Občan Havel

Asi před týdnem jsem se ptal kamaráda, jestli už viděl Občana Havla. "Bych se musel rozčílit," pravil ten hoch, a ačkoli vysokoškolsky vzdělán, předsudky mu zatemňují mozek podobně, jak se už v naší společnosti pomalu stává normou - řekl mi pár frázovitých stanovisek, které se již dávno staly folklórem, a tím to skončilo. Do diskuze na jistá témata prostě nemá smysl vsupovat, protože mnoha lidmi je diskuze vnímána jako nesmiřitelný boj a utvrzování a bránění svých těžce nabytých názorů - téma Havel / Klaus je v tomto nejtypičtější. Časosběrný dokument je neokoukatelná a cenná forma, která v tomto případě nezobrazuje jen osobnost VH, ale ve zhuštěné formě politickou i společenskou situaci velké části porevoluční doby. Nutně s tím zachycuje i roli dalších hráčů velké politiky - a v tom budou zřejmě neúnavní kritici vidět všelicos. Film je to vtipný, což je dáno hlavně Havlovou povahou, jeho sebeironií a odvahou připustit si k tělu kameru, která snímá každičký detail jeho života. Časosběrná forma mu nedovoluje něco předstírat - hrát si před kamerou a vylepšovat svůj obrázek se dá pár dnů, ale v rozpětí několika let je to nemožné. Odhaluje tak práci svého poradního týmu, zákulisí hradního života i politických vyjednávání a vyslovuje mnoho brilantních postřehů. Kritici budou namítat, že ze 70h by i amatér sestříhal oslavnou propagandu, ale tou tento film rozhodně není. Havel už nemá potřebu budovat si pofiderní pomník jako současný prezident a navíc o konkrétních konfliktech a obhajobě některých jeho kroků tento film ani není. Během projekce, na níž jsem byl já, se dvakrát upřímně tleskalo - při Havlově naprosto výstižné charakteristice VK a při závěrečných titulcích. Škoda jen, že to uběhlo tak rychle. Snesl bych i delší stopáž. (20.02.2008)

Čím dýl bude padat prach na ty hodiny nepoužitého materiálu, tím víc se mi bude Občan Havel jevit jako nevyužitá šance. Tenhle dokument totiž dělá hlavně exkluzivita materiálu, Kouteckého jedinečná šance být při tom. Přesto není finální tvar zdaleka tak inspirativní a strhující a od jiných časosběrů dokonce dostává na zadek. S Občanem Havlem se poněkud nevzrušivě projdete zákulisím, bez odvahy tvůrců vtisknout materiálu vlastní vizi a autorsky sevřenější jednotící linii. Prakticky veškerou atraktivitu Občana Havla zajišťuje fakt, že léta zavřené dveře do prezidentské kuchyně konečně někdo otevřel. 70% (17.11.2008)

„A aký je medzi tým rozdiel?“ – „Vtedy som ešte nebol prezidentom.“ Každý národ má niečo do seba (okrem Poliakov). Český národ je pokladaný za národ dôstojný, hrdý, odvážny a priateľský. Preto ma znepokojujú primitívne postoje niektorých (nielen mladých) ľudí, že politika je zlá, zákerná, skorumpovaná a že „aj tak sú všetci rovnakí“. Politické názory, vôbec nemusia byť podporené štúdium politológie, pokladám za bežnú súčasť života normálneho, zdravého, inteligentného, sčítaného, rozhľadeného človeka, ktorý sa zaujíma o svet okolo seba. Pre takého je Václav Havel jedinečnou až fascinujúcou osobnosťou česko-slovenskej politickej scény a tento hravý a pritom dôležitý (viac ako desať rokov nakrúcaný) dokument to dokazuje. (17.11.2008)

Na to, že jde o "pouhý" dokument, to nás - zaplněné kino - doslova vtáhlo do děje. Být v blízkosti s jednou z největších osobností naší historie, vnímat s ní převratné dějiny ale i řadu vtipných a paradoxních situací, to mi zatím nenabídl žádný jiný podobný snímek. Ještě více jsem si uvědomil jedinečnost a výjimečnost Václava Havla. Díky pane prezidente nejen za Váš nadhled a humor! (09.02.2008)

Přiznám se, že jsem čekal něco jiného. Něco více upřímného, lidského a do zákulisí "Hrádečku" jdoucího. Něco ve stylu jeho knihy Prosím stručně. To je pohled do prezidentské kuchyně. Tohle ne. Občan Havel totiž ve výsledku není o Havlovi politikovi, ani o Havlovi dramatikovi, ani o Havlovi "muži z lidu v úřadě" a již vůbec ne o obyčejném občanu Havlovi. A vinu bych hledal v tom, že Pavel Koutecký neměl možnost svůj dvanáct let natáčený materiál sestříhat. Nechci vzbudit dojem, že je výsledek nezajímavý či snad nudný. Není. Jen je o půlhodiny delší než by se slušelo a je v něm překvapivě málo momentů, které takříkajíc uzemní (Zeman, kauza Lucerna, pohřeb Olgy, úřednická mašinérie EU "vs" válka v Albánii a pár dalších). Zároveň je až příliš vidět, že se Vašek nedokázal s kamerou zcela sžít. Občana Havla bych přes všechny zápory doporučil (ideálně na televizní obrazovce), byť dělá Havlovi spíše medvědí službu. Pobaví totiž, svým rozsahem a necenzurovaností je až výjimečný, upřímně se několikrát od srdce zasmějete (otcovské oprašování Klause vejde do Zlatého fondu), něco se i dozvíte, ale trvalejší hodnotu tu nehledejte. Není to totiž ani ryba ani rak. A je jedno zda je vám osobnost Havla odporná či mu nasazujete automaticky svatozář. Snad jen pokud je vám ukradený, tak nemá smysl se tímto počinem zaobírat. Tady si každý to své najde, ale nebude toho mnoho. Výsledné hodnocení spíše odráží mé zklamání nad tím jaké to bývalo mohlo být než skutečné kvality Občana Havla jako dokumentu. PS - Mohlo by být zajímavé, vzhledem k množství materiálu, se za pár let s určitým odstupem ponořit do archivu a zkusit to sestříhat jinak. Lépe. (31.01.2008)