Muž a jeho pes

Po shlédnutí filmu jsem zůstal trochu na rozpacích. Z jednoho konce na mě útočily cíleně působící city v míře vrchovaté, podpořené dosti dojemnou a sugestivní hudbou, což mi není zrovna dvakrát příjemné. Vlastní příběh ukazuje osamělost stáří, nezájem a také celospolečenské vnímání lidí, kteří se octnou například na ulici ve věku, kdy již nejsou schopni s nepřízní bojovat. Někdo si v takové situaci dokáže zachovat hrdost. Z druhé strany mě dojímal svým hereckým projevem vynikající Jean Paul Belmondo, na kterém je jeho věk vidět, ale přesto lze v jeho očích postřehnout záblesky šibalství. Zároveň si ve filmu zahrála širší stará garda, například Jean - Pierre Marielle, Pierre Mondy a další. Spíše z nostalgie za čtyři hvězdičky. (22.11.2009)

Kdybych se nepodíval na film o filmu, ani by mě nenapadlo, že to má být remake skvělého italského filmu Umberto D. Osamělý starý chlapík a roztomilý psík ve mně nedokáží vyvolat žádné velké emoce. Tedy v tomto francouzském provedení. Takhle šíleně tlačit na pilu a snažit se ždímat slzy, to se moc nevidí. Belmondo dokáže být skvělý dramatický herec, ale v tomto filmu dostal roli, která byla sice docela dobře zahraná, nicméně hrozně napsaná. Nejspíš dělal, co se po něm chtělo, ale na mě nezabral ani detail na slzu kanoucí z oka. Jen si na některé scény vzpomenu, je mi líto zmarněného námětu. (09.11.2009)

Belmondova rozlúčka s divákmi....a prekvapivo melancholická a sentimentálna. Počas sledovania filmu a hlavne v jeho závere som mal pocit, že pozerám akýsi voľný remake neorealistického Umberta D, ktorý je v závere citovaný skoro doslovne a som presvedčený, že to bol zámer. Ďalej sa ponúka paralela s Eastwoodovou rozlúčkou Gran Torino, ktorá je ale predsa len pompéznejšia, okázalejšia a asi aj umelecky ambicióznejšia. Film je dosť pomalý, nemusí baviť každého, ale aj takí diváci si môžu prísť na svoje identifikáciou niekoľkých známych tvárí v cameo úlohách. Mňa osobne najviac potešil Daniel Olbrychski, ktorého som už dlho nikde nezahliadol. Myšlienka filmu (okrem iných): ľudia sú svine, ale psi sú stále aspoň psi. P.S.: Hafsia Herzi je výnimočne krásna. (28.12.2012)

Nejhorší, co může člověka ve stáří potkat je ZŮSTAT SÁM. Přesně to se stalo hrdinovi tohoto snímku v podání J. P. Belmonda. Ikdyž tak úplná pravda to v tomto případě není, zůstává mu nejlepší přítel člověka, jeho pes jménem " můj pes " :o) Unavený životem, bez chuti se o své " bytí či nebytí " dál rvát , bez domova, bez prostředků směřuje hlavní hrdina k neodvratnému konci. Citlivá režie a kamera, to vše umocněno nádhernou hudbou Philippe Rombiho dává dostatek prostoru J. P. Belmondovi k mistrovskému minimalistickému výkonu, kterým vás přesvědčí, že jeho rozsah hraní je opravdu veliký a zvlášť příznivce zvyklé na jeho komediální polohu hodně překvapí, ale troufám si tvrdit, že zároveń mile potěší. p.s. 1 určitě si nenechte ujít 54 minutový dokument o natáčení celého snímku. Je nesmírným zážitkem pozorovat s jakou vizí a zapálením režisér Francis Huster k látce přistupoval a následně se tato jeho vize za pomocí J. P. Belmonda a především celého hereckého štábu ať už se jedná o Maxe von Sydowa, Juliku Jenkins, Francoise Fabian.......( kteří vedle J. P. Belmonada hrají jako o život ) začala naplňovat a dostávat konkrétní podobu. Z každičkého záběru je vidět s jakou úctou a respektem přistupovali všichni dotyční k velkému mistrovi a zároveň jsou do jednoho rádi, že " u toho " můžou být. Snímek muž a jeho pes je více než důstojným zakončením Belmondovi bohaté kariéry a myslím, že s výslednou podobou může být spokojen jak samotný Belmondo, tak i režisér Francis Huster. V mém případě tomu tak rozhodně je. p.s.2 velký dík patří Jiřímu Krampolovi za jeho neobyčejný dabing, který k Belmondovu hereckému projevu obdivuhodně pasuje ( řekl bych téměř splývá ) . Nezapomenutelný snímek, který v této uspěchané době působí jako balzám na duši, jako opojný životabudič. Děkuji J. P. Belmondo, děkuji Francisi Hustere, děkuji vám všem zůčastněným. Bylo mi ctí..... 1 * za herecké projevy Belmonda i ostatních zůčastněných, 1* za psího chlupáče :o), 1* za dokument o natáčení , tu poslední přihazuji z úcty a velkému obdivu k MISTROVI. (11.11.2009)

Velké psí oči. Tenhle film se skutečně snaží z diváka vymámit dojetí jako ten roztomilý voříšek, co žebrá o kus šunky. Jen málo scén v něm má přirozenou vnitřní sílu jako magické setkání Belmonda s Maxem von Sydow. Huster si vypomáhá (naštěstí snesitelnou) přepjatostí a velkými gesty, které jsou částečně v rozporu s jeho snahou režírovat vzdušně, přirozeně a šaramantně. Každopádně Belmondo navzdory očividné únavě a strhanosti stále dokáže chytit rošťáckým úsměvem a očima, v nichž život vesele jiskří jako za starých časů. Dobrá je i Rombiho hudba, která občas vypomůže tam, kde se nedaří překonat dojem konstruktu a citového vyděračství. Příjemně zaobluje hrany. Příběh o bezútěšnosti stáří a o tom, jak důležité je najít v nezměrné beznaději alespoň kousek pevné půdy, ve výsledku zaujme a pokud člověk odbourá averzi k okatému hraní na city, může pocítit i záchvěvy čehosi hlubšího. Muž a jeho pes určitě nepřináší kus skvostné filmařiny, každopádně pro Belmondovy (a Sydowovy :o)) fanoušky se jedná o příjemný snímek. (19.05.2009)