Zavázané oči

Zlatá Palma - výběr (21.12.2005)

Saurova experimentální dekonstrukce časové osy znepřehledňuje pochopení, strnulost vyprávění znepříjemňuje zážitek, a světlo do narvaného sálu Reduty nevnáší ani po projekci přítomný režisér, který se hned na začátku diskuze přiznává, že „musí hodně pátrat v paměti, protože je to už dlouho, co tento snímek natočil“. Když Carlos Saura, tak raději Peppermint frappé! LFŠ 2012. (23.07.2012)

Mé třetí setkání se Saurou. Měla jsem trošku strach, španělské filmy obecně nemám moc ráda, jsou příliš temperamentní a mně je spíše bližší "severní" citová odtažitost. Zhruba někdy od scény hodiny herectví jsem se ale nechala vtáhnout. Zavázané oči totiž dost dobře pracují se subjektivizací, ať už rámováním vyhrocených scén v detailech nebo zvukovou stopou. Nejzajímavější je ale rozhodně syžetová roztříštěnost snímku a hra s konstrukcí fabule. Divák postupně dostává informace o vztazích jednotlivých postav a jejich motivací. Z "inspiračních" lístků na nástěnce Gomézovy pracovny se vyklubou anonymní výhružky, až do konce si divák není jistý co je "pravda" a co divadelní nácvik / představení. Snové sekvence (vciťování se Emilii do role nebo Gomézovy vzpomínky na dětství) se prudce střídají s realitou a tím nutí diváka neustále přehodnocovat viděné. Zajímavé, zajímavé! Přidám-li historický background (v Chille dělali opravdu ošklivé věci, nejvíc mě fascinují lety smrti) už zmiňovanou emoční účinost filmu, tak za sebe říkám spoko, jakkoliv je pro mě závěrečná scéna už přestřelena, chochó. (LFŠ 2012) (30.07.2012)

Nejvíce nepochopitelný snímek, co jsem za posledních pár měsíců viděla. Ztracený čas se Saurou. // 38. LFŠ UH 2012 (30.07.2012)

film o terorismu a násilí....s neuvěřitelně působivou poslední scénou, která je podobná té v Televizní síti...podobnost zřejmě čistě náhodná... (09.05.2008)

Po všech stránkách vynikající dílo; tok času spojující budoucnost a minulost se nemilosrdně rozevírá jako nůžky, vysoce sugestivní scény se silnou audiovizuální podporou zamrazí nejednoho diváka, chytrý scénář dodává postavám na realističnosti... Nejedná se o náročné artové drama, tím spíš jsou mi cizí negativní komentáře, které na tento film ze všech stran slýchávám. (31.07.2012)

ocenenia : MFF Cannes 1978 - Nominácia na 1. cenu (24.01.2013)

S režiséry z jižních zemí asi nikdy zcela spřízněn nebudu. Škoda. Film do svého centra dění staví režiséra Luise a začínající Emilíi, která se stává jeho žákyní a milenkou. Vše je nazíráno z perspektivy Luise, jeho sny, přání a slabiny stojí ve středu dění. To co se stane nakonec fatálním je rozehráváno pouze na pozadí a nakonec ostatně není vůbec jisté, zdali se jedná o skutečné rozuzlení, či pouze součást hry. Osobně bych čekal hlubší společenskou reflexi, když se právě společenská situace stává fatalní. Přesto chápu, že hlavní zde byla psychologie postavy, která byla vyvedena nejspíš dle očekávání. (30.07.2012)