Jak se krotí krokodýli

Podle mě paní Poledňáková udělala stejnou chybu jako v poslední době třeba Václav Vorlíček nebo Dušan Klein. Domnívá se, že je třeba "jít s dobou". Recyklovala sice situace a postavy, osvědčené ze starších filmů, ale jako by nevěřila v jejich trvalý účinek, necitlivě akcentuje okolní modernizaci. Ta je přitom často jen kosmetická (např. dědeček se zajímá o počítače a jezdí na in-line bruslích). Krokodýly navíc zabydlela obrovským množstvím postav, z nichž polovina je filmu platná jako popelník na motorce. Značně to ztěžuje orientaci v ději, protože od sledování hlavní zápletky o nenápadné manželské krizi nás trvale rozptyluje něco jiného, nedůležitého. Přesouváme se z místa na místo, tu a tam překotně zakopneme o nějaký slušný vtip, ale vždy jen cestou za špatným. Umím si představit, že řada gagů mohla ve scénáři působit vtipně a zabila je pitvořivá interpretace (např. čtení dvojsmyslného dopisu o tatínkově ošetřování zraněné učitelky). To, že i jindy spolehliví komici jsou zde dost křečovití, mě utvrzuje v dojmu, že šlo o režijní pokyn. 20% (29.01.2008)

Mařko, co jste to provedla? 16 let si dáte pauzu od režírování filmů a pak z Vás vypadne TOHLE? Zmatený, upocený slepenec, spousta rolí, žádní herci (nebo bývalí, co zapomněli, jak se hraje), děj skáče od ničeho k ničemu, vtipnost nulová, zájem pod bodem mrazu... Nažrat se zelí, tabulky čokolády, zapít to mlíkem, přikousnout karbanátek, polknout lžíci sádla, spláchnout pivem, schroupat mrkev, usrknout půl litru kefíru a přidat omastek z pečené husy, to všechno do sebe narvat co nejrychleji za sebou a moc nekousat. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat - nevzhledný, páchnoucí grcanec plný různorodých hrudek, marně v něm budete hledat nějaký řád a smysl - nevím, jak lépe připodobnit "Jak se krotí krokodýli". Byla jsem předem varována, ale nechtělo se mi věřit... No, upřímnou soustrast všem, kdo za to v kině zaplatili. Hvězdička za exteriéry, hvězdička za pár ne až tak ubohých scén a z nostalgie. 30% (13.02.2009)

Popravdě řečeno, čekal jsem mnohem větší propadák. Sice to, co jsem viděl nebyl žádný zázrak, ale scházelo málo k tomu, abych mohl říci, že jde o slušný počin. Kdyby se zachovala pouze dějová linie s dětmi na táboře v Tatrách, tudíž by se jednalo o jiný film, neodkazující se na "Jak vytrhnou velrybě stoličku" a "Jak dostat tatínka do polepšovny" a nemuselo by to být špatné. Takhle se děti vrátí půl hodiny před koncem a to co nás čeká je marnost nad marnost. Pokud mě někdo z herců vyloženě sral, pak to byla Bára Štěpánová, Pepa Vojtek a Dan Nekonečný - naprosto jsem nechápal jejich přítomnost. Jirka Mádl v sobě má určitý herecký potenciál, ale ve filmu je zcela nevyužit a jeho postava je zde dějově zcela zbytečná. Ingrid Timková není zdaleka Jana Preissová, ale budiž. Miroslav Etzler není zdaleka František Němec, ale byl docela příjemný. Potěšili herci v dětských rolích (pořád silná stránka Marie Poledňákové) a Jitka Schneiderová, která je alespoň moc pěkná holka. Když to vezmu sem a tam, nečekal jsem zázraky a ani žádný zázrak jsem nedostal. Nedostal jsem ovšem ani úplnou hovadinu, jako třeba v případě "Účastníků zájezdu". Jak jsem již řekl, kdyby se film točil pouze a jen okolo dětského tábora (jezdím taky jako vedoucí na letní tábory, takže pro toto prostředí mám asi slabost), uvažoval bych s trochou dobré vůle a zavřenýma očima i o slabších čtyřech hvězdičkách. Takto to ty hloupé a prázdné scény s naprosto nadbytečnými a stupidními postavami degradovali na 40%. (22.03.2008)

Tak v první řadě je to o ničem. Mělo to vůbec zápletku? Ale tak, čert to vem. Ono kdyby to bylo alespoň vtipné, tak bych klidně dal víc. Ale tohle bylo hodně špatné herecky (většina hrajících jsou prostě neherci), ale i režijně (rozhodně zatím to nejhorší , co jsem od Poledňákové viděl - a těžko se tomu věří, protože má na svědomí TAK výborné rodinné filmy!). Avšak vůbec největší přeslap byl Nekonečný / Vojtek, což bylo opravdu praštěný a ty hudební vsuvky mě doslova iritovaly. A pár prvoplánovitých vtipů nebo sentiment s Davídkem to opravdu nezachrání... (16.03.2011)

Vážně nechápu jak Poledňáková mohla natočit 3 výtečné komedie (Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, S tebou mě baví svět), když dnes režíruje jen samé trapné rádoby komedie (Jak se krotí krokodýli a teď i Líbáš jako bůh). Tenhle film je jeden velký zmatek, který nemá hlavu ani patu. Některé scény a herci jsou fajn, ale jako pokračování úspěšných komedií 70. let s Tomášem Holým? To prostě neberu. Vedle nulového děje je zde spousta tragických scén, při kterých je mi blbě a říkám si, jak to vůbec mohl někdo natočit. Opravdová stupidita. Na druhou stranu je to rodinný film, který se zřejmě dětem a jejich rodičům bude líbit. Ale povedlo se toho opravdu jen hodně málo. 35% (28.12.2007)