Dobrovolná oběť

Na tento film jsem narazil zcela náhodou, kdy jsem se dozvěděl o existenci Armina Meiwese a toho co udělal, a zjišťoval jsem si o tom víc. Sice jsem od filmu neměl nějaká velká očekávání - zdejší nevalné hodnocení a příšerný plakát zvládnou samy o sobě člověka dostatečně varovat předem - ale výsledný dojem byl bohužel ještě horší, než jsem čekal. To zpracování je děsivě špatné, obraz je celou dobu příšerně tmavý a ušmudlaný, a vůbec nedává smysl, proč je to vyprávěno z perspektivy té holky - pokud tedy nebylo jediným smyslem té postavy zasadit všechny události do nějakého kontextu a pokusit se nějak vysvětlit nepochopitelné chování obou hlavních postav, oběti a jejího kata. Osobně mě tam ta rádoby vysvětlující (možná dokonce i omlouvající) omáčka - která by se dala shrnout do ohraného klišé, že za vším je třeba hledat neutěšené poměry v dětství - jen otravovala, a podle mého názoru je prvních 45 minut toho filmu v podstatě naprosto zbytečných, a to hlavní se tam konečně začne dít až poté, kdy si budoucí kanibal podá inzerát a budoucí oběť na něj odpoví. Sledovat ten jejich zvrácený pakt mě však nijak netěšilo, je to prostě jen neuvěřitelně smutné, depresivní, a samozřejmě též krajně odporné, a šokující. Vedle téhle amatérské sračky se španělský artový Kanibal tyčí jako nedostižný titán. (21.05.2020)

Ak nepotrebujete vidieť, ako chlap chlapovi ureže penis, opeče ho na pánvici a prinesie k stolu, kde sa s vykastrovaným podelí o delikátnu večeru pri sviečkach, nepozerajte to. Toto nie je žiadny "estetický Ridley Scott". Rohtenburg nahliada do psychiky kanibala a jeho obeťe, robí to dôstojne, s kvalitnými hercami, v správne ponurých, tmavých až zaďažďených obrazoch a bez samoúčelných exploitatčných scénok, ale vo výsledku nič nevyrieši, a i hlavnú hrdinku, ktorá chcela nájsť odpovede na ťažké otázky, iba rozplače a vyvedie z rovnováhy. K čomu to? (05.12.2011)

Dobrovoľná obeť je jednoznačne veľmi zaujímavou a hlavne temnou a neobvyklou sondou do témy kanibalizmu. Najvýraznejším plusom je zhmotnenie myšlienok kanibala a súčasne aj jeho obeti - ako to vnímajú, prečo to tak je, ako sa pri tom cítia, čo ich k tomu vedie. Súčasne je tu aj poskytnutý pohľad človeka, ktorý je tým fascinovaný - študentky, ktorá o nich píše prácu. Tieto tri prvky tvoria skvelý celok, ktorý s použitím retrospektívy zmapuje dráhu oboch priamo zainteresovaných ľudí + študentky, ktorá nám túto dráhu mapovať pomáha. Prevedenie je veľmi nepríjemné a diváka nemôže nechať chladným a neznechuteným - niektorí (ja) budú fascinovaní, iní maximálne zhnusení. Každopádne, ja vyjadrujem hlboké nadšenie. (17.05.2015)

Můj oblíbenece Martin Weisz se pustil do případu, o kterém Německo mluvilo ještě roky potom a Rammstein si z něj udělali song, a stali se tak ještě víc slavní. Každopádně naznačil lidskou stránku těch, kteří se této hrůzy zůčastnili a ukázal nám, jak to asi tenkrát u Armina vypadalo. Pěkně proklipované, filtrami upravené a nechutně zvrácené. Svůj účel to splnilo. (29.11.2011)

Mám ráda filmy s tématikou "zla, šílenství a bolesti," které dokáží člověka, jež je, či postupně začne být, touto stranou lidské mysli a jeho činů fascinován, postupně stahovat do temné propasti. Správně tíživě ponurá atmosféra, skvělá, s černě orámovanýma očima (které do temného zpracování výborně pasovaly:) Keri Russell a opět výborný, můj oblíbený Thomas Kretschmann. (03.01.2012)