výhradne gilotínou, tak ako to bolo vo filme. ()
Veľmi pekná konverzačka a potom súdny proces. Aj keď slovo pekný sa len ťažko dá použiť. Ale tá argumentácia, ten scenár krásne dokumentuje, akými fanatikmi boli nacisti, aké pokrivené zmýšľanie a videnie sveta mali a ako ich mladá Sophie jemnými argumentmi dáva dole a oni mali z toho len penu okolo úst, argument nula, len besnenie. Za letáky do lochu, aj to by bolo veľa. Ale smrť, to už fakt len špinavé režimy, ako tento alebo potom ten boľševický priniesli. Súdy bez obhajoby, vlastný advokát ziape na toho, ktorého má brániť, tam to vedie stále, keď sa k moci dostanú tí, ktorí nálepkujú, nadávajú, označujú iné názory za tie, ktoré nie sú vhodné, potom ich treba rušiť a potierať a nakoniec aj ich nositeľov trestať. Niečo také, z čoho by sa najviac tešili aj súčasní obrancovia demokracie typu Jaro "prachovkou pot mi utri" Naď alebo sliepočka Remišová, ktorá ani vlastný zákon nevie naformulovať, ale aj bruselskí úradníčkovia, ktoré také zákony presadzujú, lebo oni majú ten patent na pravdu. ()
Náhodou jsem ten film včera chytila na STv 2 a ráda jsem se podívala, protože počátkem června vyjde na DVD a já rozmýšlela, zda koupit nebo ne. Je to samozřejmě dobrý film. Natočen na podkladě skutečné události sourozenců Schollových, kteří založili studentskou odbojovou skupinu "Bílá růže" a poukazovali pomocí vyrábění a rozšířování letáků na zrůdnost nacismu. Herečka Julia JENTSCH při výsleších nepůsobila na mě žádnou emocí, její bratr jakbysmet. I loučení s rodiči bylo jenom jakoby odjížděla na dovolenou a nikoliv na smrt. Nicméně i přes některé nedotažené scény ve filmu, je to film, který stojí za shlédnutí, protože nám chce říci, že i v tak zfanatizovaném Německu za 2.světové války, byli lidé, kteří neváhali za své ideály demokracie a lidskosti položit životy. Budiž jim za to čest !! ()
Každá doba má svojich hrdinov. Niektorí však ostali zapadnutí prachom zabudnutia. Aj Nemci v druhej svetovej vojne neboli všetci slepými pomáhačmi režimu. Našli sa aj takí, čo nebojovali proti režimu so zbraňou v rukách, ale slovom. Slovom napísaným na papieri, ktoré môže mať silu väčšiu ako tisíce bodákov. Sophie Schol bojovala so svojim bratom na prvý pohľad naivne. Ale s vedomím, že aj za to im hrozí smrť. Tvorcovia filmu veľmi neskúmali psychológiu hlavných predstaviteľov - im prisúdili len úlohu statočných a do poslednej chvíle si stojacich ľudí za svojou pravdou. Bolo to len niečo ako zdokumentovanie posledných zopár dní Sophie Schollovej. Aj keď sa musím hlboko ukloniť pred odvahou a charakterom Schollovcov, film ostal len v popisnej rovine, zazanamenávajúc na filmové políčka to, čo sa stalo. Pozitívom boli "obyčajné" tváre hlavných hrdinov. Hrdinovia totiž nemusia byť zákonite krásni a telesne dokonalí , ako tí z Hollywoodu ..) Takisto sa odbúralo klišé z oných filmov, kde nemeckí vyšetrovatelia a dotorcovia vedeli len vrieskať, búchať do stola a fyzicky trýzniť svoje obete. ()
Ve filmu se velmi dobře podařilo vystihnout mrazivou atmosféru Německa za nacistické vlády. Jediné, co bylo možné, bylo vnitřně nesouhlasit s nastoleným režimem. Jinak vám hrozila jistá smrt. I tak se našli lidé, kteří nenásilnou formou protestovali proti hrůzovládě a kteří chtěli přesvědčit své apatické okolí o zhoubné zkáze Německa. Mezi takové patří i studentka Sophie Schollová, kterou výborně zahrála Julia Jentsch. Zajímavé byly hovory Sophie s vyšetřovateli. Snažili se jí domluvit a přesvědčit. Nenechala se. Silně působící snímek. Neuškodilo by něco takového natočit o Miladě Horákové a jiných lidech, kteří si vytrpěli své za komunistického režimu. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (15)
- Scéna popravy bola, ironicky, natočená v márnici. Julia Jentsch spomínala: „Bol to šok, najmä ten zápach. Nikdy predtým som niečo také necítila. Bolo mi to veľmi nepríjemné. Ale je tam tím a niekto si dá aj sendvič... Je to groteskné." (Arsenal83)
- Film sa odohráva od 17. februára do 22. februára 1943. (Arsenal83)
- O osudu Sophii Scholl pojednává také snímek Die Weiße Rose (1982). (Kmotr76)
Reklama