Fuck

Asi tak, pyčo... Na počátku bylo slovo. A proč by to nemohlo být slovo ze sexuellní oblasti? Přemýšlím, kde jsem to poprvé slyšel. Vždyť pyčo je kurva nejlepší slovo! Překvapivě vtipný a na úrovni podaný dokument o jednom nejspíš do detailů nepřeložitelném anglickém slově. Vytvořila ho společnost Špatné jablko. Každej se cítí dobře, když říká "snídaně", ale málokdo se cítí dobře, když říká "kurva". Úryvky z filmů, rozhovory s lidma, z těch kteří hází hovnama za každým slovem, i s kravaťákama a matronama, co posílají do Rosa canina a ne do prdele nebo do piči. A vůbec, jak je to úžasný, když vám někdo fakuje kolem věcí, tak zařvat ten lovely pair of words, "Fuck off!" To se kurva nedá přeložit z angličtiny, protože fuckoff, to je angličina jako taková. A je to taky kurva důležitý pro svobodu slova, protože když kurva nemůžetře říct "zasranej", tak nemůžete ani říct "zasraná vláda". Fuck is great. Protože když jste nasraní, tak přece do piči nemůžete říci: "Jste neobyčejně páchnoucí kus výkalu." nebo "Rád byste se mnou měl sexuellní contact, není-liž pravda?" Když zařvete "kurva!" tak vám to přinese víc potěšení než zařvání jakéhokoli jiného slova. Můžete ho využít jako substantivum, verbum i interjekci (a také jako partikuli, což ve filmu není zmíněno). Můžete říct taky kurvadrát nebo kurvasmrt nebo kurvahnusný nebo cokoliv, můžete prostě kurvovat jak dlouho chcete. Použití je prostě neomezený. Můžete třeba říct: "let's fuck around". Má svou historii, je to válečný pokřik moderní doby. Dřív řvali vojáci "ve jménu krále", dnes řvou bojujíce za svou vlast "fuuuuuuuuuuuuuuuuck!". Slovo fuck použil americký president, bylo použito na Měsíci, no a prostě fuck je nejlepší. Můžete dokonce (vystrkujíc z okna své dozajista bujné poprsí) říct: "Hey, fuck, fuck off you fucking fucker!" (což bych kurva rád přeložil, ale do prdele, ono to fuckt nejde). Je vlajkou mnoha politických organizací, vojáků. Shakespeare sice fuck nikdy nepoužil (zato bohatě používal jeho eufemismus, totiž firk, ve smyslu strike), zato Robert Burns ho měl v oblibě (autoři české verze tohoto dokumentu by zde mohli ocitovat Vítězslava Nezvala a jeho chvalozpěvy na slovo mrdat, nebo Jaroslava Vrchlického, pro něhož bylo hovno slovním ztělesněním ideálů svobody, rovnosti a bratrství). I love the fuck! Slovo fuck ale vzal na jeho vítěznou cestu Lenny Bruce ("Fuck the draft, stop the war"), kterou film mapuje, a další komeidanti, kteří házeli fucky od rána do večera. No a ty kurvy z té zkurvené censury jim to přepíčily - těch slavných Sedm neslušných slov. Ta zasraná amerikánská televize od té zkurvené doby nesmí od těch zpíčených šesti ráno do těch prochcaných deseti večír srát, chcát, mrdat, pičovat, felovat, incestovat aniž kozovat. Shitfuckcuntpiss sucks mothertitsfuck! V tomhle šoustajícím filmu hází fucky tu lidi odkudkoliv. Jazykovědci, pornoherci, literární historici, odbornice na etiketu, houf krav zvoucích se "konsternované americké dámy". Dokonce i profesionální hosti rozhlasových pořadů. Nevím sice, jak s tím souvisí Bradavkobrána, ale detail na papillu Janet Jacksonové se tu objeví taky. A pak si berou příklad z nás Evropanů, kteří jsou (tedy aspoň někteří z nás rozhodně) schopni souložit na scéně rockového concertu, aby zachránily deštné pralesy. Ale není to jen o fucku. Hovoří se tu (velmi intelektuálně) o pornu, televizních komediích, zkurvenosti americké censury (která je opravdu převelezkurvená), o tom, jestli je lepší říkat fuck nebo make love, o náboženském rozměru slova fuck, o amerických prezidentech, jak ho říkají, o tom, jak je strašné, když dětská hračka vydává zvuk trochu podobný na f-word, o půvabné písničce "If I Had The Copyright", která film mezi jinými podmalovává. "And what about dirty talk and chilren? It is terrible! Children, children, children! I can say that: fuck the children!" Jo, a nezapomeňte: Fuck ABBA! :-) Asi půl hodiny před koncem to, musím uznat, začne být trochu nuda, ale pořád je to skvělá dokumentární zábava, navíc relativně na úrovni. Jednou na tenhle film možná budou přeloženy české titulky. Teprve pak budu češtinu pokládat za co do jazykového bohatství rovnocenou s angličtinou - tak jako je po všech překladech Radovana Krátkého (Pasolini) bezpochyby rovnocená s italštinou a po monumentální práci Patrika Ouředníka (Šmírbuch) sama se sebou. Že je tenhle komentář surrealistická pičovina? No jo. Tak já už jdu taky do prdele. (29.09.2009) (méně) (více)