V kleci

Velice se mi líbil styl celého vyprávění, realistický a bez příkras, atmosféra, která mě přinutí cítit se jako zúčastněná osoba. Jenže to má i svá rizika – jsem příliš reálně uvažující Evropanka. A tak ve chvíli, kdy se v bloku plném dětí začnou zakládat ohníčky, značně přehodnotím svůj pohled na věc. Závěr můj rozporuplný pocit jen posílil. (30.01.2019)

Ostražitá jsem začala být už v prvních minutách stopáže a dodnes opravdu nechápu, že když se probudíte v bytě plném krve, celá zakrvácená a na zakrváceném polštáři, dojedete do práce a tam až si na prstech všimnete, že něco rozhodně není úplně tak, jak má. Pak už vše bylo z mého pohledu v pořádku, hlavní hrdinka budí ty správné emoce, člověk se až vžije do Juliiných mateřských pocitů a společně s ní nenávidí muže, který se na ni snaží shodit vinu, i její matku, která dceři odvede jedinou naději v její beznaději - syna. Celé prostředí, reakce i dialogy působí velmi autenticky, na čemž má nemalou zásluhu právě představitelka hlavní role Martina Gusman. (11.07.2008)

Nemám nejmenší ponětí jak to chodí v ženských věznících s malými dětmi u nás, natož v zemích pro mě tak vzdálených. Jestli se ta situace nezměnila, jako že asi ne, tak hluboce lituji těch malých dětí, které v takovém prostředí musí po určitou dobu být. Z mnoha statistik vyplývá, že i když se to zdá nemožné, tak prostředí a vše, co je s ním spojené dokáže ovlivnit povahu osobnosti jako dospělého jedince. Musím uznat, že atmosféra vězení s jejich svěřenkyněmi byla velmi uvěřitelná, ponurá a Julii hrála Martina Gusman opravdu velmi dobře. Její rozhořčení v těch nejkritičtějších situacích ve vězení zahrála opravdu přesvědčivě. Osobně bych přivítala víc informací z jejího života před uvězněním, protože pro utvoření si nějakého ucelenějšího obrázku o ní a případné empatie vůči ní, bylo zoufale málo. A to málo co nám Pablo předložil, vedlo zřejmě k ambivalentním pocitům vůči její postavě a to je škoda. (02.07.2014)

Získal jsem pocit, že Leonera by mohla být taková argentinská "odpověď" na Neznámou. Ke svému vlastnímu překvapení jsem se vlastně docela i trefil. Jen kdyby ta hlavní hrdinka nebyla tak úděsně nesympatický kus skotu (pardon, ale to jinak nelze vyjádřit). Čímž vůbec neříkám, že bych před výkonem Martiny Gusman hluboce nesmekal. Právě naopak. (08.07.2008)

Jako hra s žánrem "ženy ve vězení" je Leonera geniální. Obsahuje všechny povinné žánrové ingredience (pohledná hrdinka, scény ze sprchy, kočkování vězeňkyň, lesbické scény, vzpoura, útěk), ale proměňuje je v duchu realismu a především pak jednou zásadní věcí: hrdinka je těhotná a sedí tedy v bloku pro matky, kde ženy vychovávají své děti až do čtyř let věku. Voyeurský modus typický pro klasické filmy z ženských věznic se proměňuje právě tím, že hrdinka je viditelně "zbouchnutá" a tedy už nefiguruje jako erotický objekt. Díky tomu (a dalším motivům) se film rozvíjí jako poutavé drama, které pokračuje i po narození syna. (11.08.2008)