¡Mátalo!

Tento LSD film mě alespoň, když už nic jiného, lákal oním jiným pojetím a stylem. Ale i to bylo nakonec na umření. Ona je nová vlna kombinovaná se sjetými hippíky moc hezká věc, ale postavy jsem nepochopila, jejich chování (jestli se dá potloukání se po opuštěném domě za houpající se kamery a neurčitého záměru říkat chování) nepochopitelné. Když se to vezme kolem a kolem, formou to sice může být zajímavý počin, ale je to úplně o ničem. Jediné, co mě odradilo od opuštění obrazovky po protrpěné třičtvrtěhodině byl právě přijíždějící Lou s bumerangy, jimiž je přichystán odporné sjeté bandě přichystat horké chvíle. To zní taky fajn, není mu toho ovšem vlastně dopřáno, jelikož je v okamžiku zajat a po zbytek děje mučen, což ale přes všechno byla na druhou stranu první a poslední normální děj připomínající vložka v jinak zcela nepochopitelném umění mně utajeném. Lehkou zápletku to má, (spoiler) ale poté, co jsem viděla Dio non paga il sabato, chápu, že ani ta není původní a do posledního detailu vykradená odtud (konec spoileru). Nuda nuda, šeď šeď, ovšem na desetiminutové tančení hippíků zkoušejících si oblečení místní stařeny a vlajících v prostěradlech nelze jen tak zapomenout. Bohužel, patrně jeden z nejotravnějších filmů (jen mimochodem, byl to vůbec film?), co znám... Ale za Loua a jeho bumerang (což je patrně ještě krom jedné věci jediné novum oproti předloze) jednu. (09.10.2013)

Tak tohle je úlet, jenž si zaslouží ocenění. Herci hrají (jako?) na drogách, děj je dost nelogický, postavy se míjí a efekt pozorovatele, jenž puškou hraje na harfu, no co dodat:-) Nesnažím se pochopit režisérovy pohnutky, ale mně to přijde jako zobrazení té hezké stránky na hippies, zároveň však jejich pád. Vždyť začínala 70. léta a lidé se zase začali nenávidět. Některé obrazy byly úžasné, třeba oko-rudé slunce, houpačka s efektem Jámy a Kyvadla, bičování zlatým řětězem apod. Do toho úžasná hudba, místy až děsivá, jindy příjemná s nádechem vodní dýmky s příměsí LSD. Je to neopakovatelná záležitost a jako takovou rozhodně doporučuji. (25.03.2013)

Tenhle film by mohl svým námětem docela dobře zapadnout do nižší škatulky žánru, vedle těch nejlacinějších filmů. Kdyby ho ovšem netočil režisér, kterej byl asi sjetej. Kamera se prakticky nezastaví, bandité jsou stylizováni jako hippies, hlavní hrdina místo pistolí používá bumerangy a do toho všeho hraje psychedelická hudba. Bohužel je film trochu pomalý, dost to brzdí scény jako "záhadná osoba držící pušku sleduje oknem, co se děje", i když na druhou stranu nějak zvlášť rychlý tempo by sem nesedělo. K těm hippies - zpočátku mi to přišlo, jako že to je o hodných hippících proti nechápajícímu zastaralému světu - ono to tak částečně je, ale v té konfrontaci je člověk spíše na straně těch konzervativních (té konzervativní), protože bandité jsou ukázáni opravdu jako prasata. Takže by mě zajímalo, jak to bylo myšleno, protože to nesedí s tím "sjetím" režiséra. Jinak pořád nevím, kdo byl hlavní postava - Lou Castel se objeví bez nějakého upozornění až po půl hodině (i to mi vadilo - v ději se po nějaké době objeví dvě další postavy v půlce svého děje, a dál se objeví až po nějaké další době), Corrado Pani zase po pětadvaceti minutách zmizí a ostatní bandity bych jako hlavní postavy asi neoznačil. (30.09.2011)

Námětem a brutálními scénami odpad spaghetti westernu nejnižší kategorie, formálně však v místy zajímavém balení s odvážnou hudbou, chvílemi rockovou (kytary a syntetizátory) a napínavými - někdy až mysteriózními - okamžiky. Anarchisticky laděný děj z mikrosvěta vrahů a zatracenců (německý název filmu je "Vítejte v pekle!"), kteří se po přepadení dostavníku usídlí v opuštěném městečku. V tomto směru bych tento spaghetti řadil např. k Velkém tichu, Se sei vivo spara či Condenados a vivir... tedy tomu, co je nejkřiklavější revoltou a opozicí westernu americkému. Závěr filmu je ovšem neskutečně přitažený za vlasy (ó ty bumerangy jsou lepší než namířený kolt). (23.08.2011)

Mátalo se kvůli svému pojetí špatně hodnotí. Je totiž natočen takovým způsobem, že se naprosto vymyká běžné westernové produkci a po právu si od fanoušků vysloužil pověst nejbizarnějšího díla. Nejvíc asi bije do očí (v tomto případě uší) hudební doprovod, který tvoří rockové skladby a na mnoha místech tísnivé zvukovové efekty. A mám dokonce pocit, že tu v některých okamžicích zazní i harfa. Pochválil bych originální zpracování plné extravagantních záběrů jako je např. pohled letícího bumerangu z vlastního pohledu, padnoucí výběr charismatických herců a vůbec celkově kvalitní řemeslo. Scéna s koněm je jedna z nejúchvatnějších, které jsem ve westernu kde viděl. Největší slabinou se ukazuje příběh, na obrazovce se toho děje málo, napětí sílí, ale žádné rozuzlení nepřichází. Film byl natočen v roce 1970 a dal by se chápat jako alegorie na bouřlivé události oné doby. Bart by mohl reprezentovat hnutí hippies počátkem 70. let již ztrácejícího na síle, stará paní kozervativní směr a postava Castela nezávislého pozorovatele, který se jen tak mimoděk dostane do centra roztržky. Ten je postaven před rozhodnutí, na kterou stranu se přiklonit, ovšem vše se nakonec vyřeší samo - doba se mění. Mátalo se v normálním stavu nesleduje lehce, je to dáno dlouhému časovému úseku vyhrazenému jen tvořením atmosféry a stagnujícím dějem. Nicméně pokud si vezmete k filmu pár piv, nejspíš si s radostí vychutnáte jednotlivé precizně natočené scény, a to není k zahození. (25.09.2013)