Kanadská noc

Když jsem pročítal komentáře některých uživatelů nespokojených s nižším hodnocením filmu, byl jsem zvědavý, o co tu vlastně jde. Měl sem v plánu, jak tu budu kritizovat čsfďáky, kteří hodnotí pod 60%, za povrchnost a nepochopení. Bohužel ani já tomuto filmu hodnocení zrovna nezvednu. Příběh o, dle mého názoru, lehce retardovaném dospívajícím chlapci, běhajícím po zahradě s lukem a šípem a hrajícím si na indiány, nezaujal ani mě. Zevrubná pointa filmu mě napadla velmi brzo, takže jsem se nedočkal ani dějového překvapení. Co se týče hereckých výkonů, ani z těch nejsem ve většině případů nijak nadšen, dokonce v případě obou chlapců jsem naopak spíš otráven-oba jak z jiného světa. Další nedostatek vidím ve skutečně ohrané symbolice, typu krkavec za oknem. Doufal jsem, že to už nikdy nikde neuvidím. Na závěr mi dovolte žertovnou otázku: Že to ale měl po ruce šikovnou hadici co? ;-) (04.10.2010)

Kanadskou noc ČT odvysílala symbolicky den po udělení cen Elsa. A myslím, že má Kanadská noc zaděláno pro rok 2009 na úspěch. Počítají se pořady odvysílané od 1. července 2008 do 30. června 2009. V jednoduchosti je síla. Scénář Hany Cielové je věrohodný. Příběh kompaktní. Od symboliky jmen občanských – Vránovi, přes symboliku indiánských jmen –Jelen, Velký černý pták. Herecky stoprocentní – od rolí studentů (Ladislav Ondřej, Tereza Voříšková) až po epizodku doktora Sváti Skopala. A ústřední dvojice Viktor Preis a Dagmar Havlová excelentní. Hlavně ta proměna pohodových rodičů ve zničené rodiče. Scény po pohřbu nejpůsobivější. Hudba – kapitola sama pro sebe. Den před uvedením Kanadské noci v ČT jsem viděl Hlídače č. 47 a od úvodních tónů jsem identifikoval Jiřího Škorpíka. Jeho podmanivá aranžmá tak působila podobně jako bych si po soundtracku Hooka pustil další williamsovský kousek Sám doma, nebo Jurský park. Jen tak mimochodem, shodou okolností od středy poslouchám denně 4Tet, jehož hudebním producentem je Jiří Škorpík… (15.12.2008)

Namet me zaujal, protoze se o Indiany taky zajimam, a ackoli film nabral jiny smer, konec se povedl. Co se hereckych vykonu tyce, Dasa to podle me moc nezvladla, zvlast ta apaticka faze byla priserna. Zato Viktor byl jako vzdy uzasny. Prekvapil pro me neznamy Filip Cil, ktery toho sice moc nenamluvil, ale dokazal zaujmout svou prirozenosti a skvele zvladnutymi emocemi. (04.10.2010)

Na vnímání tohoto snímku nejspíše měl také vliv náhlý odchod mého pejska do nebe. Smutný, depresivní film, ve kterém jsou však záblesky porozumění, naděje a znovunalezení radosti. V tu chvíli jsem s rodiči a hlavní postavou v podání Filipa Cíle velmi cítila, neboť jejich smutek, prázdnotu a bolest ze ztráty pociťuji i já. Dáša Veškrnová zahrála na výbornou a její postavu jsem jí v nejvyšší míře uvěřila. Její ztrápený a prázdný obličej na mě působil velmi přirozeně. Především mě také okouzlil již výše zmiňovaný Filip Cíl, jehož tvář mi neustále připadala povědomá a já v ní na okamžik spatřila jisté rysy Jaromíra Hanzlíka. Jeho, charizmaticky, tajemně a introvertně na mě působící vzhled mi dokonale seděl do uzavřené postavy, jíž ztvárnil. Poměrně silný zážitek a na poměry současných TV filmů více než výborné. (04.10.2010)

Film o ztrátě syna, o velké bolesti a hledání východisek ze situace. Jasně že takové téma je těžké uchopit, aby film neútočil na emoce diváka, ale pro mne to bylo přeci jen přes míru. Už od začátku filmu mi bylo dopředu jasné, kudy se bude příběh ubírat. Žádné překvapení se tedy nekonalo, vše bylo už v začátku naznačené. Nejhorší na celém filmu snad byll hudební podkres na úrovni americké telenovely. I hrdinové a prostředí bylo podané po západním stylu, jen těžko jsem se dokázala s hrdiny ztotožnit. To, proč jsem u filmu vydržela do konce byla zvědavost na Dagmar. A ta mne opravdu nenechala odejít až do konce. Škoda její mnohaleté prodlevy, přišli jsme o mnoho rolí, zraje jako víno... (10.12.2009)