Vlajky našich otců

Napůl válečný film se skvělými bojovými scénami, napůl "veteránské" drama s klasickými traumaty, do toho všeho přimíchána cynická politická mašinérie! Eastwood z nás mačká emoce a lítost nad osudy všech zúčastněných seč mu síly stačí, ale já na jeho hru po prvotním odporu přistupuji a dojat prožívám jak boj o Iwo Jimu, tak boj o zdravý rozum při turné "hrdinů"! Skvěle jsem se naladil na prý ještě lepší Dopisy. (30.03.2008)

Precitlivelý dobráčisko Clint Eastwood zlyháva presne tam, kde sa dalo očakávať - v mäkkosti a naivite vojnových scén. Tie - aby boli v silnej protiváhe k monológu "Some of the things I saw done, things I did, they weren't things to be proud of", mali vzbudovať hrôzu a zdesenie, čo sa nedeje. A potom je tu na preskáčku druhá línia filmu, expozícia trojice vojakov do role diskutabilných hrdinov. Táto linka by - hoci v patetickej hanbe - prežila, no jej prepojenie s tou vojnovou zlyháva - pomalé a polopatické osvetľovanie myšlienky, ktorá je jasná po prvej polhodine, je čím ďalej neznesitelnejšie a posledných ultra-sentimentálnych 20 minút je už len testom, čo vydržíte. Pre Zástavy našich otcov neexistuje trefnejšie synonymum než *sračka*. Nie je to slabý film, je to nefungujúci a nevydarený film. (13.03.2007)

Načančaný americký průřez vojínem Ryanem, Pearl Harberem a Údolím stínů. Clintova ruka nezpochybnitelná, výrazná a pevná. Amerika z toho cáká každou ďourou, to ale ještě není důvod špinit její vlajku víc než japonskou. Naopak – třeba co do bojových scén jasně boduje pohled č. 2. Bohužel, oba eposy jsou si rovnocenné ve své emoční vyprahlosti. Co se ovšem Eastwoodovi musí nechat, že opět přispěchal se snahou sdělit nám poselství, a to hned ve dvou dílech. Chvála mu. (Filmfest Hurghada 2012, 55/67) (29.12.2012)

Tak jsem konečně viděl "Vlajky" a ptám se sám sebe, co to vlastně Eastwood natočil. Je to opravdu válečný film? A nebo byste snad dokázali po shlédnutí filmu odvyprávět válečnou dějovou lini, která se na Iwo Jimě odehrávala? Asi těžko. Válené záběry jsou sice hodně efektně natočené a je na nich hodně znát Spielbergův "Ryanovský" rukopis, ale slouží v podstatě jen jako jakési vzpomínkové pozadí pro příběh tří navrátivších se vojáků, kteří doma prodávají dluhopisy, zatímco jejich přátelé ve válce nasazují své vlastní životy. Nápad je to rozhodně zajímavý, ale film jako by tím ztrácel na tempu a často se spíše nudně kolébá, místo toho, aby nasadil potřebný tah na branku. Tu navíc představuje konec v podobě sentimentálního žvatlání válečných veteránů, které silně nemusím už od Bratrstva neohrožených. Jsem ale hodně zvědavý, jak se po "Vlajkách" vyvine kariéra Ryana Phillippa, který po celou dobu doslova "září" z obrazovky a jasně dokazuje, že role pubertálních slaďoušů nejsou to jediné, co ve svém hereckém arsenálu ukrývá. (22.06.2007)

Po skvělých Eastwoodových filmech, jako byla Výměna a Gran Torino jsem si vzpomněl, že už pár měsíců mi leží tento film ve složce. A dneska jsem si našel čas a zapnul jsem ho. Pak přišla studena sprcha. Clintovi jdou dramata, ty válečné záběry byly taky vydařené, ale nějak se mu to nepodařilo skloubit dohromady. Protože na pár výborných záběrů (hlavně válečných) připadalo asi 10 - 15 minut nudy. Nu, každý film hold není posvícení… takže dneska jen za 3… (01.07.2009)